Pavel – lídr či nelídr opozice?

Na Centrumu byla ve čtvrtek se zpožděním zveřejněna informace o rozepři prezidenta Pavla s šéfem Milionu chvilek Mikulášem Minářem. Mělo k ní dojít na demonstraci v den výročí zahájení války na východě přímo v prostoru tribuny na Staroměstském náměstí. Petr Pavel měl odmítnout roli vůdce opozice, do níž ho vmanipulovává zmíněný spolek s tím, že chce být prezidentem všech. Údajně si pozice vyjasnili a nakonec si podali ruku. Tak nám tento spor vylíčil komentátor Centrumu.

Proč se však prezident Pavel tak najednou ohradil? Zřejmě proto, že pochopil, že by boj o druhé volební období nemusel vyhrát, kdyby se veřejně postavil na jednu stranu, tedy tu momentálně opoziční. Současná opozice se sice pokouší sbírat body na mírně odlišnějším postoji Babišovy vlády k válce na Ukrajině, k položkám z již schváleného rozpočtu a ke klukovinám Motoristů, ale brzy se trestní orgány budou zabývat kauzami Bitcoin a Dozimetr anebo konečně i Fialovou družstevní kabelou, a proti tomu Macinkovy esemesky, případ Ptačího hnízda a Okamurových plakátů budou jen pouhým důvodem k úsměvu.

Nová hradní taktika má změnit situaci a postupně z Petra Pavla udělat jediného možného kandidáta, k němuž lidé budou mít důvěru. Už nyní se zveřejňují průzkumy, v nichž je zcela bezkonkurenčně na předním místě oblíbenosti. Není se ovšem čemu divit, při takové mediální masáži a hlouposti motoristických akcí by tomu ani nemohlo být jinak. Nevynechám ovšem ani manipulaci s výsledky. Situace se však uklidní. Nová vláda udělá leccos pro zlepšení sociálního a politického ovzduší v naší zemi a stavět se proti tomu by bylo pro Pavla sebevražedné.

Pan Kolář, hlavní řiditel hradního pána, to pochopil včas. Možná, že dostal také příslušné pokyny od svých řídících orgánů a po několikatýdenním mlčenlivém anebo dokonce přitakávajícím souhlasu s akcemi současné opozice, alespoň slovně otočil. Nešlo však o Pavlův veřejně proklamovaný postoj. Jen nesměle se o něm zmínil server Centrum. Že by šlo o nějakou další taktiku? Prezidentské volby jsou v dohledu a případné přešlapy mohou leccos ovlivnit. Bylo tedy třeba neurazit své podporovatele, ale zároveň dát vědět stoupencům vládního tábora nebo vládní tábor podporujícím, že je ani ryba, ani rak a že je tu pro všechny?

Co to ovšem je ono pro všechny? Většina občanů u nás nechce válku a chce už konečně mír na Ukrajině, většina voličů chce zachovat i nadále naši korunu, udržet si naši národní suverenitu a ne ji předat Bruselu. Většina si také nemyslí, že i my můžeme za Terezín a nacistické hrůzy a že tzv. sudetští Němci sdružení v landsmanšaftu jsou naši přátelé. Že by i tyto názory, které doposud Petr Pavel prosazoval, začal korigovat? U něho měnícího podle potřeb svůj názor ve svém prospěchu je všechno ovšem možné.

Jiří Vábr