Četli jste? Nečetli? Škoda. Informace se stačila v médiích jen jednou otočit a už byla vyřazena. Buď proto, že ji vytlačily jiné, anebo…, že by šlo o úmysl? Někdo by si mohl dát dohromady dvě a dvě a vyšly by mu čtyři. A ono je to, jak ukáže momentální potřeba, vlastně pět, šest nebo tři. Terno! Bingo! (Pozor! Nezaměňovat loterijní hru amputovanou k nám z anglosaských zemí). Zveřejněním této informace by se totiž ukázalo, že nám zase naši milovaní vůdci lhali, když tvrdili, že Asad v Syrii je diktátor a ti, co jsou proti němu, jsou demokraté, kterým přece šlo o svobodu a demokracii. Proto těm vzbouřivším se demokratům Západ pomáhal zbraněmi a vším, čím mohl. V zájmu liberálně pojaté svobody a lidských práv, pochopitelně.
Zda Asad byl diktátor, nevím. Může to být pravda, ale i naopak. Podle našich médií je diktátorem každý, kdo netáhne za jeden provaz s USA (tedy do nedávna), nebo s Bruselem (nyní). Takže i Asad. Nedávno však byl svržen. Uprchl do Ruska. Zemi ovládla opozice. Ta naše, demokratická. Prezidentem se stal bývalý džihádista Ahmad Šara. Stačilo mu prohlásit, že už není muslimský náboženský radikál, že je náš, západně demokratický a vše bylo jasné. Možná, že dokonce demokratičtější než šéf izraelské vlády Netanjahu. A to je příkladný demokrat! Vždyť ten také okamžitě po převratu nechal zabrat příhraniční oblasti Sýrie a pro jistotu už o tom dál nemluvil. Ostatně o tom, i když nevím proč, nemluví ani Šara.
Jenže do režie se zapletla malá nepatrná chybička. Brzy po převratu do Damašku přiletěli zástupci Evropské unie, ministři zahraničí Francie Jean-Noël Barrot a Spolkové republiky Annalena Baerbocková. Francouzi Šara ruku podal, Němce nikoli. Jen udělal jakési gesto. Je žena, podčlověk, ach ta islámská demokracie! Možná v té chvíli si naši bruselští moudří řekli, že šlo o nedorozumění, o to, že se Annalena, zelená evangelička z Postupimi, jen neoblékla předpisově a že její bílé kalhoty nechaly vyniknout na muslimské poměry až moc ženských křivek. Snad. I tak by se to nechalo vysvětlit. Možná ovšem, kdyby přiletěla do Damašku v F-35 a měla na sobě zelenou mikinu, vzor Zelenský, že by byla přijata lépe. Nevím.
Jenže netrvalo dlouho a do světa se dostaly zprávy o tom, že noví vítězové se rozhodli opět ženy uvrhnout do podřízenosti mužům. Alavistickou svobodu bylo přece třeba zlikvidovat. Ženy, alespoň podle tohoto myšlení, byly vytvořeny jen proto, aby rodily a byly tu pro zabezpečení potřeb mužů. Nic na tom nemění, že v některých muslimských rodinách vládne matka, přičemž ani ona však nesmí na ulici, obrazně řečeno, bez podřizující řízy a předstoupit před soud, nemá-li muže, bez bratra či syna.
Alavistický přístup je pro nový režim nepřátelský nejen pro to, že alavitou byl svržený prezident, ale zvláště proto, že je tolerantní a ženy přece jen se v něm cítí být lidskými tvory, jež mají své místo ve společnosti. Tady hledejme důvody, proč se noví vládci vypořádávají s nebigotními alavity, kteří podporovali Asada (10 % obyvatelstva země). Naše média tento boj líčí jako vypořádávání se se zbytky stoupenců minulého režimy. Ono však ve skutečnosti jde o princip, o svobody, o toleranci.
Za Asada se ženy cítily svobodnější v tom mužském jednostranném muslimském světě. V tom se diktátor Asad vlastně odlišoval od ostatních diktátorů. A jsme u další z pátečních zpráv, které nedostaly čas, aby se rozletěly dál. Prý už přes sto dvacet mužů-alavitů bylo odvlečeno a zastřeleno. Prý syrské ženy opět dostaly nařízeno nosit hábity, protože jinak by také mohly dopadnout špatně. Ostatně mezi alavity nebývají bájné Vlasty, jsou díky víře mírumilovné, nejsou amazonky, které by s kalašnikovy šly bojovat za svá práva.
Z médií se zpráva o vraždění jinak věřících rychle vytratila. Nahradily ji boje proti zbytkům stoupenců Asáda. Nesplnila by účel líčit vítězství rebelů jako konec diktatury. Do České televize se vůbec nedostala. Zbytečně by rozladila nezasvěcený lid. Vždyť přece tam v Sýrii vyhráli ti, které preferoval Západ, a to způsobilo, že Rusové ochraňující ty druhé mají nyní starosti. Dokonce prý jim nechtějí ani umožnit se stáhnout z jejich základen. To ovšem zatím nikdo nepotvrdil. Možná, že jde o velké přání bojechtivých rusofobů. Asi se na vítězství demokracie a pokroku už vypilo hodně sklenek scotschwhisky anebo armaňaku. A přiznat, že šlo o omyl? Ne, Západ se nikdy nemýlí. Kam by přišel, kdyby se mýlil! Brusel ví, že i kdyby se mýlil, platí pravidlo, že stejně jako papež (viz 1. vatikánský koncil, 1870), i on je neomylný.
