Je to jako ve fotbale. Co Čech, to odborník na fotbal nebo dnes na Írán. To ale neznamená, že člověk nesmí mít názor na danou záležitost. Ani blbcům nelze upírat jejich názor, ale jen těžko jej lze brát v potaz. Ve vojenských konfliktech není vždy jednoduché zjistit, jak se věci doopravdy mají. Obě strany konfliktu z mnoha důvodů neříkají pravdu a každá hlásí úspěchy a bagatelizuje vlastní ztráty. Jisté je, že agresoři, USA i Izrael, podcenili Írán s mylným předpokladem, že íránský lid povstane a nastolí proamerickou vládu. Je také zřejmé, že Írán neohrožoval Spojené státy, které jsou ve vleku Izraele, a proto americký útok byl poplatný nátlaku ze strany tohoto židovského státu. Trump tomuto izraelskému tlaku nepodlehl poprvé a je docela možné, že má kostlivce ve skříni, o kterém izraelští vůdci vědí. Představa, že islámský stát si nechá od nevěřících v islám něco diktovat, je projevem naivity až idiocie. Zvláště jedná-li se o velkou zemi jakou je Írán. Jen neznalci islámu nechápou, že muslimové netouží po západní demokracii, ale chtějí jen pořádek ve jménu islámu.
Americký analytik, profesor Sachs, uvedl: »USA vedou válku proti Íránu, protože si to přeje Izrael.« Také prohlásil, že se nikdy nejednalo o íránský jaderný program, ale šlo pouze o záminku k dalšímu úderu proti Íránu. Ve skutečnosti jde o hegemonii Izraele na Blízkém východě, který očekává, že ho podpoří Spojené státy. Varování před íránským jaderným programem je stále stejné a trvá už přes třicet let bez hodnověrného důkazu. Záminka k napadení Íránu je obdobná jako v případě Iráku. I tehdy šlo o úmyslně vytvořenou lživou informaci o zbraních hromadného ničení vlastněných Irákem, které se tam nikdy nenašly.
Američané také natočili řadu propagačních videí na téma »plán úspěšného vojenského útoku na Írán«. Jedná se o bombastickou ukázku použití nejmodernější vojenské letecké techniky. Ale je to jen vizualizace plánovaného útoku na úrovni videohry. Realita vojenského konfliktu je jiná, ale s propagandou to nemá nic společného. Také se zapomíná, že vzdušná nadvláda je důležitá, ale sama nestačí pro dosažení všech cílů, zvláště pokud jde o vojensky silného protivníka. Navíc letecká kampaň proti Íránu neprobíhá tak úspěšně, jak to líčí propaganda. Pokud Američané nasadí pozemní vojsko, pak to nebude pro ně vůbec jednoduché, neboť arabské země Perského zálivu přestávají fandit USA. Ale pokud to nastane, pak lze očekávat dlouhodobý konflikt, který může být mnohem horší než válka ve Vietnamu.
To si Američané uvědomují. Proto se snaží zapojit do války Kurdy z Iráku, aby napadli severozápad Íránu. Zarážející na tom je, že Američané mají tu drzost požádat Kurdy o pomoc. Přitom to byli právě Američané, kteří tento národ nejvíce znásilňovali, a je zcela jedno, že to někdy bylo prostřednictvím jiné země, jako v případě Iráku. Chtějí využít touhu Kurdů vytvořit velký Kurdistán, který by měl zabrat část území Íránu, Iráku, Sýrie i část tureckého území. Proto se americká hra s Kurdy Turkům jistě nelíbí, protože Kurdy vnímají jako hrozbu. Kurdové si v případě pozemní invaze půjdou hlavně pro smrt, protože Turci i Íránci jsou v otázce Kurdů zajedno.
Vypustili džina z láhve, aniž si to vůbec uvědomili
Američané by si měli stále připomínat, jak dopadli ve Vietnamu nebo při okupaci Afghánistánu, kdy po dvaceti letech museli tuto zemi opustit i s dalšími vojáky NATO, a to téměř úprkem. Afghánistán se vrátil zpět ke svému původnímu tradičnímu způsobu života. Tento konflikt byl naprosto zcela zbytečný, stál jen mnoho životů a peněz. Trump odvolal z funkce ředitele sboru náčelníků štábu Charlese Browna a dalších několik vysoce postavených důstojníků, protože nesouhlasili s touto vojenskou avantýrou.
