Alexandr čínský patří mezi koloniální papoušky, kteří v přírodě žijí a rozmnožují se ve skupinách čítajících až 50 jedinců. Kolonie v Zoo Ostrava se rozrostla na 42 jedinců, včetně 10 letošních mláďat. Jde tak o největší skupinou chovanou v zoologických zahradách na světě.
Alexandři čínští obývají v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava voliéru nedaleko vstupu do zoo u expozice Zahradní umění Dálného východu směrem k Voliérám ptáků Tibetu a Číny. Návštěvníky na svou přítomnost už z dálky upozorňují hlasitým křikem. »Chovná skupina těchto otužilých papoušků aktuálně čítá 42 členů – 16 samců, 16 samic a 10 letošních mláďat, která se vylíhla postupně od 30. dubna do 31. května 2025. Pohlaví mláďat zatím známe u osmi nejstarších (5 samic a 3 samci). Starší mláďata, která nedávno opustila hnízdní budky, jsou občas viděna na zemi a mohou působit poněkud zmateně. Toto chování ovšem patří k získávání jistoty v pohybu a k objevování okolního světa mimo budku,« popisuje inspektor chovu Vojtěch Bonczek.
Tak jako většina druhů papoušků, hnízdní i alexandři ve stromových dutinách. Ty jim v zoo nahrazují hnízdní budky, které jsou zabudovány v expoziční voliéře do umělých skal a návštěvníkům mohou připomínat tunely našich vlh. O chování a návycích alexandrů čínských se vlastně mnoho neví, jelikož obývají mnohdy špatně dostupná, skalnatá stanoviště v podhůří Himálaje. »Odchov všech mláďat u nás probíhá přirozeným způsobem, tj. rodiči. Pouze u dvou nejmladších mláďat jsme zjistili nedostatečné krmení rodiči a mírnou ztrátu váhy. Naštěstí stačilo, aby chovatelky mláďata nakrmily dokrmovací směsí pro papoušky, a rodiče se opět začali o potomky starat,« vysvětluje Bonczek. Hnízdní budku opouštějí mladí alexandři ve stáří 70–75 dnů. V tomto období již dosahují velikosti dospělých. I opeřením se podobají dospělým jedincům, respektive samicím. Po vylétnutí z boudy jsou nějakou dobu ještě krmena rodiči. Úplné samostatnosti dosahují ve stáří okolo půl roku.
Alexandr čínský se vyznačuje pohlavním dimorfismem (dvojtvárností). Peří samců i samic je zbarveno skoro stejně, ale výrazně se odlišují barvou zobáku – samci mají v dospělosti vrchní část zobáku červenou se žlutou špičkou, spodní černou. Samice mají zobák celý černý a kolem krku světle růžový pruh. Mláďata se od samic odlišují kratším ocasem. Ve stáří dvou až tří let jsou chovatelé schopni rozeznat samce a samici.
Zoo Ostrava chová alexandry čínské od roku 2018. Za tuto dobu zde rodičovské páry vyvedly bezmála 70 mláďat.
Alexandr čínský (Psittacula derbiana) patří k nejpestřeji zbarveným alexandrům. Vyskytuje se pouze v horách s vlhkými stálezelenými lesy v Tibetu a v Číně (provincie Sečuán a Jün-nan) a v indických státech Arunáčalpradéš a Ásám. Obývá jehličnaté a smíšené lesy, porosty rododendronů i kulturní krajinu v nadmořských výškách 1 250 až 4 000 m. Živí se hlavně semeny stromů, různými bobulemi, ale zalétá i na pole s obilím a kukuřicí a do ovocných sadů. V Červeném seznamu ohrožených druhů je tento otužilý pestrý papoušek zařazen v kategorii blízko ohrožení (Near Threatened), a to především kvůli kácení starých stromů s dutinami, které jsou důležité pro jejich hnízdění, a kvůli pytláctví a nelegálnímu obchodu s volně žijícími zvířaty.
(mac)
FOTO – Zoo Ostrava/Enrico Gombala
Zoo Ostrava chová alexandry čínské od roku 2018. Za tuto dobu zde rodičovské páry vyvedly bezmála 70 mláďat. Početnou skupinu zachycuje video <https://youtu.be/nn7GKCPaqYU>. Jsou na něm vidět i další obyvatelé voliéry – pár bažantů zlatých.
Alexandr čínský (Psittacula derbiana) patří k nejpestřeji zbarveným alexandrům. Vyskytuje se pouze v horách s vlhkými stálezelenými lesy v Tibetu a v Číně (provincie Sečuán a Jün-nan) a v indických státech Arunáčalpradéš a Ásám. Obývá jehličnaté a smíšené lesy, porosty rododendronů i kulturní krajinu v nadmořských výškách 1 250 až 4 000 m. Živí se hlavně semeny stromů, různými bobulemi, ale zalétá i na pole s obilím a kukuřicí a do ovocných sadů. V Červeném seznamu ohrožených druhů je tento otužilý pestrý papoušek zařazen v kategorii blízko ohrožení (Near Threatened), a to především kvůli kácení starých stromů s dutinami, které jsou důležité pro jejich hnízdění, a kvůli pytláctví a nelegálnímu obchodu s volně žijícími zvířaty.