Už počátkem 90. let mně jeden moudrý přítel vysvětloval, proč že byl spáchán listopad 1989 a co se bude dít v letech následujících. Jedním z hlavních projevů znovu nabyté demokracie (sic!) jmenoval prorůstání mafie do politiky. Nikoli však oděné do hávu té tradiční italské, čili mafie rodinných klanů, jež navzdory všemu negativnímu bezesporu ctila a ctí jistá po staletí neměnná pravidla, ale oblečené do omšelých, potrhaných, špinavých a smradlavých hadrů nejprimitivnějších gangsterů, kteří nectí pravidla žádná. Kteří »zabíjí« i zabíjí jen tak, pro zábavu. Bezdůvodně, chladnokrevně, pro vlastní rozkoš, pro plnění dráždivého pocitu neomezené moci a kultovní nadřazenosti.
Dva tací chladnokrevníci sehrají hlavní roli v následujícím příběhu. Petr Fiala a Zbyněk Stanjura. Dnes předseda vlády a ministr financí – tehdy, v roce 2012, do něhož je děj zasazen, první z nich ministr školství ve vládě Petra Nečase, druhý předseda poslaneckého klubu ODS.
Na Moravě se říká, že »paměť je sviňa«. Třeba znamenitý komentátor Michal Svatoš má paměť jako slon. Je tedy sviňa? Pro establishment určitě.
Gong dozněl, opona se zvedá, představení začíná. Na jeviště vcházejí Petr Fiala a Zbyněk Stanjura… Z orchestřiště zní první tóny, diriguje již zmíněný Michal Svatoš…
»Jak je v Česku mezi politiky zvykem, zloděj musí křičet, chyťte zloděje, aby si zachránil koryto. Byl to právě Zbyněk Stanjura, který v roce 2012, jako předseda poslaneckého klubu ODS, nesl odpovědnost, i přes písemné veto prezidenta Klause, za schválení zákona, vinou kterého mají dnes Češi tak drahé energie, že se v zimě nedoplatí. Doslova můžeme konstatovat, že Češi mají nyní Stanjurovy drahé ceny energií.
Devátého května 2012 bylo veto prezidenta Klause i s jeho varováním před budoucími, tehdy sotva odhadnutelnými budoucími cenami energií, přehlasováno díky šedé eminenci poslanců vládnoucí ODS v čele s jejich šéfem Zbyňkem Stanjurou. Asi ani nebudete překvapeni, když se dozvíte, proč současný předseda české vlády Petr Fiala tak hystericky obviňuje ze zrady všechny Čechy, kdož svolávají demonstrace proti energetické drahotě. Protože 9. května 2012, když se přehlasovalo Klausovo prorocké veto, byl Petr Fiala členem české vlády, která zákon podle not z Bruselu zaslala Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky ke schválení.«
Pokud vám stále nedochází nebo si jen nemůžete vzpomenout, o jaký zákon se tehdy jednalo, připomeneme si jeho tragický obsah znovu s Michalem Svatošem…
V zákonu, který tenkrát Klaus vetoval, aby se pokusil zabránit neodhadnutelným cenám elektřiny v budoucnosti, se mimo jiné nařizuje, že »veškeré bruselské dotace«, které byly do unijní pokladny získány pro Česko zpoplatněním emisí CO2, resp. které Češi platí v konečné ceně elektřiny, se mohou použít výhradně na dotace pro výstavbu nových »zelených« zdrojů tepla a energií. Tedy, že nikdo, kdo by chtěl stavět normální elektrárnu na výrobu levné elektřiny, třeba jadernou, nebo uhelnou, nedostane ani haléř z poplatků, vybíraných z konečné ceny české elektřiny. Kdo by ovšem chtěl stavět nějaký větrník, solár, či biometanku, a bůhví, co zeleného ještě, peníze dostat musí.
Tento bruselský diktát v paragrafovaném znění odstartoval v celé Evropě druhé kolo masivní výstavby solárů a větrníků. Protože se vědělo, že v Evropě panuje v každém roce, hlavně na podzim a v zimě, tzv. Dunkelflaute, tedy období, kdy nad velkou částí starého kontinentu nesvítí slunce ani nefouká vítr, rozhodli již zmiňovaní gangsteři, že se zároveň musí masivně stavět plynové elektrárny, protože ty jako jediné umí na krátkou dobu a rychle zvednout výrobu elektřiny, jíž kvůli Dunkelflaute nevyrobí soláry ani větrníky. Tím vešla v platnost základní rovnice zelené energetiky – čím více solárů a větrníků máte, tím více plynových elektráren potřebujete, a tím více levného plynu se do EU musí z Ruska dopravit.
Největším nepřítelem této Dunkelflaute bruselské energetiky se logicky staly jaderné elektrárny, poněvadž ty totiž nejenže umí nepřetržitě vyrábět obrovská množství levné elektřiny, tudíž nepotřebují zelenou Dunkelfaute energetiku, ale také se nedají, tak jako plynové elektrárny, rychle vypínat a rychle zhasínat, a tím jsou nekompatibilní s větrníky a soláry. Proto místo plánované dostavby jaderných elektráren Dukovany a Temelín se v Česku od roku 2012 jen přestavovaly uhelné elektrárny na plynové. Dílo Stanjurovo z roku 2012 vyvolalo o deset let později tentýž negativní dopad, jaký Klaus tehdy předvídal.
»Bizarní je, když Fiala se Stanjurou nazývají organizátory demonstrace proti důsledkům jejich ‚Dunkelflaute zákonu‘ proruskými zrádci národa za to, že chtějí do Česka dopravovat levný ruský plyn. Vždyť to byli právě oni dva, kteří před deseti lety nastavili masivní spotřebu ruského plynu v Česku i Evropě zákonem, přijatým proti vůli prezidenta ČR. Kdo jsou tedy skuteční zrádci českého národa? Ti, co udělali Česko i Evropu závislými na ruském plynu a roztočili tím cenu energií do neodhadnutelných výšek? Anebo ti, kteří se dožadují, aby se levným ruským plynem stlačily ceny zase zpátky do přijatelného normálu?« – ptá se v závěru Michal Svatoš.
Zmíním ještě jednu bizarnost – a sice… že tentýž Zbyněk Stanjura s týmž komplicem Fialou se nyní na oko snaží zakrývat nahou, hanbatou podobu svého společného díla z onoho roku 2012. Na oko proto, že ve skutečnosti nad tou nahotou perverzně slintají.
Perverznost totiž nemusí mít jen podobu onanujícího úchyla kdesi v parku pod kvetoucím šeříkem. Perverzní je i samoukájení se nad neštěstím druhých, notabene uvedl-li jsem je do něho já sám. Třeba s teatrální pompou zvěstované zastropování energií s nejvyšším stropem v Evropě – to je typickým příkladem oné gangsterské perverze.
Připadá mi to vše neméně podlé, jako násilně přivést ženu do jiného stavu a pak se nehlásit k placení alimentů. Oni znásilnili zemi. Ta otěhotněla a porodila bídu. Alimenty však platit odmítají, byť tihle dva (a stovky dalších) by měli cvakat do soudného dne. Ne že by měli, oni za to musí zaplatit.
Esejista a novinář Gabriel Laub sepsal na věky platný vzkaz: »Jde o to, aby stále stoupalo procento zločinců mezi obyvatelstvem věznic.« Řiďme se tím, a bude dobře v té naší krásné zemi, zemi české, domovu mém (našem)…
Jan Čech