S hlubokým zármutkem jsem se dozvěděl o odchodu pana Stanislava Vodsloně, účastníka Pražského povstání, vlastence a člověka, kterého jsem měl opravdu rád.
Dnes jsem v zármutku. Odešel člověk, kterého jsem si nesmírně vážil a kterého jsem měl hluboko ve svém srdci. Takové chvíle člověku připomínají, jak pomíjivý je lidský život a jak důležité jsou vzpomínky, které po sobě zanecháváme.
Někdy se říká, že člověk zemře tehdy, když přestane bít jeho srdce. Já si to nemyslím. Tělo může odejít, ale myšlenky, činy, odvaha a dobro, které člověk zanechal mezi lidmi, zůstávají dál.
Pan Stanislav Vodsloň patřil ke generaci, která v nejtěžších chvílích našich dějin dokázala obstát. Nebyl jen svědkem historie, ale její součástí. Svým životem nám připomínal, že vlastenectví není o hlasitých slovech, ale o věrnosti hodnotám, odvaze a službě druhým.
Vážil jsem si každého setkání, každého rozhovoru a lidskosti, kterou kolem sebe šířil. Byly to právě takové osobnosti, které člověku připomínají, že skutečná síla bývá často tichá, skromná a nenápadná.
Dnes odešlo jeho tělo. Jeho duch, odkaz a vzpomínka však zůstávají mezi námi. Budou žít v příbězích, které vyprávěl, v hodnotách, které hájil, i v srdcích těch, kteří ho poznali.
Odpočívej v pokoji, Stando. Na Tvou statečnost, lidskost a lásku k vlasti nezapomeneme.
Čest Tvé památce.
Bc. Pavel Slouka