»Preventivní akce« a »výběrová mobilizace«

Slova Andreje Babiše o tom, že při napadení Litvy nebo některé z baltských zemí, pokud by byl prezident, neposlal by tam naše vojáky, jsou probírána ze všech stran. Dokonce nejvyšší političtí činitelé NATO přišli na pomoc generálu Pavlovi, který se okamžitě, cítíce se konečně na své půdě, do expremiéra pustil. Nevím, zda od Babiše šlo o úlet, chápu, že tlak na něj je mimořádný. Protože jistě dobře zná příslušný článek o pomoci napadené členské zemi NATO, jak je zapsáno ve Washingtonské smlouvě, postupoval by jinak. Možná, že šlo o jistou taktiku, ale její cíle si neumím představit. Podpořit své mírové úsilí se mu tak zcela nepodařilo, i když každý musel pochopit rozdíl mezi generálem Pavlem a jím osobně, pokud jde o přístup k válce a míru. Připomínám i Babišův záměr, že by, byl-li by zvolen, inicioval mírovou schůzku na východě válčících stran, a to dokonce v Praze.

Válka je tedy jablkem sváru mezi oběma kandidáty. Válkychtiví anebo ti, co si neuvědomují, že o ně, v případě konfliktu může také jít, budou volit generála v. v., jenž je stále ještě svým myšlením plně ve službách NATO. Ti, kteří pochopili, ho volit nemohou. Budou se bát válečnického kurzu české vlády, která je ochotna udělat cokoli, aby se Martovo pole rozšířilo i za hranice Aliance. A Babiš, coby prezident, by jim v tom vadil. Ta válka, kdyby vypukla, by se však dotkla každého z nás a mnozí mladí muži a další »vybraní« (?) by se museli obléci do uniforem. To nepíši ani o raketách, které by směřovaly třeba na Prahu, letiště Mošnov se »spřátelenými vojáky« či např. na Kníničskou přehradu. Nemluvě o rozvodných elektrických sítích, vojenských zařízeních a infrastruktuře jako takové. To vše jako odpověď na »preventivní« útok, který američtí generálové jistě už připravují v skrytu Pentagonu nebo ve West Pointu, aby se v nějaký okamžik pro něj rozhodli a z Evropy udělali bojiště. Ten tzv. preventivní útok není proti euroatlantické doktríně, naopak, je součástí její zatím papírové taktiky. O tom všem zatím nikdo u nás nemluví. Proč asi?

Před několika hodinami jsem – nebojte se, má to souvislost – poslouchal Rádio Blaník. V jeho zprávách jsem zaslechl větu, jíž měl vyslovit náčelník Generálního štábu Armády ČR generál Karel Řehka: »Pokud by došlo k válce mezi NATO a Ruskem, naše armáda by na to nestačila a muselo by dojít k tzv. výběrové mobilizaci.«

Přiznávám, že jsem se zděsil. Na jedné straně tedy možnost »preventivního útoku«, jako možná varianta řešení války, aktivně jistě podporovaná námi, kteří jsme už »ve válce«, a na druhé, i když »výběrová«, přece jen mobilizace. Ptal jsem se sám sebe, zda na něčem podobném se pracuje a odpověděl si, jestliže tak vysoký generál to řekl, pak jde nikoli o fikci, ale nějaké mobilizační plány jsou už na stole.

Nevěřím, že by válečný konflikt přerostl až do těchto rozměrů, ale pokud by se tak stalo, nebo jen se o nich jednalo, chtělo-li by americké velení vůbec jednat, prezident Petr Pavel by patřil ke straně války. Andrej Babiš je na rozdíl od něho alespoň nadějí, že bude dělat všechno pro mír. Proto musím, i když mám k němu své výhrady, volit právě jeho. Nechci totiž, aby můj vnuk či syn byli »výběrově« mobilizováni do války, jež naší zemi může jen uškodit. Pokud by k ní opravdu došlo, pak důsledky pro nás pro všechny budou nedozírné.

Jaroslav Kojzar