Pyramidy v Gíze se západně od Nilu tyčí jako zvlášť pravidelné horské pásmo už 4500 let. Cheopsova pyramida, postavená na památku tohoto panovníka 4. dynastie, zabírá plochu 5,2 hektaru a v době svého vzniku (zhruba 2560 let před naším letopočtem) se vypínala do výše 146 metrů. Stavba pyramidy ale byla obestřena záhadou – starověkým architektům se nějak podařilo od břehů Nilu přes poušť k pyramidovému poli dopravit 2,3 milionu vápencových a žulových bloků, z nichž každý vážil v průměru přes dvě tuny, píše list The New York Times.
Tahat stavební kameny po souši by bylo vyčerpávající. Vědci se proto dlouho domnívali, že dávní Egypťané využili řeku nebo kanál – Nil je nicméně v dnešní době od pyramid na kilometry daleko. Tým odborníků ale nově přinesl důkazy o tom, že tímto úsekem pouště kdysi protékalo ztracené rameno Nilu, které by přepravu obřích desek do pyramidového komplexu značně usnadnilo.
Na základě stop zachovaných v pouštní půdě vědci rekonstruovali vzestup a pád Cheopsova říčního ramene, dnes již zaniklé větve Nilu, za posledních 8000 let. Závěry zveřejněné v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Science naznačují, že rameno, které zcela vyschlo okolo roku 600 před naším letopočtem, hrálo při stavbě divu světa rozhodující roli.
»Bez tohoto ramene Nilu by na tomto místě nebylo možné postavit pyramidy,« uvedla spoluautorka studie Hadeer Sheishaová z Evropského centra pro výzkum a vzdělávání enviromentálních geověd (CEREGE).
Výzkum podnítil nález velkého množství útržků papyru na místě starověkého přístavu u Rudého moře z roku 2013. Některé ze svitků pocházely z dob Cheopsovy vlády a líčí úsilí jednoho úředníka a jeho mužů dopravit po Nilu do Gízy vápenec, aby tam posloužil jako stavební materiál na vnější stranu Velké pyramidy.
»Zaujalo mě to, protože to potvrzuje, že se přeprava stavebního materiálu pyramidy uskutečnila po vodě,« uvedla vědkyně.
Vědci o využití říční dopravy pro dovoz materiálu až k pyramidám spekulují už dlouho. Přeprava zboží po řece ostatně nebyla ničím novým, říká Joseph Manning z Yaleovy univerzity, který se na studii nepodílel.
»Víme, že voda byla až u pyramid v Gíze – tak se přepravoval kámen,« uvádí Manning; výzkumníci ale podle něj pracovali s možnostmi, že starověcí stavitelé do pouště vytesali kanály. Důkazů pro teorii o ztracené vodní cestě bylo málo.
Autoři nové studie se při hledání říční cesty zavrtali hluboko do pouště u bývalého gízského přístavu, zhruba 6,5 kilometru od západního břehu Nilu, a podél předpokládaného Cheopsova ramene, kde nasbírali pět sloupců hornin – takzvaných vrtných jader. Z hloubky přes devět metrů vynesli na světlo časový záznam sedimentů v Gíze za posledních tisíce let.
V laboratoři ve Francii pak Sheishaová a její kolegové ve vrtných jádrech hledali zrnka pylu – drobné, ale stálé stopy po rostlinném životě. Odborníci takto objevili 61 druhů rostlin včetně kapradin, palem a šáchorů. Pyl z rákosů a dalších podobných rostlin svědčil o vodním, bažinatém prostředí, zatímco pyl vůči suchu odolných trav pomohl určit, »kdy byl Nil dále od pyramid« kvůli období sucha, vysvětluje spoluautor studie Christophe Morhange z univerzity Aix-Marseille ve Francii.
Asi před 8000 lety, kdy byla severní Afrika včetně Sahary pokrytá jezery a pastvinami, byla oblast kolem Gízy pod vodou. Při následném vysychání si Cheopsova říční větev podle odborníků udržela přibližně 40 procent vody, což z ní činilo ideální výpomoc při stavbě pyramid. Řeka podle Sheishaové zůstala dostatečně hluboká pro splutí, ale zároveň nehrozily rozsáhlé záplavy.
Pohodlná cesta k pyramidám ale neměla dlouhé trvání. Egypt se stával sušším a sušším, hladina vody v Cheopsově rameni klesla za hranici únosnou pro lodní dopravu a pyramidy se přestaly stavět.
(čtk)