Na sociálních sítích se objevuje stále více debat o tom, zda Česká republika potřebuje euro. Naposledy tuto vizi představil Petr Pavel, který chce měšťáckou společnost, kde je Euro alfou a omegou. Proto neustále nastavuje nemilosrdně zrcadlo dávající nahlédnout do jeho podstaty. Jedni tvrdí, že bez společné evropské měny zůstaneme na periferii Evropy, druzí namítají, že česká koruna je symbolem ekonomické suverenity a jedním z posledních nástrojů, které si stát ještě ponechal.
A pak přichází jednoduché sdělení: »Nepotřebujeme vyměnit měnu, ale potřebujeme vyměnit prezidenta.«
Je to samozřejmě nadsázka. Nebo možná ne tak úplně.
Česká koruna totiž skutečně existovala dávno před tím, než se do prezidentského křesla nastěhoval ústavní agent Petr Pavel. A s vysokou pravděpodobností, hraničící s jistotou, bude existovat i poté, co jeho fotografie zmizí z Pražského hradu a nahradí ji někdo jiný. Měna je totiž součástí státu, zatímco prezident je pouze dočasným nájemníkem reprezentačních prostor.
V posledních letech však člověk občas získává dojem, že se některé kompetence pomalu přepisují za pochodu. Prezident komentuje ekonomiku, zahraniční politiku, obranné zakázky, muniční iniciativy, evropskou integraci i budoucnost eura. Občan pak může nabýt dojmu, že předseda vlády je jen jakýsi tiskový mluvčí prezidentské kanceláře. To je samozřejmě špatně, protože žijeme v zemi, kde máme parlamentní systém.
Ironií celé situace je, že právě zastánci »silných demokratických institucí« často nejvíce tleskají ve chvíli, kdy se prezidentský úřad snaží rozšiřovat svůj vliv za hranice běžných ústavních zvyklostí. Když to dělá jejich člověk, není to aktivismus. Je to prý odpovědnost. Zajímavé je, že nejvíce takto křičí zástupci pravicové opozice. Od ODS až po Piráty. Od Fialy po Hřiba satana. Je zde nutné připomenout jednoduchý fakt: stát není prezident a prezident není stát.
Koruna nepíše projevy. Koruna nelétá po summitech. Koruna neuděluje rozhovory. Koruna nevede mediální kampaně. Koruna prostě existuje a plní svou funkci tuzemské měny, na kterou jsme právem hrdí. Možná právě proto působí stabilněji než mnohé politické celebrity.
Položme si otázku, kterou by si měli položit všichni účastníci nekonečných debat o euru: Opravdu je největším problémem České republiky vlastní měna? Nebo se jen odvádí pozornost od témat, která jsou pro běžné lidi mnohem důležitější – od cen bydlení, mezd, zdravotnictví či rostoucích životních nákladů?
Zatímco se totiž vede ideologická bitva o to, jaká měna bude jednou v peněženkách občanů, většina lidí řeší mnohem prozaičtější problém: aby v těch peněženkách vůbec něco zůstalo.
A tak si česká koruna může v klidu oddechnout. Politici přicházejí a odcházejí. Prezidenti také. Koruna tu byla před nimi. A bude tu i po nich.
Jan Klán