»Je to i vaše válka!« »Je to i vaše válka!« »Je to i vaše válka!« Tuto moudrost 21. února sdělil Petr Pavel přítomným demonstrantům na Staroměstském náměstí. Tedy Naše válka! Opravdu Naše?
»Hlásím pane hejtmane, že se mi zdál sen. Vojna byla a já jsem ležel v poli zastřelen…« I o mrtvé na zmíněné demonstraci šlo. Mluvili rodiče těch, co padli na bojišti, těch, kteří tam bojovali za nás a padli při tom, těch, kteří tam na východ však šli dobrovolně. Šli a riskovali. Byli členy mezinárodní jednotky a byli za to slušně placeni. Co ale záleží na mzdě, když v hlavě jsou vyšší cíle. Vyšší cíle? Jaké? Už dávno je zapomenuto No passaran! Už dávno jsme zapomněli na Alexandra Bubeníčka, který padl u Madridu, na stíhacího pilota Jaroslava Hlaváče sestřeleného u Warehanu při obraně Anglie, na Leo Gutfreunda, který jako první z Čechoslováků zahynul u Tobruku, na Hynka Voráče zahynuvšího u Sokolova, na generála Jaroslava Vedrala, jehož život skončil na Dukle. Ti a stovky jiných českých (československých) vojáků zahynuly pro svobodu naší vlasti. Nepřihlásili se do armádních jednotek, k boji proti Němcům, kvůli žoldu nebo adrenalinu. Šlo jim tehdy o okupovanou vlast, na jejíž osvobození se chtěli podílet. To byly ty nejvyšší cíle, jaké si lze představit.
Válka na východě však není naší válkou, i když prezident Česka ji takto chápe. On, salónní generál, jenž těžko může pochopit, co cítí třeba dítě zalehlé v poli, když se jeho směrem řítí střílející letadlo, on, který se narodil v míru a nemůže znát hrůzu osmiletého kluka, když na pražských Vinohradech vidí z okna, jak několik desítek metrů od něj dopadají bomby a z obytného domu dělají kráter a ještě tentýž den na pražském Albertově spatří za okny pod úrovní místnosti desítky mrtvých sotva přikrytých bílou látkou. Co probíhá v hlavě tohoto kluka, když vsí jeho prarodičů už na samém konci nejhorší války moderní doby znějí kulometné dávky a tankové výstřely a on to přežívá jen za zdmi starého baráku a myslí, že ho skryjí zdi z vepřovic? Jsou pochopitelně i mrtví. Ví o nich, ale tentokrát je nevidí. Co ví tento pán o hrůze, kterou prožívá děcko? To všechno se stalo v době, kdy se do našich domovů dostala skutečná válka. Tehdy ještě nejvyšší generál nebyl na světě. Teprve mnohem později si zvolil vojenské povolání. Tehdy přísahal, pak zradil přísahu a přísahal znovu na jiný text, ale i ten se nechá, bude-li potřeba jistě změnit. Co pro něj znamená přísaha? Válka je jeho živobytí.
»Je to i vaše válka!« řeklk přítomným na Staroměstském náměstí. Ti dole před tribunou mu tleskali. Chybělo skandování: Naše, naše! Jistě příště i k němu dojde. Jenže to není naše válka. To je válka o zdroje, na které my těžko dosáhneme, válka o strategické území, které nepotřebujeme, válka o tzv. lidská práva, ale o jaká, když na Ukrajině se nedodržují, válka o území, kde se mluvilo a snad i mluví většinou rusky a lidé hlásící se k ukrajinské národnosti často neumějí ani ukrajinsky?
