Dělení na levici a pravici je překonané – to tvrdí například zástupci ANO, SPD či Přísahy. Naopak Motoristé či Svobodní, kteří se považují za autentickou pravici, toto dělení nepopírají, nicméně sami tvrdí, že levicovými subjekty jsou Piráti či STAN, čili představitelé liberální a progresivistické ideologie. Mají takového názory opodstatnění. Asi vás nepřekvapí, že ředitel Institutu české levice Josef Skála bude proti oběma výkladům.»Levice razí lidská práva, která jsou vymahatelná… Nám jde o skutečné právo na důstojný život i pro ty, co se nebalíkují na cizí úkor,« sdělil v rozhovoru pro iportaL24.cz známý historik a publicista.
Je podle vás v dnešní době dělení na levici a pravici relevantní, nebo už je překonané vymezením liberálů, resp. progresivistů vs. národně-konzervativní scéna?
Ty politické póly tu byly, jsou a budou. A tedy i jejich vzájemné rozdíly, napětí i střety. Levice razí lidská práva, která jsou vymahatelná. A ne šidítka do projevů, »sladkých jako šťáva z přezrálé ryngle«, řečeno s Karlem Poláčkem. Nám jde o skutečné právo na důstojný život i pro ty, co se nebalíkují na cizí úkor. Aby ho mohla svobodně plánovat každá rodina, klidně i s více dětmi. Aby ji nic netarasilo cestu ke všemu, o čem je moderní civilizace. Ke kompletní zdravotní péči a každému vzdělání. Ke skutečné kultuře i smysluplným hobby. A ne že tím může i riskovat nájezdy exekučních komand.
Na to však dosáhne jen země, která nebude cizím krmelcem. A která se dokáže vzepřít i rádoby »progresivním« ptákovinám. Jedině pak se začne znovu svébytně rozvíjet. Teď střečkuje v bludném kruhu. Vázne v riskantní dluhové oprátce. Rekordně »omezená suverenita« dusí i většinu podnikatelského sektoru. A tak se, jako už nejednou, naše národní a sociální emancipace drží za ruce. Jen restituce národního zájmu uvolní znovu prostor i sociálnímu pokroku. A jedině tlak, opřený o jeho zázemí, nám vrátí i suverénnější zemi. Hlavně o tom je dnešní vteřina dějin. Narážet ji na »národně-konzervativní« kopyto je zavádějící i takticky. Kdo stojí, dvojnásob v mladším věku, o nálepku »konzervy«?
Souhlasíte s názorem předsedkyně Trikolory Zuzany Majerové, která v rozhovoru pro iportaL24.cz v souvislosti s komunálními volbami prohlásila, že v Praze se změnil elektorát a hlavní město už opustilo pravicovou politiku?
Zuzka nemá jen sexy kukuč a alt. Má i smysl pro spravedlnost. Neskrblila jím ani v době, kdy dělali kriminálníky z nás, tří aktérů rozhlasové debaty o historii. Trumfla tím i politické šarže, od nichž se takový postoj čekal především.
Pokud jde ale o pražské voliče a konšely, já sám to vidím trochu jinak. Hlavní město řídí hvězdná pěchota. S pasáky penězovodů za zády. Obojí pije krev i spoustě těch, komu bije srdce napravo. Také se spoustou Pražáků se přitom poměry nemazlí. Město však sedí na mamutím rozpočtu. A z něj se dá hravě »odklánět« i na předvolební přesilovky. Hlavně ty vrací ke korytům ty samé týpky. Levicového v nich není ani za nehet. Být na místě sexy Zuzky, makám na jiné pravici i pro hlavní město.
Proč jsou vlastně považováni Piráti, resp. STAN, čili představitelé progresivismu a liberalismu, za levici?
Liberální žvást vychází z módy. Lidé v něm cítí koňskou dávku pokrytectví. Tzv. progresivismus je jeho siamským dvojčetem. Vříská o domněle pošlapaných právech menšin typu LGBT+. Hubnoucí práva miliónů lidí jsou mu šumafuk. Tím víc z něj duní i jiné decibely. Staví nás do latě »grýndýlem« a jinými vynálezy zkázy. Marketingovým švindlem lehkoživků renty, zbavených rizika podnikání. Okrádají domácnosti i podniky, vytvářející skutečné hodnoty. Hodokvas psychopatie potřebuje falešné viníky. A tak se lidem sugeruje, že jde o ztřeštěný levičácký bizár.
Jak se vám, coby marxistovi, poslouchají slova o neomarxismu, která často zmiňují hlavně vůdčí představitelé Motoristů?
