Rozhodně nejsme koalice, ale u Ústavního soudu si nemůžete být jisti ničím, říká Tomáš Doležal (SPD)

»Neexistuje žádná koaliční dohoda, žádné společné financování, žádné porcování medvěda – jdeme úplně pod značkou SPD, pouze za peníze SPD,« odmítá zastupitel Středočeského kraje a trojka kandidátky SPD Tomáš Doležal, že by šlo jeho hnutí do voleb jako tzv. skrytá koalice. Dodává však, že u Ústavního soudu si člověk nemůže být ničím jist. »Pamatujeme si blesk z čistého nebe z roku 2009,« připomíná Doležal v rozhovoru pro iportaL24.cz.

Spekuluje se o tom, že Ústavní soud může zasáhnout do voleb po jejím skončení, a to v souvislosti s tzv. skrytými koalicemi. Žaloby směřovaly mj. i na hnutí SPD. Nemáte strach?

Strach ne. Ani za sebe, ani za hnutí. Ale u vědomí toho, co naše soudy, a hlavně ten Ústavní, předvádějí v posledních dvou třech letech, si nikdo nemůže být jistý, jak to dopadne.

Byť všechny správní soudy teď žalobu, jak zjednodušeně říkám, zamítli, a to jak na nás, tak na STAČILO!, a potvrdili naše registrace, tak to bohužel ještě nemusí znamenat, že totéž udělá Ústavní soud. Ale kdybych si měl tipnout jako politolog i jako politik, pak uvedu, že nejsme v ohrožení. Ale jak říkám, nechávám si rezervu pár procent, protože v posledních letech Ústavní soud několikrát rozhodl nejenom proti zdravému rozumu, ale podle mého názoru i proti právu.

Vzpomenu ještě jeden precedens, který taky nikdo nečekal, a byl to blesk z čistého nebe, když v roce 2009 Ústavní soud zrušil už vyhlášené volby, natož volby vyhlášené Ústavním zákonem, kdy by tento typ zákonů ani neměl posuzovat.

Abych to shrnul, strach nemáme, ale hledíme dopředu a uvidíme.

Dobrá, ale jste tedy skrytá koalice, nebo ne?

Ne. Upřímně říkám, že ne. A teď mluvím jako politolog, ne jako kandidát.

Uvedu dva nebo tři důvody. Počet kandidátů jiných stran je šest. Když přepočteme bezpartijního Mirka Ševčíka, který bývá spojen s Trikolorou, tak sedm. Ale za mě je podstatnější to, že neexistuje žádná koaliční dohoda, žádné společné financování, žádné porcování medvěda, jak to říct – jdeme úplně pod značkou SPD, pouze za peníze SPD, přičemž peníze za mandáty pak půjdou také SPD a vznikne jednotný klub. Nejsou tam žádné, ani interní dohody o tom, že by pak byly nějaké finanční kompenzace ostatním stranám. Program je pouze programem SPD, pod jehož vlajkou kandidují i Svobodní, PRO a Trikolora.

A když budu protiargumentovat vaším heslem »Spojili jsme se pro vás«? Tam je přece evidentní, že jste se spojili – tři strany a jedno hnutí.

Ano, ale tak, že některé strany se rozhodly nekandidovat samostatně a vyslat osobnosti na kandidátky SPD. A určitě si vzpomenete, jak probíhala diskuze, která pronikla i na veřejnost – je to asi dva měsíce. Některé ze stran požadovaly větší zastoupení, nebo třeba to, aby byli jejich členové ve všech krajích, ale i právě z toho důvodu, že se nejedná o koalici, to nešlo. Pokud by tam bylo 70 jiných straníků, navíc v určitém poměru v každém z krajů, tak by si i občané – a teď nemluvím o stěžovatelích – mohli upřímně myslet, že to je typ koalice. I z tohoto důvodu mají jiné strany zástupce jen v šesti krajích.

Vy jste zároveň členem spolku Svatopluk – a všichni známe legendu o Svatoplukových prutech, na něž odkazuje – a proto se vás zeptám: Nemáte pocit, že by se měla opoziční scéna spojit ještě více, než se dosud stalo?

