Komu čemu POMOC?

Když vám, které mám na mysli, tolik leží na srdci přítomnost a zejména budoucnost Ukrajiny, ptám se: kde jste vy a vaši předchůdci byli třeba před 8–10 lety, kdy – jak v květnu 2015 psaly např. zpravy.aktualne.cz – »Státní dluh na Ukrajině loni překročil 70 procent tamního HDP. Ještě v roce 2013 se přitom pohyboval mírně nad 40 procenty HDP. Za nárůstem dluhu stojí hlavně konflikt na východě země. Kromě výdajů na zbrojení zatěžuje státní pokladnu ochromení či ztráta průmyslových oblastí v bojujících regionech. Pokud jde o zahraniční dluh, tedy dluh ukrajinských subjektů vůči zahraničí, ten loni přesáhl 100 procent HDP«.

Opravdu byl na vině onen konflikt na východě země? Nebo měla a má blíže k pravdě informace, kterou předloni koncem srpna zveřejnil pro změnu ekonomickydenik.cz? »Hospodářské dějiny nezávislé Ukrajiny připomínají hororové čtení. Po těžké ekonomické krizi, která trvala po celá 90. léta, přišlo oživení. Jenže dosažený růst nestačil k tomu, aby se země vrátila zpět na předchozí úroveň. V roce 2008 nastoupila další finanční a ekonomická krize, kdy Ukrajina byla nucena čerpat úvěry od MMF v objemu 18,4 miliardy dolarů. Po krátkém oživení nastoupila další krize poté, co Rusko začalo v létě 2013 blokovat import z Ukrajiny. … Kde se stala chyba? Ukrajina je ovládána místními klany, kdy za každým z politiků stál jeho kmotr. Daleko důležitější pro fungování země než prezidenti a premiéři tak byli lidé jako Rinat Achmetov, Ihor Kolomojskyj a Dmytro Firtaš.«

Samozřejmě, že to byli místní oligarchové, kteří si z Ukrajiny udělali doslova a do písmene dojnou krávu a tamní obyvatelstvo dřeli z kůže. Žádná »revoluce na kyjevském Majdanu, ztráta Krymu a povstání v průmyslovém Donbasu«, jak také definuje další z příčin již citovaný ekonomickydenik.cz, ale jen a jen oligarchové, kteří celou zemi postupně uvrhli do obrovské korupce, na níž pravidelně upozorňovaly ve statistických ročenkách různé oficiální mezinárodní instituce.

Tehdy po Ukrajině ani pes neštěkl. Jistě, půjčky od MMF a spol. se tam jen hrnuly, neboť co půjčka, to zdolání dalšího schodu k totálnímu zotročení země. Nicméně nezištná pomoc stran Bruselu, resp. členských států EU? Ani ťuk. I mainstream v těch časech neměl s Ukrajinou žádná slitování a na tehdejší Ukrajince, přicházející do České republiky za prací, hleděli dnešní jásavě žlutomodří jako na póvl. A také jako k póvlu se k nim čeští zaměstnavatelé chovali. Netvrdím, že všichni, ale většina jistě. Za to dnes jsou prý spásou české ekonomiky, jak nám věší bulíky na nos různí ti Jožkové Síkelové…

Proč nosím dříví do lesa, když toto je dávno vypočítaná rovnice, abych tak řekl – rovnice o všech známých? Fascinuje mě, jak všichni čeští mešuge od nedělního rána, kdy vešly ve známost výsledky slovenských voleb, tepou vítězného Fica, že zcela jistě omezí pomoc Ukrajině.

Jde mi o tu POMOC – a sice obecně o POMOC Ukrajině, nejen v souvislosti s Ficem. Resp. co je to vlastně za POMOC ta jejich POMOC Ukrajině? KOMU ČEMU zednářskou zástěrou obmotaná Evropská unie de facto POMÁHÁ?

Začnu tím, KOMU ČEMU NEPOMÁHÁ. Nepomáhá Ukrajině jako takové a obyčejným občanům Ukrajiny. Jak říkal kapitán Ořech v Černých baronech: »To, kurva, ani omylem.«

Pravda není složitá, složitou je zdánlivě jen pro ty, kteří ji nehodlají vzít na vědomí jako fakt. Nebudu se zabývat detaily, nicméně obecně lze konstatovat, že jakýkoli druh pomoci Ukrajině jde ve skutečnosti na konto Spojených států, které si z Ukrajiny udělaly rukojmího proti Rusku. Ano, ta POMOC sice je tak či tak proti Rusku, ale není to pomoc Ukrajině jako takové. Nějaká nezávislost a ekonomická stabilita Ukrajiny je všem »dárcům« oné pomoci absolutně ukradená. A vždycky byla, protože kdyby nebyla, humanitární pomoc by na Ukrajinu mířila dávno a dávno před 24. únorem loňského roku.

Takže Ukrajinu jako rukojmí si neberou jen Američané, ale všechny státy, které jí tzv. pomáhají. Všechny do jednoho si z Ukrajiny udělaly živý štít na obranu právě před tím, že Ukrajina by se ve spolupráci s Ruskem (a propo – nikdo jiný než Rusko ji z tohoto hnoje nevyhrabe) stala právě tou stabilizovanou zemí. Proto kolektivní Západ a USA jeví nulový zájem o mírová jednání a mírové urovnání konfliktu, proto jim absolutně nezáleží na tom, kolik dalších Ukrajinců zařve na frontě. Hlavně musí trpět a krvácet Rusko – o nic jiného nešlo a nejde. A rukojmí slouží »jen« k tomu, aby byli obětováni.

Čili – abych se na závěr vrátil zpět k vítězi slovenských voleb – když Fico už v kampani deklaroval, že by jako předseda vlády stopnul vojenskou pomoc Ukrajině, zastavil by de facto pomoc kolektivnímu Západu a Bílému domu. Ví to nepochybně Fico a děsí se toho v Bruselu a ve Washingtonu. Proto ta mainstreamová hysterie prozápadních médií po té, co nejvýše na stupně vítězů vystoupal Ficův SMER.

Pavel Votruba