»Neomarxismus« je chiméra. Přelud zjitřené fantazie, tak jako chiméry z antických bájí. Svou roli však, navlas stejně jako tehdy, zvládá jen v chytlavé fazóně. Ta dnešní plní hned dvojí zadání. Divukrásný »konec dějin« je v troskách. Viník se potřebuje vylhat. A tak se podhradí snaží nakukat, že tím, kdo mu ubližuje, není nomenklatura velkých prachů, ale spiknutí zakuklených marxistů. Z Fialy nebo Dozimetra by je nevykouzlil ani David Copperfield. Tím víc se chapadla »neomarxismu« přimalovávají postavám, známým vlastně jen »na dálku«. Například »eurokracii« a byrokratickému molochu, co smolí její šílené směrnice a zákazy. Ursula von der a smečka, které velí, však Marxovi rozumí jako koza petrželi.
Ty samé prachy z cizí dřiny poptávají i jiné zjevení. »Marxismus« jako parodii na vše, o čem je marxismus doopravdy. Svatozář »neomarxismu« nasvěcují hrstce nedouků, kastrujících Marxovy objevy na liberální říkanky opentlené »levicovou« frází. Dnes je ten tyjátr už jenom k smíchu a k pláči. »Frankfurtskou školu« minulého století tvořily i originální mozky – Horkheimer, Adorno, Benjamin, Marcuse, Fromm či Habermas. Mnohé z nich ovšem tížily třeskuté poklesky. Archívy, které to dokládají, jsou dostupnější až dnes. Řada z těch nesporných talentů si zadala se štáby západní »myšlenkové policie«. A nejednou přímo s CIA a analogickými »službami«. Byl to i lukrativní kšeft. Detailní mozaiku nabízí například profesor americké Villanova University Gabriel Rockhill v knize Who Paid the Pipers of Western Marxism?
Nejsou to příjemné kapitoly. Dál zpřesňují i pohled na »eurokomunismus« a »katastrojku«, oktrojovanou i nám. Jasno mají i osvícení čeští akademici. »Neomarxismus« je legrační protimluv, říkává profesor Oskar Krejčí. Není v něm totiž za nehet ani marxismu, ani čehokoli »neo«. Profesor Ivo Budil má »neomarxismus« za klon neoliberalismu. Podepsal bych jedno i druhé.
Ještě si dovolím jednu citaci: »Myslím si, že se vrátíme dříve nebo později k tomu schématu levice, pravice, které je koneckonců prověřeno staletími. To není žádná efemérní záležitost, na rozdíl od různých progresivistů, teoretiků, devadesáti devíti pohlaví a podobně. A důvod, proč to zatím neexistuje, je, že jak na levici, tak na pravici, bohužel, vymizely výrazné osobnosti, objevily se tam šedivé nuly a šedivým nulám je daleko příjemnější a přijatelnější tvrdit o sobě, že nejsou levicoví ani pravicoví, protože tím pádem se domnívají, že získají voliče z obou stran.« Uvedl to pro iportaL24.cz exprezident Miloš Zeman. Souhlasíte?
S tím bude polemizovat, jen kdo si lže do vlastní kapsy. Ta spoušť nám snad na věčné časy nehrozí. Jiskřičky naděje svitly i ze SOCDEM. Zoufalci, kteří ji táhli ke dnu, to na prosincovém sjezdu prohráli. Nové vedení se zdá být z jiného »těsta«. Mladá krev SOCDEM uspořádala parádní happening před ministerstvem spravedlnosti. Na Silvestra, doslova »Za pět dvanáct«. Tedy těsně před platností novely trestního zákoníku, satanizující ničím nepančovanou levici. Ten paragraf je skandálně gumový. Dá se zneužít proti každé kritice shnilých poměrů. A právě to mladíci ze SOCDEM nazvali pravým jménem i velice vtipně. Ministra spravedlnosti vyzvali, ať podá parlamentu návrh, který tu obskurní klauzuli zruší. A státním zástupcům i justici ať uloží, jak už teď nedupat po závazcích Ústavy a Listiny základních práv a svobod. Ten mítink se konal v docela nevlídném počasí. Tím víc nás tam ohřál na duši.
Miloš Zeman napsal i knížku, nazvanou Jak jsem mýlil v politice. Vyšla už v roce 20O5. Je hlavně o »šedivých nulách«, jimž pomohl »pod světla ramp« on sám. Třeba nás čeká i druhý díl. O tom, jak z jeho přízně profitovaly i »šedivé nuly« v jiných segmentech české levice. Rozchod s jejich dědictvím by to určitě urychlilo.
Bývalý hejtman Michal Hašek tvrdí, že dokud bude Andrej Babiš v čele ANO, nemá levice šanci, protože on přebírá levicové voliče. Je to opravdu tak?
Tohle platí jen o levici, uvízlé v samovazbě ducha. Tedy v zajetí dotěrného opruzu, že socialismus porazila »revoluce«, a ne holport globálního mamonu s pátou kolonou v Kremlu. Že listopad 89 nastolil bezpečnější, bohatší a spravedlivější časy. A že kordy s tou idylkou kříží jen pár »dogmatiků« a »stalinistů«. Takže levici jako by nezbývalo než škemrat o trochu větší kousek žvance. A hlavně se prát o pár parlamentních prebend, jimiž toho změní pramálo.