Pokud se ptáte mě jako osoby, tak jsem toho příznivcem, i když to beru realisticky. Určitě to je možné – a budu to prosazovat, což jsem i v minulosti dělal – aby k tomu minimálně na krajské úrovni došlo. Teď mám na mysli koalici SPD a STAČILO!, abychom mluvili jasně. Rozhodně bych se tomu nebránil v městských koalicích příští rok v komunálních volbách, ale ani na úrovni celostátní. Tam si ovšem už musíme říct, že existují mezi těmito dvěma uskupeními určité rozdíly, které by mohly být matoucí, i jisté osobní animozity. Dobrá, ty se třeba dají uhladit, ale nemusel by tam platit prostý aritmetický součet – tedy 10 plus 8 by nemuselo být 18, ale třeba 14. Někteří občané, co volí SPD, nebo Svobodné, by dejme tomu nepřekousli společnou kandidaturu s KSČM a dalšími subjekty ze STAČILO! a v tom případě by volili Motoristy nebo někoho jiného. A to samé by mohlo platit z druhé strany, kdy by například voliči KSČM mohli mít problém dát hlas kandidátce, kde jsou mj. liberální ekonomové.

V SPD platíte za experta na sociální oblast. Proto se vás zeptám na čerstvě zveřejněnou bilanci Českého statistického úřadu, podle níž se počet obyvatel ČR během prvního pololetí letošního roku snížil o 27,2 tisíce. Porodnost výrazně klesá čtvrtým rokem v řadě. Jak tomu zamezit?

Tento úbytek už je opravdu drasticky nebezpečný. To není nějaký statistický výkyv o stovky narozených dětí. Je vidět, že se jedná o masovou záležitost, která musí mít hlubší příčiny.

A ty hlavní, za mě opravdu dominantní, jsou socioekonomického charakteru. Mladí lidé, nebo i lidé ve středním věku (protože hranice, kdy se rodí první děti, se dnes z různých společenských důvodů posouvá) se obávají mít děti. Týká se to i střední třídy. Když už se rozhodnou, tak maximálně pro jedno dítě, a ti mladší ani to ne. Kvůli nedostatku bytů, absolutní nedostupnosti bydlení a už jenom z toho prostého důvodu, že i středně-příjmová rodina, například žijící ve velkém městě, po dobu minimálně těch tří let, kdy je matka nebo někdy i otec s dítětem doma, svého potomka neuživí – respektive pouze za cenu zásadního osekání svých životních potřeb. Musí žádat o sociální dávky a ztratí ohromnou část disponibilního příjmu. Mnoho matek se už vlastně nikdy nevrátí na pozici finanční nebo statusovou, co měly v zaměstnání předtím.

Dalším problémem je nedostupnost školek – jak fyzická, tak i cenová, protože se platí i za ty veřejné, přičemž za soukromé to jsou desítky tisíc měsíčně, čili se jedná o katastrofální selhání všech vlád, co tady byly za posledních, dejme tomu, 20 let. Tento trend není jen z poslední doby, ale korunu tomu nasadila Fialova vláda, která sebrala všechny prorodinné daňové slevy a otázku bydlení nechala pouze trhu, který samozřejmě nevyřeší všechno, nebo to vyřeší jenom ve svůj prospěch, zato však v neprospěch demografie a prorodinné politiky. Z vnitřního hlediska české politiky je to nejnebezpečnější jev a je nevratný.

Ty děti, které se nenarodily, se bohužel už nenarodí. A má to samozřejmě dopady do všech dalších sfér, důchodového účtu, HDP, do státního rozpočtu, do daňové oblasti, do oblasti zaměstnanosti, a navíc se vše významně projeví až s určitým odstupem. O to hůř!

Dotkl jste se bytové problematiky. Řešení slibují všechny strany, včetně Pirátů, kteří paradoxně stáli tři roky v čele ministerstva pro místní rozvoj. Jak zní recept na dostupné bydlení ze strany SPD?

Bytová politika má spoustu komponent, nejde jenom o prostou výstavbu, ale k tomu se rychle dostanu. Já vnímám jako zásadní, že bydlení je veřejný zájem i veřejná služba, a do jisté míry i lidské právo – sociální právo. Není to běžný tržní statek. Abych to přirovnal třeba k cenám energií nebo právě k zaměstnanosti, kdy společným jmenovatelem tohoto všeho je, že tady stát nesmí nechat jenom řádit trh, ale musí být tím hlavním garantem, který toto reguluje.

