Převrat v Nigeru vnáší do spojenectví Francie a USA nové napětí. Obě země se rozcházejí v názoru na to, jak reagovat na červencové svržení prezidenta této západoafrické země. Francie odmítá s juntou diplomaticky jednat a důrazně podporuje regionální skupinu (ECOWAS), která pohrozila vojenským zásahem. Spojené státy naopak vyslaly vyslankyni, aby se setkala s vedením junty, a zdržely se oficiálního prohlášení, že převrat je pučem – trvají na tom, že stále existuje cesta k obnovení demokracie, o níž se bude jednat, napsal server POLITICO.
Tato situace naznačuje změnu rovnováhy sil v regionu a zdůrazňuje rozdíly mezi zájmy Paříže a Washingtonu v této zemi. Spojené státy, které Niger využívají jako základnu pro protiteroristické operace, se také mohou domnívat, že mají větší vliv než Francie, a to i kvůli tomu, že Paříž je bývalým kolonizátorem.
Někteří bývalí američtí představitelé tvrdí, že nespokojenost Francie s přístupem USA je částečně způsobena jejím roztrpčením nad ztrátou jednoho z posledních strategických opěrných bodů v západoafrickém Sahelu, kde ji již jiné převraty donutily stáhnout vojáky z ostatních oblastí. Francie odmítla žádost junty v Nigeru, aby stáhla své vojáky ze země.
»Francie má v Nigeru v sázce mnohem více než Washington… Je to pro ni psychologická a strategická porážka,« řekl Cameron Hudson, bývalý úředník Rady pro národní bezpečnost Bílého domu, který se zabývá Afrikou. Francie je v západní Africe zvyklá na to, že ji ostatní světové mocnosti následují. To se v tomto případě neděje.
Úřadující náměstkyně amerického ministra zahraničí Victoria Nulandová se 7. srpna při bleskové návštěvě Nigeru setkala s představiteli pučistů a vyzvala je, aby své jednání přehodnotili. Setkání se svrženým prezidentem Mohamedem Bazoumem jí však bylo odepřeno a poté uznala, že junta zřejmě není ochotna své kroky zvrátit.
Ali El Husseini, Američan s kontakty na juntu, řekl, že noví vojenští vládci Nigeru Francouzům nedůvěřují, mimo jiné proto, že se francouzští představitelé chovají, jako by »neexistovali«.
Obviňují Francouze z tlaku, který na ně vyvíjejí okolní země, a také z toho, co považují za korupci v Nigeru. Je nepravděpodobné, že by Bazoumovi dovolili vrátit se do čela země, protože ho viní i z velké části z této korupce, řekl serveru El Husseini. Jsou však ochotni navázat spolupráci se Spojenými státy, které se podle něj chovají méně povýšeně.
Mluvčí Rady Bílého domu pro národní bezpečnost nepopřel napětí mezi Francií a Spojenými státy ohledně Nigeru, ale zdůraznil, že oba spojenci pokračují v jednání, stejně jako se zástupci afrických států.
Elysejský palác se odmítl vyjádřit k možným třenicím mezi USA a Francií, ale tentýž vysoký francouzský diplomat připustil, že existují rozdíly v přístupu partnerských zemí k řešení krize v Nigeru.
Francie přislíbila plnou podporu západoafrickému orgánu ECOWAS, který na čtvrtečním a pátečním zasedání zopakoval hrozbu použití síly, pokud vše ostatní k obnovení demokracie v Nigeru selže. Regionální blok uvalil na Niger sankce a již dříve souhlasil s uvedením vojenských sil do pohotovosti.
Washington dal ECOWAS jasně najevo, že Spojené státy dávají přednost diplomacii, uvedl americký představitel. Paříž naznačila, že by zvážila žádost o vojenskou pomoc, pokud by se ECOWAS rozhodlo v Nigeru zasáhnout a požádat o pomoc.
Francie má v Nigeru 1500 vojáků. Její odmítnutí vojensky opustit zemi je částečně projevem podpory zvolené vládě, s níž uzavřela dohody o umístění svých jednotek.
Převrat v Nigeru ukončil jedno z mála pevných partnerství, které Paříž v regionu ještě měla, poté, co byla nucena stáhnout vojáky zapojené do operací v Mali a Burkině Faso.
Znamenalo by to také selhání Macronovy přepracované strategie pro Afriku, neboť Francie čelí vlně protifrancouzských nálad v celé západní Africe, které jsou živeny postkoloniálními stížnostmi a neúspěchy při porážce islamistického povstání, napsal server POLITICO.
»Pokud Niger padne, bude to znamenat pád nejen francouzské politiky vůči Africe, ale celé evropské politiky v Africe, protože to dá teroristům v regionu volnou ruku«, což bude mít hluboký dopad na »migrační trasy« do Evropy, tvrdí Michèle Peyronová, vedoucí skupiny přátelství s Nigerem ve francouzském parlamentu a francouzská zákonodárkyně z Macronovy strany Renesance.
Spojené státy mají v Nigeru 1100 vojáků. Niger je důležitou součástí celkové americké takzvané protiteroristické strategie. Na rozdíl od Francie Spojené státy zatím svržení Bazúma oficiálně neoznačily za státní převrat. Spojené státy zatím pouze pozastavily některé bezpečnostní a ekonomické programy, aby vyvinuly tlak na juntu a přiměly ji k obnovení Bazúmovy vlády. Považují svou pomoc za páku, ale obávají se, že úplné zastavení pomoci by mohlo znamenat ztrátu této páky.
Někteří bývalí američtí představitelé uvedli, že Spojené státy by měly zvážit své vlastní zájmy, než začnou naslouchat francouzským výzvám, aby se vyhnuly juntě, a to nejen kvůli americkým protiteroristickým zájmům v zemi.
Ačkoli Francie a USA zůstávají v řadě témat, včetně situace na Ukrajině, v těsné shodě, v posledních letech se mezi »nejstaršími spojenci« objevilo několik bodů napětí. Patří k nim neshody i ohledně bezpečnostního partnerství mezi Austrálií, USA a Spojeným královstvím, vztahů s Čínou a amerického zákona o snižování inflace, který odčerpá investice z Evropy.
(cik)