Když se nad tím logicky zamyslím, nutně dojdu k závěru, že ono vlastně už není o čem psát. Aspoň já to tak vnímám. Vše z toho podstatného jsem komentoval, glosoval či analyzoval nepočítaně krát. K ničemu.
Jako kdybyste autem jezdili po kruhovém objezdu, z kterého nevedou cesty ven. Přitom v autě děláte všechno dobře. Spojka-brzda-plyn-řadící páka-volant jsou v dokonalé symbióze, přesto z toho kruháku nemáte kam odbočit, resp. jste odsouzeni jezdit pořád dokola. Právě tak si totiž s tím svým psaním připadám. Hlava-uvažování-logika-znalosti-argumenty… taky mám všechno v symbióze a taky nemám kam odbočit.
Psát pro čtenáře věci znalých je mrháním času stejně, jako házet perli sviním, takto svobodným demokratům. Abych se vám přiznal, nikdy v životě mně nebylo tak špatně z domácí mediální scény jako dnes. Potkávají se tu totiž v tuplovaných dávkách všechna novinářská negativa, na která člověk jen pomyslí… Hloupost, neznalost, prodejnost, nesoudnost, iracionálnost, nelogičnost – a teď si vezměte ten do oči bijící paradox, že ONI tomuhle říkají investigativní žurnalistika. Demokratická a hlavně ta svoboda slova, že jó.
Na druhou stranu to jistý smysl dává – vždyť blázni si v uzavřených pavilonech mohou říkat, co chtějí. Jenže je nebere nikdo vážně. Tyhle pisálky, notabene pohybujíce se v otevřeném prostoru, však značná část veřejnosti vážně bere. Bohužel.
Otázka zní – proč v dnešní době vlastně PSÁT? Mě to baví, jiný důvod nemám. Puberťácké představy, že něco ovlivním, mě dávno opustily, nenapravitelní svobodní demokraté mně jsou ukradení a se znalci si radši popovídám u piva a pečeného kolena v režimu »face to face«.
Mimochodem, když zmiňuji ty přiblblé svobodné demokraty, zastavím se u nich… Říkám si v této souvislosti, že oni vlastně fungují ve stejném vzorci chování jako Trump – myslím tím zjevné psychopatické poruchy. To znamená, že nic nesmí fungovat, všechno pozitivní je potřeba ničit, nahlodávat, zpochybňovat, dehonestovat, očerňovat, podezírat a tak dále.
Mám konkrétní příklad. Titulek dnešního komentáře ze Seznamu: Kuba slibuje politiku bez hádek. A nechce ji rovnou zrušit?
Jasně, Kuby je taky dost, ale nejde o Kubu, jde o toho novináře, co tohle sepsal. Nějaký Jan Lipold. On, Lipold, z principu nechce, aby něco takového fungovalo. Tak to dopředu shazuje. Píše krom jiných perel: »Na první pohled to vypadá hezky: Pojďme se všichni nehádat, pracujme pro lidi, ať žije klid, mír, úspěch. Bohužel, jde o neproveditelný koncept. Alespoň v demokracii.«
Chápete? V demokracii to prostě nejde… V demokracii je holt zvykem, že kupř. v Poslanecké sněmovně, která má jasně definovanou roli = zákonodárce, stráví poslanci za volební období tři čtvrtiny času osobním napadáním, osobními hádkami a širokospektrální prezentací urážek a vulgarit. Tomu Lipold říká DEMOKRACIE. A když někdo řekne, že tohle nechce, že se nechce v politice hádat, je to nesmysl, protože tohle podle Lipolda do demokracie přece nepatří. Tak to mě, milý Lipolde, poser…
Dušan Sedlák
Diskuze je uzavřena.