Do party bednářů Plzeňského Prazdroje, který si toto jedno z nejstarších řemesel stále zachovává, přibyl sedmý člen. Pětatřicetiletý Milan Kubizňák, bývalý truhlář, dostal po třech letech výuční list a se slovy »Dej bůh štěstí« a pohlavkem od mistra byl pasován na bednáře a dostal vandrovní knížku. Při včerejším smolení 14 obřích dubových ležáckých sudů to řekl šéf party bednářů Karel Hofman. V opravených a vysmolených sudech bude opět zrát ležák Pilsner Urquell, stejně jako před 180 lety. Do konce roku přijme parta osmého tovaryše.
Prazdroj má ve svých sklepích přes 100 ležáckých dřevěných sudů, které bednáři udržují a opravují. Na jaře a na podzim část prázdných sudů vyvalí ze sklepů a vysmolí. »Je to tradiční postup údržby a jde v podstatě o dezinfekci před opětovným naplněním pivem. Velký ležácký sud má objem až 40 hektolitrů a prázdný váží 800 kilogramů, proto práce vyžaduje přítomnost všech členů party a hodně opatrnosti,« uvedl Hofman.
Do dubového sudu bednáři nalijí smolu ohřátou na 200 stupňů Celsia a jeho převalováním ji rovnoměrně rozlijí po celé vnitřní ploše. Tato vrstva zajistí, že pivo nebude v přímém kontaktu se dřevem, aby z něj nepřebíralo nežádoucí vůně a chutě. Vyvalení ležáckých sudů ze sklepů na povrch, jejich smolení a následný návrat do sklepů trvá dva týdny. Prazdroj v historických sklepích nechává v otevřených kádích kvasit a v dřevěných sudech následně zrát ležák Pilsner Urquell, který pak sládci porovnávají s tím, který zraje a kvasí v moderních cylindrokonických tancích.
Pivovar tvrdí, že mezi pivem ze sudů a tanků není rozdíl. »Pivo zrající v dubových sudech slouží k trvalému porovnávání s pivem vyráběným na moderní technologii,« řekl emeritní vrchní sládek Václav Berka.
Po čtyřech letech přijala včera parta bednářů nového člena. Po tříletém učení v pozici tovaryše složil mistrovskou zkoušku, při níž musel vyrobit dřevěný soudek, naplnit ho pivem a představit šéfovi party. »Pokud těsní a pivo z něj neteče, je správně vyrobený a tovaryš uspěl,« popsal Hofman. Poté dostal vandrovní knížku a stal se stálým členem party, která je podle mluvčího pivovaru Zdeňka Kováře poslední pokračovatelkou tohoto kdysi tradičního pivovarnického řemesla pracující přímo v pivovaru. »Vandrovní knížku dostávali bednáři v 19. století a byl to nejen výuční list, ale byly v ní uvedeny i jejich osobní údaje včetně výšky a barvy očí. Obsahovala také reference od mistra bednáře. Díky tomu mohli být najímáni na práci po celém Rakousku-Uhersku. Byla to kombinace životopisu a cestovního pasu, jen detailnější. My jsme tuto tradici obnovili,« dodal Hofman.
Bednářské řemeslo už se nikde nevyučuje. Pivovar, v jehož učilišti skončila výuka bednářů v roce 1975 po zavedení ocelových nádob, nabídl práci truhlářům. Velkovýroba sudů skončila v Prazdroji v roce 1992, odkdy používá výhradně nerezové tanky. »Práce plzeňských bednářů je natolik unikátní, že byli v roce 2018 zapsáni na národní Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury. Nyní usilují o zápis na seznam UNESCO,« dodal Kovář.
Původní bednárna byla v Prazdroji zřízena hned při otevření pivovaru v roce 1842, o 50 let později tam pracovalo 150 bednářů. Začátkem 20. století se v plzeňských sklepích používalo 6000 dřevěných sudů a kádí.
(mac, čtk)
FOTO – ČTK/Miroslav Chaloupka