Protože jak jsme si řekli u tématu podobnosti, má to ohromný vliv na vývoj společnosti, na vývoj zdravotnictví i důchodového systému, takže je ve státním zájmu tyto věci regulovat. Ano, ať tam působí i trh, ale stát se musí postarat o lidi, kteří si nemohou to tzv. tržní bydlení dovolit. Protože se nebavíme o fyzické nedostupnosti bytů. Je jich samozřejmě nedostatek, ale ne tak úplně. Nedostupnost spočívá spíše v tom, že tisíce neobsazených bytů si nemohou dovolit ani lidé se středními a vyššími příjmy.

Hlavně ve městech si je nemají šanci koupit ani pronajmout. Před týdnem vyšel Hypoindex, kdy průměrná výše hypotéční měsíční splátky v Praze na 70metrový nový byt je 49 tisíc, což vyžaduje příjem asi 90 tisíc – čili je to úplně nedosažitelné. V jiných regionech jsou částky o něco nižší, ale pořád zůstávají vysoko nad průměrným příjmem i dvou manželů.

A jak to vyřešit? Kroků je mnoho a řeknu ty základní. Především posílit stranu nabídky, to znamená zjednodušit stavební řízení a nechat stavět soukromé developery pro klienty, kteří na to mají.

Ale to »B« je, že stát musí vstoupit jako developer, respektive města a obce, do stavebního procesu. Protože komora architektů a technických inženýrů ve stavebnictví v nedávné správě uvedla, že metr bytu se dá postavit za 60 tisíc. Jenže v Praze se prodává za 160 tisíc! Čili nechat si stavět nové byty anebo i kupovat už postavené do vlastnictví měst, obcí nebo krajů – a ty pak pronajímat a prodávat za nákladovou cenu s malým ziskem a s regulovaným nájemným.

Je potřeba umožnit obcím a městům stavět tím, že na ně budou převedeny tisíce pozemků a budov ve vlastnictví státu. To spravuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

A pak jsou to další nestavební věci. Na straně nabídky jde hlavně o daňové nástroje. My jsme proto buď pro úplné zrušení daně z nemovitosti, kterou Fialova vláda naopak zvýšila, nebo pro její odpuštění těm lidem, kteří pronajmou byt dalším nájemníkům na delší dobu než jeden rok, případně umožnit odpočet této daně od daně z příjmů. Potažmo ještě ve třetí variantě: aby daně z nemovitosti platili pouze cizinci, kteří tady nemovitost mají.

A další bod: abychom se pokusili bytovou výstavbu zlevnit, tak na ni snížit DPH. Teď je normálně ve vyšší sazbě 21 % a na 12 % se sníží pouze na domy, kde jsou byty menší, než je plocha 120 metrů. Stačí, když je z 50 bytů jeden větší, a už se platí ta vysoká daň. My bychom šli ještě níže –  na 5 %, přičemž na družstevní i obecní výstavbu i na 0 procent. Klidně třeba na 5 let, aby se to restartovalo!

A také samozřejmě musíme posílit druhou stránku, a to je na straně poptávky a koupěschopnosti lidí, aby zkrátka měli vyšší disponibilní příjmy a mohli si dovolit platit nájmy. Protože je tady nájemního bydlení necelá pětina, většina je vlastnická a spousta lidí ani netouží nebo nedosáhne na byt ve vlastnictví, ale klidně budou bydlet jako nájemníci v obecním bytě na dobu neurčitou.

Na nás je, abychom formou hlavně daňových slev – to je naše vize – zvýšili disponibilní příjem. Čili zvýšit daňové slevy, daňové zvýhodnění na děti, zvýšit resp. vrátit školkovné, slevu na manžela a stát musí vstoupit i do oblasti hypoték. Ne snad že by reguloval komerční banky, ale může formou organizací agentur, jako je EGAP nebo Národní rozvojová banka, případně Česká pošta, lidem poskytovat hypotéky s velmi nízkým úrokem, a tím konkurovat i těm komerčním bankám a donutit je snižovat sazby.

