O beznadějném zmoudření s křížkem po funuse

Zatímco v Evropě se formují budoucí hrdinné proukrajinské pluky beze zbraní (ber, kde ber, když už je většina z nich na Ukrajině, resp. vybuchlých po zásahu ruského soka) a mnohé obchody zejí prázdnotou a tam, kde zatím »jen« poloprázdnotou, tak zase s cenovkami jako v bývalých italských lirách, třeba tací obyvatelé Petrohradu řeší problém opačný – co si v obchodech z té přetékající nabídky svižně vybrat, aby tam nestrávili půl dne. Taky přece musí pracovat – dnes usilovněji o to více, neb čelí těm brutálním západním sankcím, které mainstream připodobňuje k tsunami, katastrofálně splachující ruskou ekonomiku. Akorát že s těžce bumerangovým efektem. Ovšem to už novodobí investigativci nezmiňují…

A bude hůř. Prezident Putin totiž v těchto dnech přednesl naprosto zásadní projev na moskevské Mezinárodní parlamentní konferenci »Rusko – Afrika v multipolárním světě«. Kromě jiného uvedl (celý projev zde, doporučuji k přečtení od začátku do konce): »Podotýkám, že africké státy neustále zvyšují svou váhu a svou roli ve světovém dění a stále jistěji se prosazují v politice a ekonomice. Jsme přesvědčeni, že Afrika se stane jedním z lídrů vznikajícího nového multipolárního světového řádu – jsou pro to všechny objektivní předpoklady. Jak víte, v Africe žije asi 1,5 miliardy lidí, je zde soustředěna obrovská surovinová základna – téměř třetina světových zásob nerostů. A přestože se africké země stále na světovém HDP podílejí jen třemi procenty, podotýkáme, že ekonomiky mnoha z nich rostou rychlejším tempem. Rusko a země Afriky dodržují normy morálky a sociální principy, které jsou pro naše národy tradiční, a staví se proti neokoloniální ideologii vnucené zvenčí. Mimochodem, mnoho států Asie, Blízkého východu a Latinské Ameriky se drží podobných postojů a společně tvoříme světovou většinu. Nejednou jsem řekl, že naše země je odhodlána pokračovat v budování strategického partnerství s africkými přáteli v plném smyslu toho slova. Jsme připraveni společně utvářet globální agendu, spolupracovat na posilování spravedlivých a rovnocenných mezistátních vztahů a zlepšovat mechanismy vzájemně výhodné hospodářské spolupráce.«

Milá Evropo, uvědomuješ si, že tohle je tvůj konec v té dosud existující podobě? Že teď už budeš jen paběrkovat a škemrat o onen symbolický kus žvance, abys vůbec přežila? Že kromě fanatických protiruských štváčů nemáš zhola nic? Ani ty zbraně.

A to jsem ještě Putina z uvedené konference nedocitoval celého. Doslova triumfální a pro Evropu doslova katastrofální jsou tato jeho slova: »Díky naší pomoci se na kontinentu vybudovalo mnoho průmyslových podniků, vznikla celá průmyslová odvětví, vybudovala se životně důležitá infrastruktura a sociální zařízení. Rusko zároveň odepsalo dluh africkým státům ve výši více než 20 miliard dolarů.«

Chápete, že Afrika po staletí drancována nynějšími protiruskými západními a zaoceánskými (čili euroatlantickými) demokraciemi stojí dnes stoprocentně za Ruskem, protože Rusko jí dává rovnoprávnost, Rusko s ní jedná jako rovný s rovným? Jak s Afrikou jednala a jedná Evropa a Amerika, to snad je známo dostatečně.

Proamerická Evropa strčila dobrovolně svoji pitomou hlavu do oprátky a Kreml ji utáhl, aniž by ovšem do ní tu pitomou evropskou kebuli strčil – to je podstatné.

Uvědomme si ještě jednu zásadní věc: dobrodiní činilo Rusko Evropě, naopak rozhodně ne. I kdybych z toho vypustil tu přetrvávající chronickou nenávist, resp. i kdyby Evropa Rusku ono dobrodiní činit chtěla, stejně by neměla čím, neměla by jak. Notabene když Rusko od Evropy ani žádné dobrodiní nikdy nepotřebovalo. Jen respekt, ten vůči němu Evropa chovat měla. Jenže to by nebylo dobrodiní, to by byl racionální postoj. Pro budoucnost Evropy postoj vůbec nejchytřejší. A jestli starý kontinent někdy zmoudří? Možná. Ne však v dnešní podobě. Navíc se reálně bojím jednoho – že totiž i kdyby to zmoudření přišlo, bude již beznadějné. Lehce se totiž může stát, že přijde takříkajíc s křížkem po funuse… A za nákupy jedině do Petrohradu… Nezapomeňte na to. Je to sice trochu z ruky, ale vyplatí se.

Pavel Votruba