Hybridní útok na soudružku Pavlovou

Z božího dopuštění ředitel BIS Michal Koudelka zase perlil. Navzdory tomu, že ho premiér Andrej Babiš vyzval, aby si přečetl heslo BIS, které zní »Audi, Vide, Tace« (poslouchej, sleduj, mlč). Následně, než ho odvolá, by měl premiér Babiš Koudelku vyzkoušet, co může státní instituce dělat (pouze to, co jí přikazuje zákon) a kolik adresátů informačních výstupů BIS určuje § 8 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách ČR (prezidenta, vládu, státní a policejní orgány). O veřejnosti tam není ani zmínka. Ředitel BIS Koudelka se tedy pohybuje mimo zákon, zcela v intencích degenerace některých zpravodajských služeb, původně pracujících pro vládu v utajeném režimu, ve zpravodajské vehikly pracující někdy i proti vlastní vládě.

Co tedy pověděl Koudelka na Mezinárodní bezpečnostní konferenci 12. října 2026 ve Sněmovně?

Koudelka řekl, že se Rusku na Ukrajině nedaří. Možná ano, možná ne – nicméně pokud je to informace a ne smyšlenka, pak má původ v zahraničí, což nespadá podle zákona do působnosti BIS. Koudelka se opět ocitá mimo zákon.

Koudelka řekl, že »zřejmě« se ruští představitelé rozhodli zvolit taktiku eskalace pro deeskalaci. To ovšem znamená, že Rusové chtějí konflikt ukončit, nikoliv naopak. Rozumí Koudelka tomu, co říká, nebo jen papouškuje hybridní žvásty?

Podle Koudelky Rusko »může« k takovým akcím přistoupit během »několika měsíců«, rozhodně je prý »nelze vyloučit«. »Může« implikuje ale také možnost, že nemusí. Zajímavý je časový rozměr těch měsíců. Není to nic aktuálního, není to ale nic, co by umožnilo nenavyšovat vojenské a zpravodajské rozpočty. Tato formulace prostě jen udržuje plamen válečného štvaní, který přímo nepálí, ale též nehasne. Typický postup, jak systematicky a dlouhodobě ždímat až legálně vydírat daňového poplatníka přes státní rozpočet.

Když se sám nepochválím, nikdo to za mě neudělá – to je podtón všech »koudelkiád«, které nám manekýn v čele BIS předvádí. Lidé by podle něj neměli podléhat panice (vyburcované mimo jiné i Koudelkou), protože »jsme dostatečně silní« (máme totiž v čele BIS udatného Koudelku).

To je zase ten »generálský cyklus« – každé jaro je protivník naším úsilím zdecimovaný, takže si zasloužíme metály a povyšování. S podzimní depresí však protivník povstává z popela (shodou okolností v době schvalování rozpočtu), proto je třeba navýšit příslušné zpravodajské a obranné kapitoly státního rozpočtu. A na jaře je zase protivník tááákhle malinký, a na těch náramenících je stále ještě místo na další hvězdičky… Když toto vrtění politiky ze strany generálů člověk sleduje přes třicet let, už to není ani tragikomedie, je to jen čirá beznaděj.

Koudelka už vysloveně blouzní, slyšte: »My zpravodajci máme kromě snahy informovat veřejnost ještě jeden důvod k vystoupení v médiích, a sice že je třeba zúžit operační prostor ruské dezinformační mašinérii…«

Pane premiére, byl byste tak laskav, když zřejmě chcete, aby občané ctili zákon, co kdybyste ponejprv příkladně umravnil fabulujícího ředitele BIS, kterému jeho představy jsou zřejmě nad zákon? Co kdybyste mu připomněl, že informování veřejnosti a vystupování v médiích mu zákon neumožňuje, tedy že tímto svým arogantním chováním naopak porušuje zákon? Co kdybyste z toho vyvodil příslušné důsledky?

Amatérský prognostik Koudelka dále tvrdí, že bychom neměli »zpochybňovat fakt«, že Rusko je největší bezpečnostní hrozbou pro Českou republiku a »ještě dlouho tomu tak bude«. S přihlédnutím k tomu, že pochybování je samým základem filosofie, nutno dovodit, že Koudelka svádí veřejnost od filosofie, která je ale považována za jeden ze základů euroatlantické civilizace. Koudelka je tedy anticivilizační prudič. K tomu »faktu« Koudelka zřejmě došel nikoliv vědomostmi, ale přesvědčením. Kdyby nechal štěrbinu, která by vnesla trochu světla do jeho mysli, mohl by zjistit, že podle pánů Kennana, Brzezinského, Kissingera, Burnse, Matlocka, Mearsheimera, Sachse a mnoha dalších je současné extrémní mezinárodněpolitické napětí způsobeno třicet let trvajícím rozšiřováním NATO, jehož působení na Rusko lze velmi dobře ilustrovat příkladem opačným, tedy hypotetickou situací, že by Kanada, Mexiko a Kuba vstoupily do vojenské aliance, protivné USA. Pamětníci vědí, co se dělo v době kubánské krize v roce 1962 a že ji nezačal Sovětský svaz, protože USA již měly své rakety rozmístěné v Turecku (a pak je potajmu slíbily stáhnout).

Koudelka se pak střelil do vlastní nohy, když přiznal, že BIS nemá žádnou konkrétní informaci o přímém ohrožení bezpečnosti České republiky. Zaznamenává prý ale dezinformační útoky proti prezidentu Pavlovi a premiéru Babišovi. A také, a v tom je vidět skutečně tvrdý důkaz zhůvěřilosti ruského režimu, proti paní prezidentové! Její chamtivost a papalášství, to je prý hlavní ruský narativ! Ovšemže dezinformační, protože vedeni touto charakteristikou bychom na první dámu rozhodně ani vzdáleně nepomysleli.

Koudelkovi asi na mysl (pokud to není přehnaný výraz) nepřišly judikáty, že osoby veřejně činné musí snést trochu drsnější kritiku. Uklidňující však je v jistém smyslu to, že rozběsněný Koudelka takovéto dezinformační útoky nepovažuje za ohrožení bezpečnosti republiky.

Neradujme se však zbytečně rychle. V nouzi čert i mouchy lapá a nedají-li ti strašní Rusové nějakou záminku a nepodaří-li se jim nějakou záminku (pod třetí vlajkou) podstrčit, může jako důkaz ruské agrese posloužit i případné ruské ušklíbnutí nad ubohým šatníkem a vkusem první dámy, protože, ruku na srdce, co v této době pořídíte kloudného za utrápených sto tisíc?

Možná se ale mýlím, možná Koudelka neprozradil žádné zpravodajské informace. Možná opravdu neřekl nic, co by prošlo zpravodajskou analytikou hodnou toho jména. Možná pouze zneužil zdánlivou autoritu ředitele zpravodajské služby, aby krmil uši veřejnosti naprosto nepodloženým válečným štvaním.

Premiér Babiš si nedávno stěžoval, že se vede mnoho řečí o válce, on že však postrádá přemýšlení o míru. Co kdyby v této věci udělal něco důležitého nejen pro sebe, ale i pro nás všechny?

Jan Schneider