Poslední šáh Muhammad Rezá Pahlaví se snažil modernizovat zemi, ale Íránce popudil tím, že nedokázal vyřešit dlouhodobě špatnou ekonomickou situaci obyvatel, přestože mohl využít obrovské zásoby ropy a zemního plynu. Dalším z důvodů byla vstřícnost k západnímu životnímu stylu, čímž popudil řadu muslimů. K tomu se přidalo šáhovo špiclování obyvatel tajnou policií Savak doprovázené tvrdým potlačováním opozice, včetně ortodoxního duchovenstva. Bylo jen otázkou času, kdy jeho vládu smete vlna lidového odporu, ve které se angažovalo velké množství mladých muslimů. Z exilu se vrátil šáhův kritik ajatolláh Rúholláh Chomejní. Vládní forma se pak rychle změnila v teokracii řízenou islámským právem šaría a trvá dodnes.
Západ si neuvědomuje, že jakákoliv jeho ingerence se v islámském světě nikdy nesetká s hromadnou podporou. Také vlády v USA a Izraeli asi zapomněly, že největším odběratelem íránské ropy je Čína, což ještě více zkomplikuje čínsko-americké vztahy. Proto Čína požádala Rusko o zdvojnásobení dodávek ropy. Ceny ropy tak stoupají a Rusko na této situaci vydělá obrovským způsobem. Tím se vliv ekonomických sankcí EU vůči Rusku ještě více upozadil. Tento konflikt také zastínil Ukrajinu a Zelenský si může jen naříkat a »kousat nehty«.
Trump a Netanjahu zahájili operaci Epický hněv, aniž si vůbec uvědomili, že vypustili džina z láhve. V důsledku tohoto útoku došlo ke zbytečnému zavraždění asi 171 dívek v Minabu, k atentátu na nejvyššího ajatolláha Chameneího a jeho rodinu atd. Tyto události zmobilizovaly u Íránců obrovskou nenávist a touhu po odplatě. Íránské muslimy v tomto konání nic nezastaví, protože smrti se nebojí, neboť v tomto případě mají otevřenou cestu přímo do islámského ráje. Evropan se sice může tomuto jejich názoru vysmívat, ale to nic nemění na této islámské víře. Podle Koránu je v ráji čekají krásné ženy, víno, po kterém se neopijí, prostě vše, co jim bylo zapovězeno v pozemském životě. Proto íránským muslimům nic nebrání, aby proti útočícím bezvěrcům v islám otevřeli »brány pekel«.
Útok na íránského duchovního vůdce a jeho rodinu Izraelcům nevyšel tak, jak chtěli. Náboženští předáci Íránu, íránské Shromáždění znalců, zvolili nového duchovního vůdce. Stal se jím nejstarší syn zavražděného ajatolláha. Ale židovský stát se nechal slyšet, že každý nový náboženský vůdce Íránu se stane jejich cílem. To je stejné, jako kdyby bylo papežovi vyhrožováno smrtí. Co by na to asi řekl Západ? Nechali by to bez povšimnutí? Určitě ne. Ale jak se zdá, tak Izraelcům se toleruje vše možné. Není čemu se divit, neboť jejich teroristické skutky se už dříve tolerovaly vůči Palestincům, původním obyvatelům této země. Stát Izrael vznikl za velmi podivných okolností. O tom jsem psal v jedné ze svých minulých úvah. Trump v těchto souvislostech se nechal slyšet, že musí být osobně zapojen do výběru íránského náboženského lídra. Zároveň označil syna zabitého ajatolláha za nepřijatelnou volbu. Teherán zapojení Trumpa do této volby zásadně odmítl.
Základny USA ohrožují země, jež je povolily vybudovat
Na Blízkém východě došlo k rozhoření války, která hrozí dalším rozšířením konfliktu. Naše zprávy převážně hovoří o nasazení americké a izraelské vojenské letecké techniky proti Íránu a o útocích Íránu na sousední státy. Ale už se tolik nehovoří o úspěších íránských ozbrojených sil. Íránu se podařilo zničit dva z osmi důležitých radarů THAAD protiraketové obrany USA. Pořizovací cena jednoho radaru je půl miliardy dolarů. Nezachránila je ani baterie Patriotů. Pentagon oznámil, že jejich zničení je významnou ztrátou pro USA. Likvidují se americké základny v tomto regionu. Útočí se v těchto zemích i na letiště, ropné věže, rafinerie a na některé továrny. Důkaz toho, že v případě konfliktu se americká základna stává velkým problémem pro zemi, která ji povolila vybudovat. To platí i pro ČR. Íránské raketové a dronové útoky ničí infrastrukturu Izraele a zemí Perského zálivu, které povolily výstavbu amerických základen s naivní představou, že tím zvýší svoji bezpečnost.
