Místopředseda Trikolory Štěpánek: S ústy plnými demokracie se demonstruje proti výsledku demokratických voleb

Hudebník, spisovatel a publicista Petr Štěpánek je 1. místopředsedou Trikolory, přičemž stranická předsedkyně Zuzana Majerová o něm mluví jako o své pravé ruce. Je autorem desítek písní, natočil řadu CD jak sólově, tak s kapelami, mezi nimiž vévodí Unisono. Po roce 1989 působil rovněž jako novinář, přičemž má zkušenosti i s prací v České televizi. V letech 1994–2006 byl členem a místopředsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Asi nepřekvapí, že dnešní rozhovor webového deníku iportaL24.cz se stočí hlavně k médiím a neméně horké situaci v kulturní sféře. Systém televizních a rozhlasových poplatků považuje Štěpánek za neefektivní, iracionální a asociální a o novinářích tvrdí, že nedělají novinařinu, ale propagandu. Bez povšimnutí ale v dnešním interview nezůstaly ani protivládní demonstrace…

Jak se coby znalec mediálního prostoru díváte na událost, která rezonovala před pár dny – totiž odchod Václava Moravce z České televize?

Co k jeho odchodu říct více, než že už řadu let zpátky bylo pozdě! Já to jenom vítám. A vítám to z toho důvodu, že Václav Moravec zdaleka není tím, za co ho považují někteří diváci, politici či novináři.

Já si ho pamatuji z jeho mladých let, kdy ještě moderoval v Hradci Králové v televizi Galaxie, jako nadějného mladého novináře. Ale co se s ním během následujících let stalo? On je karikatura sebe sama. To není česká moderátorská špička!

Kdybychom si jeho projev rozebrali, on se dopouští úplně všeho negativního, čeho se moderátor může dopustit. Především se nechová ke svým hostům stejně, přistupuje k nim podle svých sympatií. Nenechá je mluvit, skáče jim do řeči, ale ne všem stejně. Těm, s kterými nesouzní, do řeči skáče. Těm, s nimiž politicky souzní, nechává volný proud řeči. To dělá jen špatný moderátor!

Notabene, Česká televize nemá mít pořad, který nese v názvu jméno nějakého moderátora. Otázky Václava Moravce? Měly to být »Otázky České televize«. Je dobře, že to skončilo.

Moravec mluvil o posunu ČT k vyváženosti, kterou paradoxně kritizoval. Vnímáte, že se tímto směrem veřejnoprávní televize opravdu posouvá?

Vnímám, že se o tom mluví, ale že by se to v reálu skutečně dělo, to jsem nezaznamenal. Naopak si myslím, že moderátoři typu Řezníčka, Řezníčkové či Takáče si s Moravcovým přístupem nikterak nezadají.

Opět se vás zeptám coby odborníka na média. Co je jejich motivací? Proč vlastně nejsou nestranní?

Je to proto, že nedělají novinařinu, ale propagandu. Když děláte propagandu, pak samozřejmě zásady profesionální žurnalistiky nedodržujete. Jste v roli sudího, který na kříšti připískává těm, jimž fandí.

Mám teorii třetin. Zatímco Česká televize by měla – vzhledem k tomu, že si ji platíme úplně všichni – zahrnovat celé názorové spektrum a oslovovat lidi všech názorů a podle toho si i zvát do svých pořadů příslušné hosty, tak ona si opečovává slabou třetinku veřejnosti, z čehož ji krásně usvědčila jiná zpravodajská televize, totiž CNN Prima NEWS. Proč? Protože okruh témat i hostů, a tím pádem také diváků, které tato zpravodajská televize oslovuje, je daleko širší. Ale přesto ani CNN Prima NEWS nezahrnuje celé názorové spektrum.

A pak jsou tady ještě ty nejrůznější servery, podcasty a internetové televize – alternativní média, která oslovují i tu poslední třetinu. A já z toho vyvozuji, že Česká televize tím pádem neplní své zákonné povinnosti, protože ona se věnuje pouze té své jedné třetince, ale bere si na to peníze ode všech.

Ještě můžu dát hezký příklad, kterému říkám »tři Š«. Tři bezpečnostní odborníci. Jednoho, bývalého šéfa generálního štábu, generála Jiřího Šedivého, běžně vídáme v České televizi. Pak tady máme bývalého šéfa vojenského zpravodajství Andora Šándora. Ten se v České televizi moc nevyskytuje, ale je často k vidění na CNN Prima NEWS. No a do třetice je tu Jaroslav Štefec, bývalý šéf Národního úřadu pro vyzbrojování. A toho nepozvou ani do České televize, ani na CNN Prima NEWS. Jestliže chceme slyšet Jaroslava Štefce, musíme jít do alternativních médií. A moje otázky zní: Proč Šándor není v České televizi? Proč Štefec není ani na té Primě? Proč nesmíme slyšet i názory tohoto bezpečnostního odborníka? Jen tím podtrhuju onu teorii třetin.

