Pohled na umění, které prošlo staletími, je vždy atraktivní. Někdy je však třeba vidět i za oponu. A přesně taková je i akce chystaná do Národního muzea v Praze.
Právě dnes, 11. září 2025, zde proběhne zahájení výstavy »100 předmětů, 100 příběhů: Poklady z Národního palácového muzea«. Představí 131 vybraných děl z tchajwanského Národního palácového muzea, včetně slavného Nefritového zelí, a potrvá do 31. prosince 2025.
Instituce oficiálně láká na to, že výstava je součástí Roku tchajwanské kultury v Evropě 2025 a milníkem v česko-tchajwanské kulturní výměně.
Když pomineme, že z velké části jde o artefakty ze Zakázaného města v Pekingu, které odtamtud odvezl na konci 40. let minulého století při svém úprku na Tchaj-wan Čankajšek, je třeba uvést ještě něco závažnějšího, co opět poněkud degraduje politickou a společenskou orientaci současné České republiky. Princip jedné Číny, který uznává i OSN a k němuž se zavázala i Česká republika, jako by byl jen nápisem »Pozor, neparkovat«, který nikdo z řidičů nedodržuje. Toť obrazné přirovnání. Nyní k realitě.
Naposledy ji ukázal v plné nahotě prezident Petr Pavel. V Indii se 27. července setkal s dalajlamou a reakce na sebe nedala dlouho čekat: čínská strana oznámila, že s ním oficiálně přerušuje styky. Pavel ignoroval opakovaná upozornění Pekingu a stav čínsko-českých vztahů a následně se ještě vyjádřil v tom smyslu, že mu přerušení styků nevadí, protože stejně žádné nemá. A to je právě ta chyba. Kdyby je měl a ohlížel se na všechny světové strany jako jeho předchůdce Miloš Zeman, bylo by to i v zájmu České republiky. Minimálně v tom obchodním. On sice žádné styky neměl, ale řada podnikatelů, kteří platí poctivě daně do státní kasy, naopak ano – a pokud Čína i s nimi, po případných dalších provokacích, přeruší styky (protože Česká republika je pro ni nyní logicky něčím opovrženíhodným), přijdou o zakázky a stát o další peníze v už tak děravém rozpočtu.
Naštěstí je řešení dilematu velmi blízko. Blíží se sněmovní volby a ty smetou současnou ideologicky zabarvenou vládu v čele se všemi těmi »Tchajwanci«, ať už se jmenují Lipavský či Černochová. A ideologii vystřídá ekonomika a důraz na český národní zájem.
Namítnete, že Pavel stále zůstane u moci, protože prezidentské volby se nekonají? Ano, ale on už několikrát ukázal, že mu nedělá problém převléci kabát. Nyní k tomu bude mít další vítanou příležitost.
Už to vidím v úplně jasných barvách. Jak prezident Pavel na jaře roku 2026 v Národním muzeu v Praze otevírá výstavu kulturního dědictví Čínské lidové republiky.
Petr Kojzar
Kojzare ml., vy jste stejný brepta jako váš otec. Jediné k čemu jsme Číně dobří, je odbytiště jeho šuntů. Možná tu postaví nějakou montovnu, na vlastní trh nás ale nepustí. Africké státy by mohly vyprávět, jak těžce splácí těch pár čínských investic.
Brázda zřejmě nikdy neslyšel o projektu Pás a stezka a o tom, jak Čína pomohla infrastruktuře zemí tzv. třetího světa. Mnohé dopravní ale i průmyslové projekty by se vůbec nerealizovaly.
Petr Pavel je ostudou téhle zeme