»Za situace, kdy prezident nectí Ústavu ČR, za situace, kdy porušuje svůj prezidentský slib, a za situace, kdy existuje vážné podezření, že místo něho na Pražském hradě rozhoduje jeho ‚přítel po boku‘ bez prověrky, vyzýváme Petra Pavla, aby na funkci prezidenta České republiky rezignoval,« stojí v usnesení, které přijala politická strana Trikolora na svém víkendovém sněmu v pražských Modřanech. Je však současný vládní tábor schopen vygenerovat osobnost, která by mohla stávající hlavu státu nahradit? Mluví se o společném kandidátovi, ale najde se dostatečně silný adept? »Napadá mě spousta jmen,« ujišťuje v aktuálním rozhovoru pro iportaL24.cz znovuzvolená předsedkyně Trikolory, poslankyně Zuzana Majerová.
Jak jste byla spokojená s výsledky víkendového čtvrtého sněmu Trikolory. Je po něm vaše strana, která má nově de facto dva poslance, stmelená a posílená?
My tak úplně dva poslance nemáme, protože Mirek Ševčík, byť je s námi odjakživa a od počátku nám psal ekonomický program, není členem Trikolory. Takže správně má Trikolora jednoho poslance, i když je pravda, že si Mirka tak trošku přivlastňujeme.
Jinak je to »šílené« si uvědomit, že to byl už čtvrtý sněm a že existujeme již sedm let. Co tak ale mohu porovnávat s předešlými sněmy v Olšance, tenhle byl nejkonstruktivnější a velice pracovní. Samozřejmě zazněla i kritika, ale uplynulo to rychle jako nikdy.
To mě velmi potěšilo, protože v loňském roce nastalo trošinku zemětřesení některých zneuznaných členů, tak jsem věděla, že nálady jsou rozjitřené. Ale ve volbě jsem dostala z 95 odevzdaných lístků 88 hlasů, což bylo daleko víc, než jsem čekala. Opravdu, naprosto upřímně.
To, že Petr Štěpánek zůstal prvním místopředsedou, je také očekávané. Jednak ani neměl protikandidáta, ale hlavně, on je opravdu mým nejbližším spolupracovníkem a naši členové to vědí.
A co se týká řadových místopředsedů, došlo k určitému »faceliftu«, nebo někdo říká »refreshi«. Protože my jsme o jednoho místopředsedu z Jihomoravského kraje přišli. Vyloučili jsme Petra Levíčka za lži a mediální osočení z jeho strany, takže jsme museli dovolit jednoho místopředsedu a zvolit dva nové. Letos byl nezvyklý přetlak, protože na tři místa se objevilo šest zájemců, takže ani já sama jsem si netroufala tipnout, jak to dopadne, protože my se dopředu na postech nedomlouváme.
Bylo mi jasné, že Zdeněk Koudelka, který je i náměstkem ministra spravedlnosti, má zvučné jméno. Takže když řekl, že chce kandidovat, dalo se předpokládat, že bude zvolen, protože je to výrazná persona. Ale pak už jsem si netroufala odhadovat.
Nakonec dostal potřebný počet hlasů Otto Černý, historik, chartista a – jak já říkám – politický disident každého režimu, který post obhájil, a nově také Pavel Hrouda. Ten zaujal delegáty tím, že jednak je minimálně o dekádu mladší než my všichni, co jsme ve vedení, a kromě toho má elán a Trikolora v Plzeňském kraji pracuje výborně. Rozrůstá se, navíc se k nám i vracejí bývalí členové. Každý kraj je specifický, ale zrovna v Plzeňském funguje skvělá spolupráce s SPD. Pavel tak přinese do grémia svěží vítr a já se na to moc těším!
Co bude s Trikolorou do budoucna? Má sílu být stále svébytnou stranou, nebo už vždy půjde po boku SPD a dalších stran, jako tomu bylo v říjnových volbách?