To je hezká teorie, nicméně když to porovnáte s 90. léty a přelomem století, kdy jste i vy publikoval v mainstreamu a kdy byly televizní debaty v duchu »padni, komu padni«, co se od té doby změnilo? Lépe řečeno – kdy došlo ke zlomu?

Máte pravdu, že se to změnilo úplně neuvěřitelně! V 90. letech jsem běžně své komentáře, analýzy a články publikoval v Mladé frontě Dnes i v Lidových novinách. A pak najednou, jako když utne!

Tvrdím, že zásadním předělem, kdy se změnila atmosféra v naší zemi, byl Havlův rudolfínský projev. Tehdy se stalo to, že my, konzervativci, jsme pro jistou část vlivných osob a vlivných médií přestali být politickými soupeři, ale stali jsme se nepřítelem, kterého je potřeba zlikvidovat. Od toho se všechno odvíjí a je to čím dál horší! Především s přibývajícími kampaněmi, které se děly okolo migrace, pak okolo covidu a teď okolo Ukrajiny. Jenže vidle do toho teď trochu hodili sami občané tím, že v loňských volbách rozdali karty úplně jinak, takže tady teď máme odlišnou politickou reprezentaci, která dělá i odlišnou politiku. A je to docela legrační sledovat! Je to, jako kdybyste těm novinářům načůral do mraveniště a pozoroval, jak se mravenci hemží.

Velkým tématem v této souvislosti jsou tzv. koncesionářské poplatky, které vláda Andreje Babiše hodlá zrušit a opozice mluví o ohrožení nezávislosti veřejnoprávních médií. Není kolem toho až příliš mnoho humbuku?

To, co se kolem toho děje, svědčí o něčem jiném, že někdo má strach, aby náhodou nebyly narušeny stávající penězovody a mocenské siločáry, protože s tím, že by se změnilo financování a peníze šly ze státního rozpočtu, by to celé mohlo být pod větší kontrolou. Koneckonců to, že by veřejnoprávní média měl kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad, je krok správným směrem. Tato obava tedy určitě existuje, takže se hledají zástupné problémy, jak se tomu bránit. A tím zástupným problémem je tvrzení, že když peníze nepůjdou přes poplatky, je ohrožena nezávislost. Jenže to je naprostý logický nesmysl. Kdybychom na tohle přistoupili, tak v tom případě máme zcela závislou policii, zcela závislé soudy, zcela závislé státní zastupitelství, protože toto vše, co jsem vyjmenoval, je financováno přímo ze státního rozpočtu.

Navíc je potřeba dodat, že koncesionářské poplatky jsou zcela zastaralý systém. Já k tomu mám tři adjektiva – že ten systém je neefektivní, iracionální a asociální. Neefektivní je proto, že podstatná část finančních prostředků se cestou poztrácí. Něco si odloupne pošta, něco se ztratí tím, že televize musí mít celé oddělení nebo právnickou firmu, která vymáhá poplatky od neplatičů atd. atd. Navíc ten systém generuje černé pasažéry, to znamená ty, kteří by měli platit, ale neplatí. Proto mluvím o neefektivitě.

Iracionální je to proto, že stále zachováváme systém, který vznikl v první polovině 20. století, kdy mediální krajina vypadala úplně jinak. Když jste si v té době pořídil rozhlasový přijímač, potřeboval jste k jeho poslechu získat oprávnění, tedy koncesi. Proto se tomu dodnes trochu nepřesně říká koncesionářské poplatky. Ale ve 20. letech 21. století vypadá mediální krajina, včetně elektronických médií, úplně jinak. Máme k dispozici desítky, stovky stanic a desítky různých přenosových cest. A uplatňovat tenhle systém ještě teď, je iracionální.

No a konečně se dostávám k tomu třetímu slůvku, proč jsou ty poplatky asociální. Je to z toho důvodu, že v poměru ke svému příjmu nejvíce platí ti nejchudší. Platí se za domácnost, nebo za hlavu – dalo by se říct – a chudinka babička na důchodu, která má doma ještě stařičkou teslu, platí stejnou částku jako multimilionář, který má v každém pokoji velkoplošnou plazmovou televizi. To je nespravedlivé!

Nemluvě o zločinu, co zavedla ještě Fialova vláda, když přijala novelu, že povinnost platit hodila i na právnické osoby podle naprosto šíleného systému – podle počtu zaměstnanců. Takže dochází k absurditám typu, že za televizi platí třeba železárny nebo doly, jako kdyby ti horníci nebo taviči se chodili do práce koukat na televizi. A zmínit je třeba i další zvěrstvo, to znamená zpoplatnění všech telefonů, tabletů a já nevím čeho všeho, na čem lze teoreticky přijímat signál České televize. Celé je to špatně, a pokud to skončí, tak to bude jen dobře.