Řešením může být také restart nebo obnova manželských půjček, které tady byly do roku 1990, anebo běžné hypotéky s určitou garancí státu, a hlavně s nízkým úrokem.

Pak jsou tam ještě další záležitosti, co se týká územního plánování stavebního řízení, spíš technické, ale musí to být celý vějíř nástrojů. Není to jen jedna věc a bohužel to nebude za rok, protože to bylo strašně zanedbané.

Se sociální oblastí souvisí i důchodová problematika. SPD ji má dokonce jako třetí bod Volebního desatera, kdy slibujete valorizace či odchod do penze maximálně v 65 letech. Vláda tvrdí, že v tom případě nebude na důchody. Nebo bude?

Vláda to říká proto, že se vůbec nevěnuje příjmové stránce. Ta tzv. důchodová reforma se zabývala jenom výdajovou stránkou. Pokusila se snížit budoucí výdaje právě tím, že zvýšila věk odchodu do důchodu a že dokonce od už příštího roku nastane i snížení důchodů v tom smyslu, že bude nižší poměr důchodů ke mzdě, než je teď. Takže novodůchodci budou mít v poměru nižší důchod, než mají lidé, kteří jdou do důchodu teď nebo šli před rokem 2026.

Ale už vůbec se vláda nevěnovala posílení příjmové strany důchodového účtu, který je součástí státního rozpočtu. Příjem pochází ze sociálního pojištění, respektive z jeho důchodové složky, která je v tomto pojištění dominantní. A tam máme kam sáhnout.

První standardní věc je zvyšování mezd. Čím vyšší mzda, ať už minimální zaručená, nebo běžná mzda pracujícího člověka, tím vyšší je odvod bez zvyšování sazby daní a sociálního pojištění. Propočítávali jsme to nedávno. Kdyby se zvýšila průměrná mzda o 1000 Kč, tak to znamená dokonce 7 až 8 miliard ročně. Schodek důchodového účtu činil v červenci 12 miliard, čili to není taková katastrofa. Ony velké schodky byly způsobeny jedinou věcí – hrozně vysokou fialovskou inflací, která dle zákona donutila vládu valorizovat i mimořádně. Nejenom 1. ledna řádně, ale za předchozí tři roky tam bylo asi 4 až 5 mimořádných valorizací, což jsou ty dodatečné náklady.

Čili když budeme udržovat inflaci do 2-3 procent a nepřekročí 5 % v pěti po sobě jdoucích měsících, tak nebude nutno valorizovat mimořádně.

A potom jsou tu nástroje, jak dosáhnout nových příjmů. Tady řeknu tři základní věci. Zaprvé reforma exekucí, protože z 600 tisíc lidí v exekucích drtivá většina – přes 90 procent – pracuje na černo respektive ve švarcsystému. Buď odvádí minimální odvody, nebo vůbec žádné. Proč? Protože kdyby se nechali normálně zaměstnat, tak budou mít srážky ze mzdy a zbude jim jenom nezabavitelné minimum. A to činí cca 14 tisíc u bezdětného a pak to po jednom dítěti o tisícovku naskakuje. V každém případě je to vždycky mzda, za kterou nevyžije nikdo ani v malém městě. Řešením je tedy zvýšit nezabavitelné minimum a skrouhnout exekutory – my máme cíl až zestátnit, protože to dominantní, co likviduje dlužníky, není ani ta jistina a ten dluh, ale jeho navýšení o odměny exekutorů, úroky, odměny právníků a tak dále.

Dále se musíme zaměřit na černý a šedý trh práce obecně. Před rokem jsem četl rozhovor s generálním manažerem pracovní agentury Manpower, který dokonce říkal, že na černém a šedém trhu práce ročně státu uniká 300 miliard. Jednak jsou to ti lidé v exekucích, pak i podvody pracovních agentů s cizineckou pracovní migrací, ale také třeba s Čechy, kdy jim deklarují, že berou jenom minimální mzdu, ovšem zbytek dostávají jen na ruku a nic z toho se tak neodvádí. On tam uváděl i další věci ve stavebnictví, jak se podvádí, jak se zneužívá třeba zdravotní postižení a různé dotace. Tím se lidé vyhýbají odvodům a jedná se o vyložené podvody, trestnou činnost.