V prvé řadě si myslím, že teď opravdu není čas na solitérství. Všimněte si jedné věci: na naší straně, tedy konzervativní, národovecké, pravicové – a můžeme to nazvat jakkoliv, ale všechny tyto tři atributy máme – se pořád rodí nová skupení. Kdežto té šílené fialové vládě, naštěstí už bývalé, včetně PirSTANu, žádná konkurence neroste.
A co Nové Česko jihočeského hejtmana Martina Kuby?
Ne že bych nevěřila, že se do toho opřou – to je zcela jisté – ale pořád je to v plenkách.
A já opravdu vidím, ať je to kdekoliv ve světě – od AfD, přes Marine Le Pen a její Národní shromáždění až k italské premiérce Giorgie Meloni – že jedinou cestou k úspěchu je spolupráce. Možná i ještě širší. To znamená nejen tak, jak jsme kandidovali v říjnu minulého roku, s SPD, PRO a Svobodnými, ale že se může rýsovat i další spolupráce na vládní platformě. Ať už u kandidátů do Senátu, nebo v komunálních volbách.
Hlavně všem našim členům říkám, že komunál je plně v jejich gesci, protože to není o stranách, ale o konkrétních lidech. Ano, u celostátní politiky záleží na rozhodnutí předsednictva, ale komunální volby jsou o jednotlivých osobnostech, v jednotlivých městech. Někteří už jednají, ale konkrétní podoba kandidátek je samozřejmě ještě neznámá. Každopádně se těším, protože budoucnost bude určitě zajímavá.
Ale v jakém formátu budeme kandidovat v roce 2029 do Poslanecké sněmovny – protože já to vidím z té celostátní úrovně – na tohle by vám upřímně, pravdivě a věrohodně v současnosti nikdo neodpověděl. Ta doba je zkrátka turbulentní.
Dobrá, volit se bude ve spoustě malých obcí. Ovšem taky ve velkých městech, včetně Prahy, a tam to bude jako obvykle velká výzva a tvrdý oříšek pro všechny. Nabízí se pro vás jako SPD, Trikoloru, PRO a Svobodné užší spolupráce i s Motoristy?
Samozřejmě. Pepa Sláma, náš dnes již bývalý místopředseda, je v Praze důležitý člověk a vždycky uměl jednat napříč stranami, které jsou nám programově blízké.
Volby na magistrát jsou pro Prahu nejdůležitější, protože jsou de facto krajské, což lidi často nechápou. A my jsme v rámci nich otevření jakémukoliv jednání a spolupráci. I třeba v té variantě s Motoristy, ale klidně i plus ANO. Vůbec se nebráním možnosti vytvořit jeden velký blok na půdorysu současné vládní koalice, jak už jsem říkala.
A v konkrétních obvodech už hodně záleží na našich členech, protože každá Praha je specifická. Nestavím jim překážky, ba naopak říkám: Je to na vás.
Zůstanu ještě u Prahy, i když to není vaše město. Ale – kdysi se s nadsázkou říkávalo, že v Praze by vyhrála i tenisová raketa Václava Klause. A k jeho osobě jste vždy měla blízko. Proč podle vás v dnešní době Pražané volí většinově liberální a progresivistické strany v čele s Piráty?
Já osobně musím říct, že když Prahou, kde se teď pohybuji pravidelně, projíždím autem, tak místním občanům nerozumím, jak si vůbec mohli zvolit něco takového pro správu města, jako jsou Piráti. Ta Praha je úplně nefunkční!
A proč se změnil elektorát? Je patrné, že progresivistický trend, který Evropou jde, má zpožděný efekt. Zatímco v Americe už dochází k odmítnutí multikulturalismu, LGBT+, genderových a neomarxistických šíleností, tak v Evropě to právě kulminuje.
Jestli jsme my byli někdy v něčem výjimečně dobří, tak v tom, že umíme být papežštější než papež. A Praha má pořád setrvačnost tohoto trendu. Navíc se říká, že univerzitní města jsou daleko více progresivistická. Ten trend na univerzitách vidíme, je jimi prorostlý.