I toto bylo jedním z témat sobotní demonstrace Milionu chvilek pro demokracii na pražské Letné. Proč tento spolek čtyři roky mlčel a najednou je tak aktivní? Co vlastně o jeho akcích proti stávající vládě soudíte?

Na tom je nejsměšnější, že je svolaná demonstrace a teprve dodatečně se hledá, proti čemu se vlastně bude demonstrovat. Koneckonců u té první demonstrace, která se konala 1. února a svolávala ji formálně nějaká ta partička, co si říká Pražský Majdan, ale participoval s ní, jak já říkám, Milion chvilek pro demagogii, bylo náměstí objednáno už v prosinci a teprve dodatečně se našla záminka, o čem že by to vlastně mělo být. A záminkou se staly esemesky Petra Macinky. Teď to bylo něco podobného a směšné je i to, že Petr Pavel, na jehož podporu se demonstrace původně svolávaly, se proti tomu ohrazuje. Oni mu tím vlastně škodí, protože z něj udělali něco, co tedy samozřejmě ve skutečnosti je, tedy prezidenta opozice, jenže v momentě, kdy se to zdůrazňuje, tak to velmi ohrožuje možnost jeho znovuzvolení, takže on se proti tomu začal ohrazovat. Takže je to legrační, protože se dodatečně hledají témata, proti čemu se vlastně bude protestovat. A faktem je, že jestli tam jdou lidé proti něčemu protestovat, tak na prvním místě proti výsledku demokratických voleb, což mně připadá jako naprosto absurdní. S ústy plnými demokracie jdete demonstrovat proti výsledku demokratických voleb. To já komentuju slovy: »To nevymyslíš, to musíš zažít«.

Zmínil jste Petra Pavla. Jak jej vlastně hodnotíte?

Velmi špatně. Protože v naší novodobé historii máme tradici velice silných prezidentů. Ať už si o každém z nich myslíme, co chceme, tak je nepochybné, že Havel, Klaus i Zeman byli výrazné politické osobnosti s pestrým politickým životopisem a silnými názory na politiku. To je něco, co Petr Pavel nemá. A na jeho výkonu funkce je to vidět. Nejlépe to dokumentují řeči, že skutečným prezidentem je spíš jeho přítel po boku Petr Kolář, zatímco Petr Pavel je jenom jakýsi maňásek, kterého si vodí jeho přítel.

Vnímáte, že by existovala na půdorysu současné vládní koalice nějaká osobnost, která by mohla Petra Pavla za dva roky v prezidentských volbách porazit?

Samozřejmě, že existují výrazné osobnosti, které by mohly sehrát roli Pavlova protikandidáta. Spíš je otázka, a to vnímám jako klíčové, zdali se ty rozhodující politické síly dokážou shodnout na jednom kandidátovi nebo kandidátce a společně ji podpořit. Domnívám se, že pokud by vládní koalice takovouto osobnost našla, je velmi pravděpodobné, že by dotyčná osoba mohla vyhrát.

Jako hudebníka bych se vás zeptal na jednoho z kolegů z branže – současného ministra kultury Otu Klempíře. Když oznámil, že bude kandidovat za Motoristy sobě, byl okamžitě vyloučen z kapely. O čem to podle vás svědčí? A chodí to tak v showbyznysu běžně?

Svědčí to o netolerantnosti, která ve společnosti existuje a bohužel se projevuje i tímto způsobem. Já samozřejmě vím, jak to v různých rokových skupinách funguje. V té mojí jsme politiku nikdy nijak extra neřešili, ale můžu říct, že v politických názorech jsme se zas až tak moc nelišili. Ale jsou kapely, kde vedle sebe působí výrazné osobnosti a zcela jistě mají různé politické názory, přesto spolu mohou hrát, třeba Pražský výběr. Vilda Čok nebo Klauda Kryšpín mají určitě jiné politické názory než třeba Michael Kocáb. No a pak jsou kapely, jako byla kupříkladu superskupina T4, kde muzikanti v čele s Gumou Kulhánkem nesnesli, že frontman Roman Dragoun má názory shodné například s těmi mými. Tak to raději celé rozpustili.

A něco podobného se odehrálo v J.A.R., kde promptně vyhodili zakládajícího člena Otu Klempíře jenom proto, že vyhlásil, že hodlá kandidovat za Motoristy. Je to známka obrovské netolerance a politické nesnášenlivosti, která v naší zemi existuje.

S osobou Oty Klempíře souvisí i jiná věc, a sice projevy nespokojené části kulturní obce vůči němu. Jak se díváte například na to, že proti němu byla sepsána petice ještě dříve, než vůbec nastoupil do úřadu a stihl udělat konkrétní kroky?

K tomu není co dodat, je to stejná situace. Ota Klempíř to má nesmírně těžké, když část umělecké scény je úplně demagogická, a navíc zneužívá toho, že se často jedná o populární tváře. Já mu ten jeho post opravdu nezávidím. Uvidíme. Držím mu palce, aby to všechno ustál.

Petr Kojzar

FOTO – volimtrikoloru a Facebook