Češi nebyli nehrdinští, mnozí riskovali v době II. světové války více, než bylo obvyklé, zaznělo na dnešní pietní akci Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) u pomníku parašutistů československé armády v pražských Dejvicích, na němž se skví motto »Strom svobody bývá občas zaléván krví katanů a vlastenců«.

Před 84 lety, 18. června 1942, vyvrcholil jeden z nejvýznamnějších příběhů českého odboje. V kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze padlo po několikahodinovém boji sedm československých parašutistů, kteří se podíleli na atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Mezi nimi byli i hlavní vykonavatelé operace Anthropoid, Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Nacisté proti nim nasadili stovky vojáků, kteří kostel obklíčili a pokusili se obránce vyhnat slzným plynem i zaplavením krypty.
Parašutisté se však odmítli vzdát. Po vyčerpání munice zvolili raději smrt vlastní rukou, než aby padli do rukou gestapa. Jejich hrdinství se stalo symbolem odporu proti nacistické okupaci a významně přispělo k mezinárodnímu uznání československého odboje. Atentát na Heydricha byl jediným úspěšným útokem na takto vysoce postaveného představitele nacistického režimu během II. světové války.

»Vojáci, kteří provedli útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, zemřeli statečnou a hrdinskou smrtí. Existuje tu představa, že Češi byli nehrdinští a dostatečně nebojovali. Říká se, že to je mnichovský syndrom, ale důkazem opaku je tento pomník a hrdinové, kteří bojovali na východní i západní frontě,« uvedl na dnešní pietní akci Josef Sláma, 1. místopředseda pražské Trikolory a zastupitel Prahy 3.
»O tom, že český národ v době II. světové války neselhal, svědčí nejen jména jako Gabčík a Kubiš, ale třeba také generál Eliáš, který byl jediným premiérem popraveným nacisty v celé Evropě,« připomněl Sláma. »Válka dopadla, jak dopadla. Dokázalo se porazit hitlerovské Německo a zásluha, kterou na tom měli českoslovenští vojáci, byla nezměrná. A je dobře si toto hrdinství takto připomínat,« uzavřel Sláma.

Krajský zastupitel Středočeského kraje Jiří Kobza (STAČILO!) k tomu připojil, že je třeba uctít i památku »bezejmenných civilistů«, kteří vojákům pomáhali. Vyzval k předání tohoto poselství mladším generacím. »Ukazuje to na statečnost českého národa, protože obyčejní lidé byli ochotni riskovat víc, než bylo obvyklé a než se i očekávalo,« vyzdvihl Kobza.
Krutost nacistického režimu podle něj byla nezměrná. »Český národ se ale nevzdal a já jsem vděčný, že to mohu připomenout, abyste poselství statečných obyčejných Čechů, kteří stáli tváří v tvář nezměrné mašinerii nacistické okupace, nesli dál,« uzavřel Kobza.

Předseda Vojenského sdružení rehabilitovaných AČR a zastupitel městské části Praha 17 Petr Mrázek označil zkušenosti našich předků za »důrazný zdroj poučení o pomíjivé současnosti a vodítko k budoucnosti«. »Činy hrdinů a to, co následovalo, je dar nám – vykoupený krví, dar, který si nesmíme nechat protéci mezi prsty,« řekl Mrázek.
Podle předsedy ČSBS Jaroslava Vodičky je nutné především oslovit mládež, aby pochopila, co se stalo ve II. světové válce. »Mluvte na ně, bavte se s nimi,« vyzval Vodička.

Na dnešním pietním aktu promluvil za ministerstvo obrany i plukovník Robert Speychal, ředitel Odboru pro válečné veterány a válečné hroby či zástupce Klubu českého pohraničí (KČP) Miroslav Maršálek. Mezi přítomnými nechyběli ani poslanec Josef Nerušil (SPD), předseda hnutí Antonína Švehly Milan Wenzl či Vilém Janouch, rodák z terezínského ghetta. Akci, kterou moderoval 1. místopředseda ČSBS Emil Kulfánek, zakončila česká hymna.


(pk)
FOTO – iportaL24.cz/Petr Kojzar a Ioannis Sideropulos

Je divné, že tam nechodí nikdo z ANO.
Má to smysl? Vlastenců je čím dál míň. A děti jsou dneska úplně jinde.
Čin parašutistů obletěl celý svět!
Nepovažuji se osobně za žádného hrdinu a asi bych se zašil někam daleko od Prahy na opuštěnou chatu. Přiznávám, O to víc ale oceňuji činy lidí jako Kubiš a Gabčík.
Tak ono asi jde o to, za jakých historických okolností má být člověk hrdinou. Za takovou vlast, jaká byla ve 30. letech, bych bojoval, ha tuhle dnešní ne.
Ještě, že to Ruský lid /Rudá armáda u Moskvy v 1942 neprohráli…❤️
To je ale přehlídka „osobností“.
Každý člověk, který připomíná hrdinské oběti našich předků, si zaslouží úctu, milý „příteli“.