Rok 1926 byl rokem velkých očekávání, poznamenaným obrovským technologickým pokrokem a převratným kulturním vývojem. New York Times prostudoval archivy novin, aby zjistil, jak lidé viděli budoucnost před stoletím a co se nakonec stalo.
Kromě diskuse o expanzi Ameriky na sever, k níž dosud nedošlo, jeden vědec z MIT předpověděl, že v příštím století dojde k masivnímu globálnímu nedostatku potravin, a argumentoval tím, že sobi a karibu by se mohli stát důležitými zdroji potravy, pokud nebudou vyvinuty efektivnější metody produkce a konzervace potravin (naštěstí se tak stalo).
Recenze knihy A. M. Lowa »Budoucnost« zdůraznila autorovo zdánlivě triviální, ale odhalující proroctví o metru: »Sedadla ve vlacích metra budou mít podobu pohodlných křesel, knihy budou na dosah ruky a číšníci budou servírovat lehké občerstvení, zatímco nejnovější zprávy a obrázky z celého světa budou promítány na plátno prostřednictvím bezdrátové sítě.« (Zprávy na obrazovkách? Dobře. Na lehké občerstvení stále čekáme.)
V roce 1926, byla převratná idea televize realizována. John Logie Baird, skotský inženýr, který je považován za jednoho z hlavních průkopníků televizní technologie, je vynálezcem prvního televizoru, na kterém v roce 1925 předvedl přenos statického obrazu na dálku. O rok později pak uskutečnil první přenos pohyblivých televizních obrazů.
Skotský vynálezce John Logie Baird 26. ledna v Londýně jako první veřejně demonstroval funkční systém, zobrazující pohyblivé obrazy figuríny a lidské tváře pomocí mechanických rotujících disků (Nipkowových disků) k vytvoření stínovaných obrazů s nízkým rozlišením. Tento »televizor« byl zásadním průlomem, který prokázal koncept přenosu živých, tonálních obrazů, ačkoli byl ve srovnání s moderní televizí primitivní, a vydláždil cestu pro budoucí elektronické systémy a komercializaci ve 30. letech 20. století.
Výzkumníci si byli stále více jisti, že mají vše potřebné k vytvoření technologie, v níž by se obrazy mohly pohybovat na obrazovce se zvukem. A vědci předpovídali, že s televizí nakonec přijde i možnost »vidět, zatímco telefonujete«.
Slib inzulínu
Čtyři roky poté, co byl inzulín poprvé použit k léčbě cukrovky, a poté, co se rozšířila intenzivní propaganda a dezinformace o jeho nebezpečnosti, bylo lékařům v roce 1926 řečeno, že úmrtí na tuto nemoc se u těch, kteří dostávají řádnou léčbu, stala vzácnými. »Délka života se prodloužila na neurčito,« oznámil Dr. John Ralston Williams Newyorské státní lékařské společnosti. O století později je více než osm milionů Američanů s cukrovkou závislých na denní inzulínové terapii.
Syntetická budoucnost
První podnik společnosti EI du Pont de Nemours and Company v oblasti umělých vláken se uskutečnil v roce 1920, kdy za 4 miliony dolarů koupila 60% podíl ve francouzské společnosti Comptoir des Textiles Artificiels, která se zabývala výrobou umělého hedvábí. Sloučená firma s názvem DuPont Fiber Company se nakonec stala oddělením umělého hedvábí společnosti DuPont Company. Ačkoli se umělé hedvábí ukázalo jako populární a ziskové, společnost vynaložila značné prostředky na zlepšení textury a vlastností křehkých vláken – jen v roce 1934 společnost utratila 1 milion dolarů za výzkum umělého hedvábí.
»Věk syntetických materiálů se blíží a dny, kdy bude svět osvobozen od tyranie surovin, nejsou daleko,« prohlašovaly Timesy v létě 1926. Předpovídalo se, že měď, olovo a cín budou vyčerpány během několika desetiletí a atomová energie byla stále vzdáleným řešením světových energetických problémů. Nebylo však třeba panikařit, protože vědci zjišťovali, že dokážou najít syntetické alternativy pro vše, co společnost potřebuje, od nahrazení dřeva ve stavebnictví až po výrobu kaučuku z ropy. Jedna překážka je však trápila: chemická výživa. »Odmítají předvídat, že přijde doba, kdy lidstvo bude polykat tři pilulky denně jako náhradu za tři jídla denně,« uvedly Timesy.