Dalším vážným důsledkem pro USA a Izrael je, že dochází k masovému odčerpávání zásob raket protivzdušných obranných systémů, včetně destrukce těchto systémů. Nikdo totiž neočekával tak intenzivní raketové a dronové útoky ze strany Íránců. Stalo se to, že Írán dokázal převést operační tempo na svou stranu. Američané si byli jisti tím, že Írán nenapadne jejich základny v Perském zálivu. Ale stalo se, a většina z nich byla zničena. Írán také uzavřel Hormuzský průliv. To předtím ještě nikdy neudělal. Tímto průlivem prochází asi 20 % veškeré světové produkce ropy a zemního plynu. Mezinárodní federace pracovníků v dopravě prohlásila tento průliv a Perský záliv za bojovou zónu se vším, co k tomu patří.
Íránci přešli do úplného nasazení na všech frontách. Všechny arabské země pochopily, že Američané je chtějí jen zásadně ovlivňovat a využít, ale ne je ochránit. To je probouzí ze snu o nepřekonatelném bezpečnostním americkém štítu. Moskva i Peking pozorně sledují, kam tento konflikt povede. Důležitou otázkou je, co učiní Čína v případě dlouhodobého konfliktu nebo bude-li Íránu hrozit prohra.
Íránské revoluční gardy budovaly utajovanou síť úkrytů od roku 2005 a Íránci nečekali až to komplot Spojených států a Izraele spustí. Írán byl rozdělen do 12 evakuačních okruhů. Jde o evakuaci lidí a důležitých objektů. Teď agresoři ničí raketová zařízení v domnění, že se tím oslabuje íránská kapacita pro výrobu balistických raket. Ale veškerá tato zařízení se nachází v úkrytech, o kterých se nic neví. Ničí se prázdné budovy.
Co se týká amerických muničních zásob, tak už dříve vojenští odborníci informovali Trumpa, že jsou omezené, že protiraketové střely dojdou velmi rychle. Zpravodajské služby ho též informovaly, že představa o občanské revoltě, kdy lidé vyjdou do ulic po prvních leteckých úderech, byla do značné míry propagandistická.
Íránci se na agresi připravovali posledních 20 let
Íránci tuto válku považují za boj se Satanem. Toto pojetí je přivedlo až k fanatickému odporu ve jménu islámu. O to je jejich odhodlání větší. V červnu 2025 došlo k izraelsko-íránské válce, zvané dvanáctidenní válka, během níž Íránci studovali a analyzovali úderné schopnosti Izraelců. Měli tak osm měsíců na to, aby se poučili a plně připravili na dnešní útok. Vypracovali dobrou strategii, jak oslabit nebo zničit americko-izraelskou agresi. Američané při plánování útoku proti Íránu využívali umělou inteligenci (AI). Ta, podle Trumpa, vypočítala, že vojenská operace bude trvat 2 až 3 dny. Ale AI nepřinesla Američanům slibované výsledky. Ukázalo se, že příprava íránských ozbrojených sil byla lepší než prognózy AI.
Proto Spojené státy potřebují vytvořit plán B, v rámci kterého by také zformovaly nějakou obranu. Trump se pokusil rozšířit koalicí agresorů o členské státy NATO, aby se zvýšila šance přesvědčivě vyhrát tuto válku. To se ale nepodařilo. Trump požaduje od Íránu bezpodmínečnou kapitulaci. Ale dosažení tohoto cíle není možné bez rozsáhlé pozemní operace, kterou Američané v této oblasti naposledy provedli v roce 2003 v Iráku. Šlo o úspěšnou operaci, která však měla obrovské negativní důsledky, neboť vedla k rozpadu státnosti této země. Následoval chaos a krvavý bratrovražedný boj. Irák se stal nejnebezpečnějším místem na světě a vytvořené problémy přetrvávají až do dnešních dnů. Každý den této války stál více než dvě miliardy dolarů. Ale dnes nelze tento americký úspěšný útok jen tak zopakovat. Americký vojensko-průmyslový komplex nemůže dodat množství zbraní, které je při takovém velkém pozemním útoku požadováno, zvláště v tak rozsáhlém íránském území. Proto byla pozemní operace prozatím pozastavená, protože ji v původním plánu nikdo nepožadoval.