A to je přesně to, před čím varoval Michel Houellebecq ve své knize Podvolení. Píše tam, že pokud chcete převzít kontrolu nad společností, zaměříte se na instituce, kde jsou mladí lidé – protože ti jsou nejlépe manipulovatelní. Školství tudíž hraje klíčovou roli.
Když se podíváte na Prahu, Brno nebo moji rodnou Olomouc, tak v centrech těchto měst mají bývalé vládní strany pořád relativně dobré výsledky.
Jak vlastně funguje na parlamentní bázi vaše »patnáctka« složená ze zástupců čtyř stran a hnutí? Jste jednotní?
Jsme! A mám z toho opravdu radost. A nejen v rámci poslaneckého klubu SPD, ale i napříč vládnoucí koalicí. Říkal to i Petr Macinka: jestli v něčem bývalá vláda držela basu, tak to bylo proto, že se drželi pod krkem – všichni se navzájem něčím vydírali.
My se pod krkem ničím nedržíme, a přesto – i když někdy se skřípěním zubů – vždycky držíme při sobě. Všichni za jednoho, jeden za všechny.
Tak to má vypadat. Pokud nechceme návrat toho, co tu bylo, musíme udržet »sto osmičku«. A jediná cesta je se domluvit. To považuji v politice za klíčové – koneckonců i v manželství děláte kompromisy.
Vládní prohlášení reflektuje hodně bodů našeho programu: stop migraci, zrušení Green Dealu, žádné navyšování daní, revizi inkluze a další věci. I Andrej Babiš se posunul ze spolupráce s levicovými subjekty ke středopravé ose.
Takže – abych to shrnula. Zatím tam žádné zásadní konflikty nejsou.
Vláda má v programu mj. pevné ukotvení v EU s tím, že o případném vystoupení z Unie se nesmí konat referendum. Nicméně Trikolora byla vždy hodně kritická vůči Bruselu. Vy sama jste nedávno prohlásila, že vystupování není nutné, jelikož se EU rozloží sama. Za tím si stojíte?
Ano.
Kdy a jak to podle vás nastane?
Ve chvíli, kdy jim nepustíme další finanční rezervy, odmítneme sankce, odmítneme migraci, odmítneme ETS 2, z čehož si myslí, že budou mít příjem, tak postupně nebudou mít z čeho Unii řídit.
Projekt je natolik utopistický, že se Evropě směje Trump, Čína i Rusko. Pokud se Evropské unii něco povedlo, tak civilizační sebevražda skrze Green Deal, masovou migraci a další nařízení.
Migrace je problém i pro okolní státy. My musíme posílit vlastní obranyschopnost, chránit hranice i v rámci Schengenu. Tam mají jít investice.
Já jsem fandila Evropskému hospodářskému společenství, kde fungoval obchod, výměna služeb, kapitálu a zboží. Ale ve chvíli, kdy nám vzali značnou část práva veta a kdy za nás rozhoduje někdo úplně jiný, aniž by znal naši společnost, kulturu a zvyky, tak už o nějaké suverenitě nemůžeme mluvit. Potažmo, když český parlament schvaluje více než 70 % věcí, které jsou implementací z Evropské unie, a ne naše vlastní zákony. A i když tyto škodlivé věci v programu nejsou s takovou razancí, jak jsme to měli my, tak ve vládním prohlášení už ano. Souhlas s referendy jako takovými se už neodmítá. A prvním důležitým krokem je nadřazení našich zákonů nad zákony Evropské unie, což má Německo koneckonců od začátku, jen se o tom nemluvilo. A Polsko si to prosadilo v roce 2021.
Toto je cesta, kam se asi ubírat – mít nástroj zakotvený v Ústavě a odmítat jeden nesmysl za druhým.
