Pozoruhodný komentář ve smyslu co výrok, to protimluv, zveřejnil v neděli 16. října The Washington Post (WP). Už sám titulek mnohé napovídá: Vůdci demokratických zemí stále častěji opakují Putinův autoritářský příklon.
»Od Itálie přes Brazílii až po Spojené státy se političtí vůdci stále častěji hlásí k ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi a k autoritářství krajní pravice,« sděluje WP hned v úvodu.
Mě fascinuje ten výraz vůdci »demokratických« zemí, hlavně to »demokratických«. Jako by konali něco zlého, když na rozdíl od vůdců České republiky odmítají páchat hospodářskou sebevraždu vysoce účinným jedem z Bílého domu, který se z Prahy do celé země ordinuje v maxi dávkách.
Pojmosloví je dané – kdo na slovo poslouchá administrativu Bílého domu, řadí se mezi vůdce společnosti demokratické. A naopak – kdo odmítá nechat se den co den otloukat baseballovou pálkou, je zván nacionalistou, diktátorem, krajní pravicí či levicí atd. Jinými slovy řečeno – zastáncem demokracie je ten pokorný či poddajný, a naopak. K čertu s touhle prokletou, sebezničující demokracií!
The Washington Post to v uvedeném komentáři právě takto vysvětluje: »Některé z hlavních světových demokracií se v návalu voleb přiklonily ke krajně pravicovým autoritářským vůdcům, nebo je přímo přijaly, a ti si navzájem slibují, že potlačí uvolněnou morálku, otevřené hranice a elity toužící po moci.
Pro ty nejen evropské státy, kde naturalisticky vnímají na dosah zjevující se grandiózní malér a respektují oprávněný strach místního obyvatelstva, má WP právě ty výše zmíněné nálepky: »Voliči v Itálii si minulý měsíc zvolili nacionalistického vůdce, jehož strana navrhuje odvrátit se od dopadů globalizace. V Brazílii pravicový prezident Jair Bolsonaro vnesl do výsledků svého znovuzvolení pochybnosti spekulacemi, že hlasování bude zmanipulováno proti němu v rámci spiknutí řízeného elitami země. Na Filipínách letos voliči zvolili prezidentem syna svého bývalého diktátora Ferdinanda Marcose, který se rozhodl zůstat u politiky silného muže.«
Další přímo vzorový protimluv obsahuje i následující citace z WP: »Ačkoli ruský prezident Vladimir Putin není zrovna zastáncem demokracie, koncem minulého měsíce pronesl projev, který vyzněl sebevědomě – a pro mnoho lidí přitažlivě – v demokraciích od Spojených států po velkou část Evropy. Putin brojil proti expanzivním definicím genderu a označil tuto myšlenku za ‚zvrácenost‘, která je součástí ‚naprostého popření člověka, svržení víry a tradičních hodnot ze strany západních elit‘.«
V čem že je onen protimluv? V tom, že »diktátor« Putin říká něco, co je přirozeně vlastní velké části lidí po celém světě, ovšem právě to »vlastní« těm lidem demokracie bere. Zbavuje je přirozené rodiny, mámy a táty atd., atd.
Na závěr ještě jednoho Putina – rovněž ve světle dokonalého blábolu stran The Washington Post: »Svět vstoupil do období revolučních přeměn, kterým chce Rusko vzdorovat, řekl Putin v projevu, v němž zopakoval rétoriku Ruska, která souzní s rétorikou pravicových politiků v mnoha demokratických zemích.«
Mám tomu podle WP rozumět zřejmě tak, že Putin se spolčil s pravicovými politiky, či naopak (to je jedno), a všichni společně chtějí zachovat normální svět? V tom případě se i já spolčuji s rétorikou Putina a tou krajně pravicovou či levicovou (není-li po JEJICH, vše je »krajní«), poněvadž i já chci ten normální svět s mámou, tátou a levným ruským plynem. Já chci totiž žít.
Marie Krejčíková