Lék na… nespavost
V září 2026 hovořila francouzská chemička a průmyslnice Irénée du Pont de Nemours (1771-1834) o možnosti vývoje syntetického léku, který by nakonec mohl nahradit potřebu spánku. Takový lék by mohl »přímo neutralizovat toxické prvky únavy, které jsou nyní ničeny pouze nehospodárnou metodou spánku, a to za cenu sedmi nebo osmi hodin z dvaceti čtyř« – uvedl deník Times.
Budoucnost měst
»Za Woolworthovu budovu bych nedal ani cent,« řekl v rádiu 12. února 1926 Robert Reidt, takzvaný »prorok zkázy«, protože z nebe se chystala sestoupit ohnivá koule a zničit New York – nebo to alespoň Reidt prorokoval.
Mezi nejpříznačnějšími mrakodrapy New Yorku vyniká 58patrová budova Woolworth Building svou romantickou interpretací gotických ideálů s terakotovými chrliči, opěrnými pilíři a samozřejmě elegantní korunou z měděnky. Mrakodrap v gotickém stylu se špičatými věžemi, zasazený do panoramatu města za soumraku.
Celá pyramidální koruna, rozprostřená přes devět pater, se na trhu objevila v roce 2017 za ohromující cenu 110 milionů dolarů (v té době to byla nejdražší jednotka ve městě). Nyní tento honosný byt snížil požadovanou cenu na 79 milionů dolarů, což by i v případě, že by se za tuto částku alespoň přiblížil, stále znamenalo rekord v centru města.
Později v témže roce následovaly v Times poněkud optimističtější předpovědi ohledně budoucnosti města, včetně článku popisujícího práci Thomase Adamse, průkopníka moderního urbanismu. Podle Adamse bude New York a další města budoucnosti »krásnější, pohodlnější a méně dopravní zácpy než dnešní velká města«. Adams s určitou přesností předpověděl rozsáhlou suburbanizaci a tvrdil, že v nadcházejících desetiletích vzniknou mezi americkými městy, jako je New York a Filadelfie, nové druhy bukolických zelených ploch, zatímco na Manhattanu budou nadále fungovat »pouze ta odvětví, která lze rozvíjet v drahých oblastech«, jako je bankovnictví.
Budovy v nebesích
Poté, co byly v roce 1926 oznámeny plány na nejvyšší budovu světa, 108patrovou Larkin Tower v centru Manhattanu, deník Times poukázal na obavy ohledně její konstrukce a nevýhod takové stavby. Nezatěžovala by tak vysoká a dusivá budova dopravní systémy? Nevyžadovalo by dosažení nejvyšších pater »rozsáhlé a komplikované dojíždění«, nemluvě o kolosálním množství kabelů a výtahů? Měli by lidé stavět tak vysoké budovy? Nakonec byla Larkin Tower zrušena. Empire State Building se 102 patry však byl otevřen o pět let později.
Úsvit leteckých společností
V roce 1926 skončila raná éra letectví a nastala nová éra – globálního komerčního letectví. »Let nezná hranic,« prohlašoval článek v The New York Times.
Asi sedm let po prvním denním expresním letu mezi Londýnem a Paříží s jedním pilotem a dvěma cestujícími mohly letecké společnosti v roce 1926 přepravit až 20 cestujících. Nové motory umožňovaly cestujícím konverzovat, aniž by na sebe museli ve vzduchu křičet.
Lety se podle deníku Times modernizovaly tak rychle, že v blízké budoucnosti by cestující mohli cestovat po celém světě »za maximálně 10 dní«.
Spojené státy, Evropa, Rusko, Indie a Austrálie se díky leteckým společnostem cítily o něco blíže.
Letadlo v každé garáži
Podle článku publikovaného v novinách Times v září 1926 pokrok v letecké bezpečnosti jednoho dne zajistí bezpečné létání. Až do té míry, že »letadla se stanou tak bezpečnými a za tak rozumnou cenu, že si průměrný člověk, kromě auta, bude moci letadlo koupit,« uvedl jeden výrobce letadel.
1926: Ford Tri-Motor. Henry Ford se sice zajímal o letectví, ale létání ve skutečném letadle se vyhýbal. To se všechno změnilo, když se objevil Charles Lindbergh a vzal ho na let v duchu St. Louis.
Přibližně v této době Ford investoval také do společnosti Stout Metal Airplane Company, než ji v roce 1925 koupil. Jak víme, výsledkem byl slavný Ford Tri-Motor. Ford také plánoval využít úspěchu Modelu T a replikovat ho v oblacích.
Ioannis Sideropulos