Koncem týdne k nám došly ještě další zprávy ze Sýrie. Tedy té, kterou ovládají vítězní demokraté. Jde o omezení školské docházky pro ženy, okleštěná práva na majetek, přenesení odpovědnosti ženy na jejího muže, otce, bratra. Co tedy může podepsat? Nic. Nebylo by to v zemi právně závazné. Zatím prý nejde o celostátní opatření. Jen regionální podle rozhodnutí regionálních velitelů. Protestovat není možné. Mívají za pasem americkou pistoli Sig Sauer P320. Zkuste je přesvědčit, že lidská práva jsou nejen pro muže. Mají svůj nezlikvidovatelný názor, jenž opírají o svůj samopal Scorpion EVO, který mají na místo písemného zmocnění.
Aby nový prezident Šara všechno sjednotil, navrhlo proto jeho vedení zavést jednoduše právo šaría na celou zem. Pak se nikdo nebude vymlouvat, že šlo o bezpráví. To už neproběhlo našimi novinami. Jen zahraniční servery se o návrhu (rozhodnutí?) zmínily. Ani je, tedy eurounijní, to však dlouho nezajímalo. Nešlo totiž o Ukrajinu a Rusko. Musely by navíc připomenout, jak i ony vítaly svržení Asada pod hesly demokracie a svoboda a přitom věděly, že ani o jedno nejde.
Také náš nejzkušenější a jistě nejschopnější diplomat, jenž stojí v čele ministerstva zahraničí, uvítal svržení Asada. Nevím však, možná, že jsem to v záplavě informací nějak minul, že by projevil alespoň lítost nad osudem žen v Sýrii. V zemi, kde si zvykly na rovnost pohlaví a na skoro stejné možnosti s muži, kde nemusely povinně nosit hidžáb a nerozhodoval o jejich osudu otec či třeba mladší bratr. Hlavně, že náš mladý naducaný muž, alespoň podle papíru velící naší diplomacii, hledá, za koho by měl kandidovat do příštího parlamentu, aby si udržel, nebude-li ministrem, alespoň část své životní úrovně. Nedovzdělanec, který neměl na to dokončit studia na magistra a jemuž stačila znalost angličtiny a správné lokty, aby se dostal na lukrativní post. Nebojte se, hledání má už za sebou. Bude kandidovat za Občanskou demokratickou stranu. Piráty neoslovil. Proč? Proto, že by ho nechtěli? Nikoli, ale protože se třeba asi nedostanou do Parlamentu a on se chce přece stát alespoň poslancem.
Takže co s těmi ženami v Sýrii? Co vůbec s onou demokracií a svobodou, kvůli níž musel padnout Asadův režim? Co by bylo? Džihádisté z Islámského státu byli přece také dlouho naši a Západ je podporoval. Až překročili rubikon a pro svou víru likvidovali i evropské a americké nevěřící. Navíc drastickým způsobem. Voliči západních zemí zneklidněli a tak se muselo něco dělat. Zničit je úplně? Ne, to nebyl smysl akce. Mohli se hodit. Zlikvidovali jen některé. Část si začali pěstovat a vypěstovali. Dnes zbytky Islámského státu a jejich odnože tedy vládnou Sýrii. A vypořádávají si to s málo věřícími či v jejich pravdu nevěřícími.
A nyní otázky: Proč naše nejdemokratičtější, nejlepší a vůbec nej nej vláda, jaká tu od samotného kupce Sama nebyla a díky koalici je, a jež v rámci odkazu Václava VIII., zvaného Havel, začala údajně bránit všechny utlačované a potlačované, po lásce a pravdě toužící, i ty zaláskované, svobodomyslné či singl anebo demokraty všeho ražení, se nezastala alespoň slovy těch ubíjených a neprotestovala proti ponížení žen a záměru nahradit skutečné právo právem šaría?
To se alavité a křesťané v Sýrii smějí zabíjet a tzv. demokratický svět, k němuž se počítáme, k tomu mlčí? To smějí být v Sýrii i proti jinak věřícím, aniž alespoň vykřikneme dost, zavedeny středověké zákony? Tam na Blízkém východě nejde o lidi, na rozdíl od Ukrajiny, kterou hájíme i za cenu snížení naší životní úrovně? Nebo rozlišujeme, kdo je náš a kdo nikoli? Ten první má mít naši ochranu, toho druhého, který náš není, nechť si vezme čert. Proč Evropa a naše vláda, coby nejaktivnější bojovník za práva jednotlivce a pravdu či lásku, nevysloví svůj odsudek a nechává z žen rázem udělat druhořadé osoby a jinověrce dokonce vraždit? Protože ti, co zvítězili, jsou naši a smějí dělat cokoli, a ti druzí, naši nebyli a zřejmě stále nejsou, a proto nevadí, že je zmasakrují a žena přestane být plnoprávným člověkem?
Divná to politika! Divní lidé se uchopili vlády v Evropě a dokonce v naší vlasti. Jenže důsledky jejich vládnutí mohou být katastrofální. Proto lidé: Je čas se vzpamatovat, aby nás brzy nečekala nějaká demokratická varianta práva šaría tentokrát zaměřená na lidi s jiným názorem.
Jaroslav Kojzar