K pláči to bylo už za klidnějších časů. Teď je to manuál rituálního harakiri. V rekordní krizi je systém a ne jenom IQ a morálka papalášů. Levice, co nechce být svou atrapou, musí být fundovaně antikapitalistická. Jen tak nabídne alternativu, která nesplyne v cizím stínu – a přestane nahánět voliče jiným. A ta není o »rrrevolučních« tirádách či o harašení, na němž si zgustnou »orgány činné«. Chce to suverénní ofenzívu všude tam, kde si »elity« už neví rady. V otázkách, o nichž »velká politika« mlčí jako hrob. Kdo nabídne důstojnou obživu lidem, kteří o ni už přišli nebo přijdou? Kdo naší zemi vrátí – svébytný rozvoj? Mít to za lubem cizí či domácí oligarchie, předvedly nám to už dávno. Menší soukromý byznys je na velké konkurenty příliš slabý a roztříštěný.
Už nouzový východ je totiž jen v silách veřejné moci. Projektů ve veřejném vlastnictví, nabízejících partnerství i serióznímu soukromému sektoru. Jen to nás vyvede z pasti potravinové soběstačnosti, nižší než kdy v minulosti. Pouze tudy se vrátíme do světové průmyslové extraligy. Ani bydlení, dostupné s běžným příjmem, lidem nevrátí kasta vydřiduchů, ale jedině masivní státní výstavba. To samé platí i o jiných sférách. Kdo za tím hledá čísi vyvlastnění, mluví z cesty nebo vědomě lže. Cílem jsou nové zdroje, jež lidem budou znovu dávat, a ne cokoli brát. Bude to vonět dnešnímu eráru? Ani náhodou. Tím víc to zpřehlední jeho impotenci i ještě nevábnější znaky. Teprve pak to přestane být tak, jak to vidí nejenom Michal Hašek.
Často slýchávám, že řešením je spojení levicových stran, i těch malých. Ale je to vůbec pro voliče důvěryhodné, když něco podobného v říjnu 2025 nevyšlo, a oni znovu už nebudou chtít riskovat?
Tak špatně, jako dnes, na tom česká levice nebyla ještě nikdy. Od vzniku republiky, ba ani za pozdní c. a k. monarchie. Pokud se do parlamentu nedostane ani potřetí, hrozí to tektonickými následky. Postup, zvolený loni, hyzdila spousta přešlapů. Dopadla by jinak, postavit společnou kandidátku, složenou z výlučně levicových stran?
Šanci na parlamentní comeback dostane jen mnohem širší blok. Jedině skutečně rovnoprávné partnerství odleva až po civilizovanou pravici. Logicky hlavně tu mimoparlamentní, o to však bohatší o desítky osobností, jež panující režim zahání do faktického disentu. Levice se do velké politiky vrátí jen s oporou v takovém spojenectví. A to se naopak stane politickým faktorem jen s oporou v poznání a invenci, jež lidé právem čekají od nepančovaně antikapitalistické levice.
Jak se bude v rámci levicové politiky aktivně realizovat váš institut?
Dáváme dohromady čím dál širší spektrum osvícených mozků. Čím dál různorodější je politicky i co do vědních a dalších oborů. Spojujeme síly v otázkách, které »mainstream« všelijak zatlouká nebo falšuje.
Slovo si bereme i v těch, co jsou na pořadu nově. Příkladem je košaté téma umělé inteligence. Jako velký průlom dopředu, také však chobotnice nevídaných rizik.
Za kapitalismu tahá levice za kratší konec. Mocensky, finančně i mediálně. Dřív ji však zdobila velká intelektuální převaha. Právě tu uměla nabízet jako přidanou hodnotu i širokému okolí – od »modrých límečků« až po osobnosti vědy a kultury. Polít ji živou vodou je nejvyšší čas. Náš institut k tomu míří s náručí, otevřenou všem potenciálním partnerům.
A ještě něco – může vůbec vlastenecká, ať vládní či nevládní, strana vygenerovat kandidáta proti Petru Pavlovi v prezidentských volbách 2028? Vidíte nějaké takové jméno?
Slýchám i jména, budící sympatie. Jen o »fanklubech« to však být nesmí. Šanci neprohrát dostane jen kandidát s dostatečným zázemím. A také s odolností vůči randálům klanu, stojícího za dnešní hlavou státu. Chce to kandidáta s racionálním profilem, provokujícího minimální antipatie. Můj tip zní Radek Vondráček. Snad mu neublížím, říkám-li to nahlas už teď.
Petr Kojzar
FOTO – iportaL24.cz/Marcela Špičková
Diskuze je uzavřena.