Poplatky a kompetence

Dneska budu stručný i navzdory tomu, že mám na srdci dvě témata. Chci ťuknout kladívkem na hlavičku…

Koncesionářské poplatky. Obrovská chyba Babišovy vlády. Zbrklost, ukvapenost, byť s nimi zásadně nesouhlasím. První na řadu měla přijít zákonná úprava, která by NKÚ opravňovala k výkonu kontrolní činnosti v České televizi. Koncesionářské poplatky ano či ne nejsou ve vztahu k ČT hlavním problémem. Tím je efektivní hospodaření jako takové a absence jasné definice toho, co je to veřejnoprávní. Striktně vymezené neexistuje jedno ani druhé.

Na zajímavý názor, který podepisuji, jsem kupodivu narazil v Reflexu. Viliam Buchert píše: »Diskuse o České televizi a Českém rozhlasu se ubírá špatným směrem. Místo toho, aby se změnily staré zákony z devadesátých let, aby byla nastavena pravidla odpovídající moderní digitální době, aby bylo jasnější, co od veřejnoprávních médií stát, politici i společnost chtějí, navrhla Babišova vláda zrušení koncesionářských poplatků. ČT a ČRo odpovídají stávkou a ignorují kritiku. Přitom by samy měly navrhnout velké změny a zeštíhlování, jinak se dostanou do pasti. Česká televize a Český rozhlas šíří historky, že po zrušení koncesionářských poplatků a snížení rozpočtu nebudou moci plnit to, co nazývají veřejnoprávností. Co to ale přesně je? Každý má o tom jinou představu. Mezitím naše média veřejné služby promeškaly čas, kdy mohly samy zeštíhlit své vysílání, propustit část lidí a vydat se jinou cestou, u které bude tím nejdůležitějším jejich zpravodajství, publicistika, vlastní tvorba a kultura. Zábavu měly postavit na poslední místo. Tím neříkám, že podobné pořady se mají úplně zrušit, ale omezit se dají, protože veřejnoprávní média nemají za peníze nás všech soutěžit s komerčními hráči.« (Celé zde, doporučuji k přečtení)

A k tomu kdyby se přidal NKÚ, ocitli bychom se v úplně jiné situaci, kde by debata nad koncesionářskými poplatky byla tím posledním, co by nás zajímalo.

Druhé téma… Kompetenční žaloba. Pavel definitivně nejede do Ankary a zřejmě padne kompetenční žaloba. Uvažuji logicky, k tomu nemusím být právníkem… Pokud Ústavní soud rozhodne ve prospěch Pavla, de facto popře Ústavu ČR, která hovoří o tom, že za zahraniční politiku odpovídá Vláda ČR. A ona »zvyklost« jíž se Pavel a Pavlovi druzi a družky ohánějí, není paragraf, není zákon. Tečka.

Robert Fish