EU a USA: obchodní dohoda, nebo kapitulace?

Evropská unie stojí před zásadní otázkou: hájí ještě své vlastní ekonomické zájmy, nebo se postupně dostává do pozice slabšího partnera? Debatu v posledních dnech rozvířila připravovaná obchodní dohoda mezi Evropskou unií a Spojenými státy. Ta podle kritiků nastavuje výrazně nerovné podmínky – zatímco evropská strana má otevřít svůj trh bez cel, Spojené státy si ponechávají až patnáctiprocentní tarifní ochranu.

Součástí širšího rámce spolupráce jsou navíc i závazky k masivním nákupům amerického zkapalněného plynu a zbrojní techniky v řádech stovek miliard eur. Kritici upozorňují, že takový model nejen zatěžuje evropské ekonomiky, ale zároveň prohlubuje jejich závislost na Spojených státech.

Právě k tomu se na půdě Evropského parlamentu ostře vymezil český europoslanec Ondřej Dostál: »My dáváme cla nula procent. Oni dávají patnáct. To není obchodní dohoda, ale kapitulace.«

Podle něj se Evropa dostává do situace, kdy rezignuje na vlastní ekonomickou suverenitu a přijímá podmínky, které by v opačném gardu nikdy neakceptovala.

»Nedávejme palec nahoru vazalskému slibu, že nakoupíme předražený plyn za 750 miliard a zbraně za 600 miliard. Ani omylem.«

Kritika přitom nekončí pouze u obchodních vztahů. Dostál upozornil i na širší geopolitický kontext a roli Spojených států v globální politice: »Kdo věří, že jde o náhody a ne cílený útok na evropskou konkurenceschopnost, tomu rád prodám Karlštejn.«

Evropa bez vlastní strategie

Podle Dostála se problém neomezuje pouze na vztahy se Spojenými státy. Evropská unie podle něj dlouhodobě nedokáže jasně definovat svou roli v globálním světě. To se podle něj projevuje i v přístupu k dalším regionům a partnerům. »Státy globálního Jihu mají nepěkné vzpomínky na koloniální éru a dodnes nemají rády, pokud je Evropa zkouší mistrovat. Pokud do partnerství investujeme peníze, ale pak je hloupými rezolucemi urážíme, vyberou si jiné partnery a naše investice přijdou vniveč.«

Podle něj zároveň Evropa ztrácí důvěryhodnost i tím, že se příliš přizpůsobuje zahraničním vlivům: »Budeme-li ve vleku neokonzervativců ze Spojených států, kteří již nebudí obdiv, ale strach a nenávist, nebudou se ve zbytku světa bavit ani s námi.«

Global Gateway a vztah k Číně

Jedním z nástrojů, kterým chce Evropská unie posílit svou globální roli, je iniciativa Global Gateway. Ta má ambici konkurovat čínskému projektu Pásu a stezky.

Podle Dostála je samotná myšlenka správná, ale její realizace naráží na zásadní limity. »Nemáme na to být strategickým rivalem Číňanů, kterých je třikrát víc, mají víc peněz a výkonnější import i export.«

Podle něj je konfrontační přístup nejen neefektivní, ale i kontraproduktivní: »Když to u třetích zemí postavíme ‚buď Čína, nebo my‘, vyberou si Čínu.«

Dostál zároveň nabízí alternativu: »My ale nemusíme být rivaly. Pokud projekty Global Gateway propojíme s projekty Pásu a stezky, získáme víc pro náš průmysl, naši prosperitu i naše občany.«

Hledání nové rovnováhy

Debata v Evropském parlamentu tak odráží širší dilema, kterému dnes Evropská unie čelí.

Na jedné straně stojí tradiční transatlantické vazby, na straně druhé rostoucí význam Číny a dalších globálních aktérů. Mezi nimi pak snaha o vlastní strategickou autonomii.

Otázkou zůstává, zda Evropa dokáže najít rovnováhu mezi těmito směry – a zda bude schopna prosazovat své zájmy jako sebevědomý hráč, nikoli jako přizpůsobující se partner.

(koh)

FOTO – Facebook