Krvavá kapitola druhé světové války, která zůstala pro většinu světa až dodnes zahalena tajemstvím.
»Pekelné lodě« jsou jednou z nejstrašnějších a nejzapomenutějších kapitol válečných konfliktů druhé světové války, kde tisíce lidí zažily uvnitř japonských vězeňských lodí nejvyšší míru lidské brutality. Dne 20. září 1944 vytvořila loď Hōfuku Maru a deset dalších lodí konvoj MATA-27 a vyplula z Manily do Japonska. Následujícího rána byl konvoj napaden 130 km severně od Corregidoru více než 100 americkými letadly z letadlových lodí. Všech jedenáct lodí v konvoji bylo potopeno. Z 1289 britských a nizozemských válečných zajatců na palubě lodi Hōfuku Maru zemřelo 1047. 242 válečných zajatců doplavalo ke břehu a 42 bylo zachráněno kaibōkany (loď námořní obrany).
Jeden z nejtragičtějších aspektů této temné historie znovu vyšel najevo s objevem vraku ztracené lodi na dně Jihočínského moře.
Dne 21. září 1944 plula japonská loď Hōfuku Maru v konvoji s přibližně 1200 britskými a nizozemskými válečnými zajatci. Americká válečná letadla si ji kvůli chybějícímu označení spletla s vojenskou nákladní lodí a zahájila útok čtyřmi torpédy.
Jeden z granátu zasáhl loď, která se během několika minut rozdělila na dvě části a potopila se. Většina spojeneckých vojáků uvězněných v nákladových prostorách zahynula. Uniknout se podařilo pouze 200 vyčerpaným vězňům. Přesné místo tragédie zůstává neznámé.
Většina vězňů na nešťastné lodi vyplula ze Singapuru do Japonska. Vězni byli určeni k nuceným pracím v továrnách a dolech, což mělo posílit válečný průmysl země. Podle soudních dokumentů z té doby bylo asi 1000 britských a 250 nizozemských vojáků namačkáno do dvou nákladních prostor, které byly tak úzké, že museli střídavě ležet.
V podmínkách brutality
»Představte si tmavou kovovou klec v hlubinách lodi. Zápach je nesnesitelný a horko dusí. Hygiena neexistuje a jídlo a voda jsou vzdáleným luxusem,« řekl Tim Beckensall, historik druhé světové války a ředitel výzkumu v Hellships Memorial Foundation. Dodal: »Je to to nejnelidštější prostředí, jaké si lidská mysl dokáže představit.«
Každý muž byl v úmorném horku nucen přežít s méně než půl litrem vody denně. Přestože na palubě byly základní hygienické zařízení, mnoho vězňů bylo příliš vyčerpaných na to, aby se pohnuli, a k vyprázdnění používali vlastní jídelní náčiní, jak vypověděl James Gibson. Vězni zpočátku dostali několik záchranných vest, ale ty byly zabaveny, když si stráže uvědomily, že je vojáci používají jako polštáře.
Horší než peklo
Podle svědectví Nigela Evanse se situace v Manile dramaticky zhoršila. Loď tam zůstala zakotvena více než měsíc kvůli mechanické poruše, během níž zemřelo téměř 100 britských vězňů, protože jim byl přísně zakázán vstup na palubu.
»Podmínky se staly opravdovým peklem,« popsal. »Stalo se každodenní rutinou jíst naše skromné jídlo co by kamenem dohodil od těl čekajících na vhození do moře. Den před naší plavbou se více než třetina mužů a důstojníků nemohla bez pomoci postavit na nohy, zatímco mnozí už ztratili rozum.«
Nigel Evans poté, co unikl potopení lodi Hōfuku Maru, nastoupil na další japonský trajekt, kterým byl převezen do zajateckého tábora na Tchaj-wanu, kde se mu nakonec podařilo přežít.
James Gibson v okamžiku potopení skočil do moře a doplaval ke břehu, kde na pět měsíců našel útočiště po boku filipínských partyzánů.
»Během té noční můry jsem opakovaně vyjadřoval svůj protest proti nedostatku léků, životních podmínek a absenci jídla, ale mé prosby byly ignorovány. Za své úsilí jsem získal jen brutální bití od Džótaniho,« uvedl ve své výpovědi u následného procesu s válečnými zločinci.
Proces vedl k odsouzení seržanta japonské císařské armády Džótaniho Kitaičiho, který byl odsouzen k trestu smrti oběšením.
Detekce
Nadaci Hellships Memorial Foundation se s podporou Nizozemské organizace kulturního dědictví a Discovery Channel podařilo lokalizovat a vyzvednout z zapomnění vrak lodi Hōfuku Maru.
Podvodní misi vedl Dr. Calvin Myers, mořský archeolog ze společnosti Marine Imaging Technologies, jeden z klíčových potápěčů, kteří se ponořili do hloubky přes 50 metrů, aby prozkoumali vrak. Spolu se specialistou na zobrazovací technologie Evanem Kovacsem vytvořili pomocí fotogrammetrie 3D model lodi, který potvrdil identitu plavidla.
Kronika tohoto vytrvalého hledání se odvíjí v poutavé premiéře nové série pořadu „Expedice Neznámá“ na Discovery Channel.
»Nejvíce šokující na této misi je její pravda. Tragické dědictví ‚pekelných lodí‘ je krvavou kapitolou druhé světové války, která pro většinu světa dodnes zůstala v temnotě,« řekl cestovatel a moderátor pořadu Josh Gates.
»Ale toto je živoucí historie. Lidé, kteří vydechli naposledy v těchto plovoucích věznicích, přinesli nejvyšší oběť. Trpělivě ‚čekali‘ 80 let na dně a hledali ospravedlnění a světlo,« dodal ve svém poselství.
Nadace Hellships Memorial Foundation s podporou Nizozemské agentury pro kulturní dědictví a Discovery Channel nalezla vrak lodi Hōfuku Maru. Celá výprava je zdokumentována v premiéře dvoudílné série seriálu »Expedice Neznámá«, která bude odvysílána 24. června na Discovery Channel. (Discovery Channel a CNN jsou součástí Warner Bros. Discovery.)
56 lodí pekla, z nichž Spojenci potopili 19
Během druhé světové války japonská armáda použila 56 neoznačených lodí – v historii známých jako »Pekelné lodě« – k přepravě více než 62 000 vězňů. Z nich spojenecká palba potopila 19 a umístění pěti vraků zůstává dodnes neznámé.
Přesné souřadnice Hōfuku Maru, která leží u pobřeží San Narciso, nejsou zveřejněny, aby se ochránil a zachoval mořský hrob. Oběti jsou již připomínány u památníku Hellships v zálivu Subic, zatímco nizozemská vláda oznámila, že bude spolupracovat s dalšími národy na nalezení vhodného způsobu, jak padlé vojáky uctít.
»Během své kariéry jsem nacházel lidské ostatky a je to hluboce dojemný zážitek,« řekl Calvin Myers, který se účastnil záchranných misí s Úřadem pro evidenci válečných zajatců a nezvěstných (DPAA). »Tyto transporty vězňů jsou zapomenutou kapitolou války. Jsou dramatické, hrůzné a monumentální na všech úrovní,« informuje o tématu Popular Science.
Ioannis Sideropulos