A potom je to samozřejmě zmíněný švarcsystém. My podporujeme živnostníky, ale skutečné živnostníky, kteří podnikají na vlastní riziko a skutečně si musí shánět práci a zakázky. Ale musíme se podívat na lidi typu různých ajťáků nebo právníků, kteří se vydávají za živnostníky a jednou měsíčně pošlou svému zaměstnavateli fakturu na 200 tisíc, čímž platí mnohonásobně nižší daně a odvody než člověk, který dělá tu samou práci, ale je zaměstnancem. Neříkám, že když se na to důsledně zaměříme, vydobudeme všech 300 miliard, ale kdybychom získali desetinu, tak jsou to obrovské peníze.

Další věc je motivovat lidi, aby pracovali dobrovolně i po dosažení důchodového věku, pokud na to zdravotně mají a chtějí. Když jsme zatím prosadili slevu 6,5 % na sociálním pojištění pro pracující starobní důchodce, chtěli bychom jít dál a odpustit jen třeba celou daň nebo aspoň polovinu daně z příjmu. Už teď je to při průměrném platu odpuštění sociálního pojištění plus 2000 korun pro daného člověka, které se mu hned objeví na pásce. Tady to by bylo ještě víc! A čím více lidí v důchodovém věku by pracovalo, kdyby chtěli, tím by rostly i odvody.

Poslední věc, kterou teď řeknu, jsou předčasné důchody, kde v současném režimu legislativy člověk nemůže pracovat vůbec. Půjde dělat načerno. A spousta lidí to tak i dělá! Což samozřejmě není to, co bychom chtěli. My bychom umožnili těm důchodcům, kteří šli do důchodu předčasně, aby mohli pracovat. Pochopitelně ne neomezeně, protože to by šel do předčasného důchodu každý. Ale třeba do poloviny minimální mzdy, aby si mohli přivydělat legálně dejme tomu 11-12 tisíc a už z této částky činí odvod asi 2 tisíce. Zdroje tady jsou, jak říkal Vladimír Špidla, a část z nich můžeme opravdu docela velmi rychle během, třeba roku nebo dvou, získat.

Ještě bych se s dovolením zastavil u vašeho desatera, kdy jedním z bodů je návrat výroby léků do České republiky. Je právě to podle vás klíčová věc pro české zdravotnictví?

Klíčovou věcí je léková politika nebo ceny léků, protože to je položka, která tvoří ohromnou část výdajů zdravotních pojišťoven v celém systému financování zdravotnictví. V tomhle směru je potřeba určitá regulace, a dá se to udělat různými způsoby.

Zajímavě o tom mluvil Ivan David. Ten se stejně jako doktor Rath, když byl ministrem, pokoušel sáhnout na marže a do celého farma-byznysu určitými regulativy, což je za mě zcela přijatelné, protože zdraví nebo zdravotnictví také není běžný tržní statek a stát zkrátka musí, pokud má garantovat dostupnou lékařskou a kvalitní péči všem občanům, i uřídit a uhlídat jeho finanční stránku. Aby tam nebyly úniky a aby na tom neparazitovaly nejrůznější privátní subjekty.

Cest je víc, mluví se i o sloučení zdravotních pojišťoven, aby byla pouze jedna, protože ta takzvaná konkurence vede jenom ke zdražování výkonů nebo k tomu, že jsou poskytovány různým způsobem. Stěžují si i ředitelé nemocnic. Já jsem jako krajský zastupitel v dozorčí radě nemocnice Benešov a na posledním jednání si tamní ředitel i ekonom stěžovali na to, že jsou závislí na zdravotních pojišťovnách a že jim výkony proplácejí strašně pozdě, navíc podle dva roky starých tabulek. Čili oni jsou uměle hnáni do salda do mínusu, musí šetřit jinde a zavírat oddělení, z čehož vyplývá, že zdravotnictví je zralé na zásadní systémovou reformu. A jedním z klíčových pilířů je i sáhnout do lékové politiky a přenést výrobu nebo část výroby léků do České republiky. Rozhodně by to pomohlo, ale není to jediné.

Petr Kojzar

FOTO – autor