»Je to i vaše válka?« Měl bych doplnit slovem také. Mám na mysli akci Venezuela. A Gazu… a Írán… a Kubu… Nelze si přece vybrat jednu z válek a dávat jí přednost před druhými. Nebo jsou humanitární války, kterým fandíme, a ty druhé, které se nás netýkají? Jenže ve všech umírají lidé. Přitom to nejsou naše války, ale ve všech jsou nebo budou mrtví. Proč pan čtyřhvězdičkový generál v.v. nevystoupil se stejným tvrzením, že jde o naši válku, když letadla NATO bombardovala Bělehrad? Tehdy byl dokonce funkčně povýšen. Dvouleté velení nad 6. speciální brigádou v Prostějově předal a zařadil se jako český zástupce na velitelství NATO v nizozemském Brunssumu. Byla to náhoda, štěstí, anebo poddajnost, co ho vynesla výš? Naše babičky by řekly: Měl dobré sudičky. My ale řekneme: Dobře slouží. Novým pánům, jak jinak.
»Je to i vaše válka!« řekl Petr Pavel na Staroměstském.Nesouhlasím s ním. Není to naše válka, i když zbraněmi a municí podporujeme jednu z válčících stran namísto toho, abychom udělali vše pro tamní mír, tedy i mír, který by bylo možné nazvat Náš. Jenže to by český prezident nesměl být generálem, jenž má válčení v krvi, a muselo by mu jít o zájmy naší vlasti a ne zbrojařů a těch, kteří chtějí svět podle svého mustru a neuznávají jiné nazírání než jich samých.
Proto musím napsat: Pane generále, ta válka na východě Evropy není naše válka. Možná, že to i vy jednou pochopíte, pokud ovšem na první místo svého snažení dáte zájmy naší republiky a jejích občanů. Bojím se však, že na to vaše myšlení nestačí, a pro ty, kteří vás řídí, jde o nepřekročitelnou bariéru. Jejich zájmy totiž nejsou totožné s našimi národními zájmy. Naším zájmem je mír v Evropě, protože pak se nebudeme muset bát o naše děti a vnuky.
Jaoslav Kojzar
I tohle jsou všechno důsledky privatizačního puče. Měli jsme se tehdy bránit.
Nikdy jsem si nemyslel, že v reálu budu žít Čapkovu Bílou nemoc v režii Fialy a Rychetského Pětikoalice a Pavla, těchto českých válečných štváčů, zatahujících nás do cizích válek.
Náhodou jsem si přečetl, co napsal ten Kojzar. Brázda, to opravdu myslíš vážně, že jde o naši válku, když jsou v Evropě a brzy budou i u nás uprchlíci z Afriky a Blízkého východu? O ně se také Evropa musí starat. Dodnes jsem myslel, že jde o ekonomickou migraci a někdy možná o podivnou humanitární pomoc. Dnes tedy vím, že jsme s celou Afrikou ve válce. Aspoň, že nám to Braaazda vysvětlil.
Nějak jsem nezaregistroval, že bychom si potykali. Ale chápu, že vás můj komentář rozpaluje do běla, zvlášť když u nás žádní migranti z Afriky ani Blízkého východu nejsou. 😀
Každý, kdo tvrdí, že je to „naše válka“, nechť se vydá na bojiště!
Souhlas, jen s malým dodatkem – ono se na většině území Ukrajiny fakt nebojuje. Jedou diskotéky, hospody i noční kluby. Prostě děs běs.
Soudruhu Kojzare, nechte si své knížecí rady. Ta válka na východě se nás samozřejmě hluboce dotýká. Už jenom tím, že za dobu války k nám přišlo půl miliónů ukrajinských uprchlíků. Naštěstí se je podařilo vstřebat a dnes už naší ekonomice dávají více než z ní odčerpávají. To, že konkrétně vás nechává chladným fakt, že agresor napadne cizí zemi a vraždí její obyvatele, o vás vypovídá mnohé. Za to byste měl stydět, což je ale pro vás ve vztahu k vlastní osobě naprosto neznámá vlastnost.
Tím agresorem je Západ, jako obvykle.
Ukrajinci, kteří uprchli před terorem banderovské diktatury, mají rozum, dobře udělali. Kdo se nechal Komikem nahnat do nesmyslné války v cizím zájmu, moc rozumu nepobral a dobře mu tak.