Američtí partneři v oblasti Perského zálivu jsou zklamáni tím, že když se zahájila válka proti Íránu pod tlakem Izraele, tak tyto země, které povolily výstavbu amerických základen na svém území, se ponechaly svému osudu. Náladu těchto amerických spojenců dokresluje otevřený dopis Trumpovi, který napsal miliardář Al-Habtoor ze Spojených arabských emirátů. Ideu dopisu charakterizují jeho otázky: Kdo vám dal právo zatáhnout náš region do války s Íránem? Vypočítali jste si vedlejší škody, než jste spustili tuto válku? Počítali jste s tím, že další země budou touto eskalací postižené a co jste proti tomu udělali? Proč jste porušil svůj slib, že se nebudete zapojovat do válek, a že dáte Ameriku na prvé místo?
Americko-izraelská agrese tak odhalila skutečné vztahy s nejbližšími partnery v tomto regionu i mimo něj. Ukázalo se, že USA chrání jen Izrael a ne ostatní země. I země EU byly zaskočeny. Navíc blokováním Hormuzského průlivu trpí celý svět.
Motivem agrese i »nová hedvábná stezka«
Tato americko-izraelská agrese nebyla ničím vyprovokovaná a netýká se jen Íránu, protože negativní důsledky se projevují celosvětově. Katar nahradil levnější dodávky ruského plynu do Evropy. Díky válce se tyto dodávky zastavily. Pokud půjde o dlouhodobý výpadek, pak EU má jen dvě možnosti: Buď přijde s prosíkem k Rusku, nebo se zažehne velký ekonomický problém, který ve svém důsledku způsobí rozklad samotné EU. Válka s Íránem může odstartovat i sekundární důsledky. Jedním z nich je opětné rozhoření vojenského konfliktu mezi Řeckem a Tureckem o Kypr, neboť Turecko jen čeká na vhodnou situaci. Ukazuje se, že americko-izraelský útok na Írán začíná probouzet chaos a otvírat staré či nevyléčené rány. Těžko říci, kde a kdy se tato válka zastaví. Avšak dojde-li k překročení Rubikonu, pak se v této nestabilní době může rozpoutat nový světový děs a hrůza.
Íránský vývoj nukleární zbraně byl jen záminkou k útoku. Ve skutečnosti se oba dva agresoři nemohli smířit s tím, že se Írán nenechá od nich omezovat ve svých rozhodovacích procesech nebo si nechat diktovat co má, či nemá dělat. Týká se to i jeho velkých zásob nerostných surovin. Írán je z hlediska zásob ropy na čtvrtém místě na světě a druhém v zásobách zemního plynu, hned po Rusku. Ale má i další významné suroviny jako měď, uhlí, železnou rudu, stříbro, zlato a další drahé kovy potřebné pro moderní technologie.
Agresoři také nemohli překousnout zrealizovaný projekt »hedvábné cesty«. Írán s Čínou podepsal strategickou dohodu v hodnotě téměř 400 miliard dolarů v rámci iniciativy »Jeden pás, jedna cesta«. Výrobky Číny míří do Íránu po nově vybudované železnici, která obchází všechny americké zóny vlivu a sankční kontroly. Írán se tak stává klíčovým terminálem pro přepravu čínského zboží do dalších oblastí světa. Tato pozemní trasa vylučuje také nejistoty námořní dopravy. Írán se tak stal spojnicí mezi Čínou, Ruskem, Indií a Blízkým východem. Tuto situaci Spojené státy chápou jako geopolitickou hrozbu, neboť se Írán stal logistickým centrem nové asijské síly. To je také jeden z důvodů útoku na Írán.
Zatímco se situace na Blízkém východě stále zhoršuje, Moskva podniká konkrétní kroky. Putin telefonoval se všemi vůdci států Perského zálivu. Nevyjádřil jen znepokojení nad aktuální situací, ale zřetelně demonstroval, že Rusko zůstává důležitým hráčem a že chce sehrát roli mírotvůrce. Rusko skutečně usiluje o ukončení této války, přestože mu vzniklá situace kolem ropy a plynu ekonomicky vyhovuje. Tento Putinův krok příjemně překvapil Čínu. Trump si dovoluje unášet nebo zabíjet legitimní vůdce a diktovat osud cizím zemím. To však pokryteckému Západu nevadí. To je v přímém rozporu s tím, co činí Putin. Ani válka na Ukrajině nemusela vzniknout. Byla cíleně vyprovokovaná. Zvláště se o tuto proxy válku postaraly Británie a USA.
František Krincvaj