V minulém týdnu se konala ve Vítkovicích manifestace odborářů proti Green Dealu a za konkurenceschopnost českého průmyslu. Padlo tam, že odbory konečně táhnou s vládou za jeden provaz. Jak to koresponduje s kritikou kabinetu, která se pár dní předtím ozývala v Praze na demonstraci Milionu chvilek pro demokracii?
To je podle mě zajímavá paralela. Já jsem se v době demonstrací Milionu chvilek pro demagogii raději připojila k těm milionům lidí, co zůstali doma s rodinami. To je spolek, který paradoxně vždycky zastupoval spíš globalistické zájmy ze zahraničí. To přeci všichni víme, že tam je to úplně jinak propojené. A ano, oni si s Petrem Fialou za dobu, kdy jsem já byla v předminulém období ve Sněmovně, podávali ruce ve dveřích. A kdyby byl pan Minář opravdu tak strašně demokraticky založený člověk, proč tedy nezasáhl, když se rozjela kauza Dozimetr nebo bitcoinová aféra. Někdo vtipně poznamenal, že je zvláštní, že svolali mítink na podporu prezidenta Petra Pavla po esemeskách od Petra Macinky, když ten termín na Staromáku měli objednaný dávno předtím.
Ale podívejte, my žijeme ve svobodné společnosti. Proto ani nebudu spekulovat o tom, kolik tam přišlo lidí, kolik z nich bylo dovezených, navezených nebo zaplacených. Nemám k tomu žádné jisté informace, je to jen spekulace, takže nad tím nehodlám přemýšlet.
Lidé mají právo se shromažďovat, ale já bych u tohoto spolku, který teď přímo podpořil Petr Pavel — a žádný jiný prezident v minulosti nic takového neudělal — řekla, že teď už fakticky víme, že tento prezident není prezidentem všech občanů České republiky, ale spíš jen prezidentem opozice. A je diskutabilní, jestli je prezidentem skutečně on, nebo spíš Petr Kolář, kterého zcela jistě nikdo nevolil.
To je poslední věc, na niž bych se vás rád zeptal. Premiér Andrej Babiš se vyslovil pro hledání společného vládního protikandidáta vůči Petru Pavlovi. Vicepremiér Macinka v souvislosti s nejmenováním Filipa Turka ministrem životního prostředí mluvil o dvou letech, kdy může jiná osoba Pavla na Hradě vystřídat a mít jiný názor. Ale upřímně – vidíte tu někoho, kdo by dokázal stávající hlavu, preferovanou mainstreamem, porazit?
Takový zahraniční kapitál, jaký má on, asi nikdo jiný mít nebude. Kandidatura v prezidentských volbách je extrémně drahá záležitost a bez desítek milionů korun se to zkrátka dělat nedá. To opravdu není něco, co by šlo zvládnout za pár tisíc.
Zároveň to musí být člověk, který je konsenzuální. Já si ale myslím, že právě na základě té roztržky mezi ministrem zahraničí a předsedou Motoristů Petrem Macinkou a prezidentem se vlastně rozjela kampaň Petra Pavla.
A my v rámci vládní koalice opravdu stojíme před tím, že by bylo velmi dobré v tomto tahu vygenerovat silného protikandidáta. A jestli takový člověk existuje? Určitě ano! Máme tu spoustu skvělých lidí, odborníků a osobností, které jsou občany respektované. Otázkou ale je, jak je společnost přijme a jak se zalíbí, protože mám v posledních letech pocit, že volba prezidenta je spíš volbou sympatií nebo vzhledu, než aby šlo o obsah. A tak by to přece být nemělo – vždyť se bavíme o nejvyšší funkci v zemi!
Sama jsem zvědavá. Napadá mě hned několik jmen, ale zatím je nechci říkat. Minimálně pět osobností, které by splňovaly odborné předpoklady, důvěryhodnost a respekt v České republice, bych ale dokázala vyjmenovat určitě!
Petr Kojzar
FOTO – archiv Zuzany Majerové
Diskuze je uzavřena.