Kyjevo (Kyjevsko) pečorská lávra. Jedna z památek na seznamu světového dědictví UNESCO. Také sem dospěla válka. Světové agentury odsuzují útok ruského dronu, jenž zasáhl střechu Uspenského chrámu a jednu další budovu. V českých jsme se mohli dočíst, že »v důsledku válečných akcí (byl) zasažen objekt Kyjevskopečerské lávry. Pokaždé za tím stojí Moskva«. Ten dron opravdu neměl klášter zasáhnout. Neměl však nikdy vzlétnout. Neměla se totiž nikdy uskutečnit vojenská operace, která se týká nejen lidí, ale také chrámů. To všechno mělo však svůj začátek. Pět miliard dolarů vynaložených na svržení řádně ve volbách zvoleného prezidenta a na podporu protirežimních akcí. Kdo je vydal a proč?
Když historie, tak historie. Převrat v roce 2014 se konal v režii USA a Západu. Byl perfektně připraven. Proto tak rychle mohly bataliony vzniklé na západě Ukrajiny obsadit ruskojazyčný Charkov a Mariupol a mířit na srdce Donbasu. Tam se vzpamatovali pozdě a přesto se do Doněcka ani Luhanska Azovští ozbrojenci apod. nedostali. Minské dohody, jež měly přinést mír, byly úmyslně neplněny (viz přiznání Merkelové) a nakonec již k podpisu připravené dohody mezi Ukrajinou a Ruskem, které se bálo o své bezpečí, byly na základě příslibu dodávek zbraní, peněz a všemožné podpory Ukrajinci odmítnuty (viz let Borise Johnsona s doprovodem do Istanbulu). Slovo dostaly zbraně a zbrojaři. To, co bylo dál, všichni známe a je líčeno jako samostatný akt se začátkem v únoru 2022, aniž se přihlíží k tomu, co předcházelo. Je to stejné, jako když se řekne, že 2. světová válka vypukla 1. září 1939 a vynechává se anšlus Rakouska, Mnichov, 15. březen 1939.
Nebráním Rusko, jenom vysvětluji. Vadí mně útok nacionalistických západoukrajinských batalionů na Donbas, stejně jako následná ruská vojenská operace, zabíjení na frontách i v zázemí obou válčících zemí, eskalace války dodávkami dalších účinnějších zbraní i ničení památek, které postavili předci. Nejen na Ukrajině. Za 2. světové války byly mnohé stavební a další památky zničeny nejen v Rusku, na Ukrajině, v Německu, Anglii, ve Francii, v Itálii, Řecku nebo na našem území. Lidé se mohou bránit, mohou se schovat do úkrytů, památky po předcích se však bránit nemohou. Stejně jako zvířata žijící ve volné přírodě nebo doma.
Je jistě rozdíl mezi tím, jak k útoku na zmíněnou lávru došlo. Může jít o náhodu či selhání strojku, jako se stalo zřejmě v tomto případě, může však jít také o cílené ničení (viz historický střed Drážďan), výsledek je stejný. Proto dost bylo válek!
Čím je však pro svět ta Kyjevskopečorská lávra? Stručně řečeno jde o klášterní komplex založený v roce 1051 poustevníky Feodosijem a Antonijem Pečerským, který je plný starobylé ruské architektury. Vznikal ovšem postupně. Je důkazem myšlení a víry dalších a dalších generací. Teprve věky z něj udělaly nádherný chrámový komplex. Přepisovaly se zde staré knihy a vzdělávali kněží v jeden čas pro celou Ruskou říši. Je zde pohřben ruský premiér Stolypin zavražděný anarchistou a další osobnosti carského Ruska. V 18. století tu vznikla dokonce tiskárna, která měla mimořádný vliv na vydávání ruských knih. Poničen byl za 2. světové války, jak při odchodu Rudé armády v roce 1941, tak při osvobozování Kyjeva. Potud ono nařčení, že areál vždy zničilo Rusko. Jenže mezi tehdejšími vojevůdci a později osvoboditeli byli sovětští generálové a vojáci ukrajinské národnosti. Z velitelů namátkou jmenuji Rybalka či Moskalenka.
Zdejší kněží patřili k Ukrajinské pravoslavné církvi podřízené však Moskevskému patriarchátu. Proto většina knih je psána v ruštině. Budovy a nesmírný majetek ve zmíněných knihách a v dalších sakrálních předmětech je součástí církevního vlastnictví nepatřícího jenom ukrajinskému státu. O tom byla dokonce podepsána nevypověditelná smlouva mezi Ruskem a Ukrajinou. Rozhodnutím ukrajinské vlády byla však tato smlouva v roce 2023 zrušena a stanoven termín, kdy klášter bude zukrajinizován. Poté byly poslány policejní jednotky k obsazení lávry a měl být převzat majetek ukrajinským státem. První pokus se však nepodařil. Klášter jeho nejvyšší představitel uzavřel a zvenčí ho začali bránit věřící. Proto ukrajinské orgány do kláštera poslaly větší policejní, vlastně armádní síly. Byli-li mrtví, není uváděno. Nic ani o průběhu převzetí majetku a o tom, co se stalo se zdejšími mnichy. Lze tedy jen spekulovat. Víme jen to, že nejen lávra, ale i celá Ukrajinská pravoslavná církev byla plně podřízena ukrajinskému státu. Do čela lávry byli najmenováni popové ze západu Ukrajiny (tato část východní církve žehnala činům UPA). O osudu některých památek, které však byly odvezeny podle rozhodnutí ukrajinských úřadů, jsem zprávy na internetu nenašel.
Byl jsem kdysi, ještě jako student, v těchto končinách. Tehdy šlo o nádherný muzejní komplex. Ač klášter nebyl v provozu, také byly zřejmé pozůstatky války, cenné církevní exponáty, zvláště pak staré knihy, zde byly vystaveny a v kostele se sloužila pravoslavná mše. Znovu prý celý komplex začal jako klášter fungovat v roce 1988, tedy ještě v době existence Sovětského svazu.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.