Něco z našeho pravěku – flóra křídového klikovského souvrství v jihočeských pánvích

Ani se mi nechce věřit, ale loni jsme opustili třetihory a naše kroky nás vedou hlouběji a hlouběji do pravěku, a za mlhou jsme se dostali do druhohor, čili mesozoika. Prvním, i když odzadu, a tedy nejmladším druhohorním útvarem je křída. Křídové usazeniny zabírají v Českém masivu značnou část jeho severní poloviny a patří tak k nejrozšířenějším u nás. V naprosté většině se usazovaly v moři, ale protože to moře mělo u nás svůj jižní okraj, tak břeh a pevnina byly nedaleko a v usazeninách, i když mořských, se mohly zachovat pozůstatky živočichů, co žili ve vzduchu či na souši. Ale kromě těch mořských, jsou zde usazeniny také jezerní, ne však v severní polovině Českého masivu, ale v okolí Českých Budějovic a Třeboně a jsou mladšími o několik milionů let než ty mořské.

Pánve vznikly při procesech saxonské tektoniky, kdy se vlivem nasouvání budoucích Alp od jihu na Český masiv, lámala zemská kůra a zemské kry poklesaly, nebo stoupaly, a propadlé části se postupně zaplňovaly vodou přitékajících řek, které přinášely velké množství zvětralého materiálu pro vznik nových usazenin, nové výplně vzniklých pánví. Usazování tady trvalo velmi dlouho, ještě ve středověku zde byla jezernatá a bažinatá krajina, ktou proměnil až člověk k obrazu svému. Nejstarší, křídové tzv. klikovské souvrství představuje většinovou výplň českobudějovické a třeboňské pánve, reprezentovanou říčními a jezerními nepravidelně cyklickými sladkovodními sedimenty svrchnokřídového stáří (santon-campan, stáří zhruba 68 milionů let). Dříve se mu říkalo zlivsko-gmündská série, protože zasahuje až k rakouskému Gmündu. Nasedá na zvětralé krystalinikum (vyvřeliny a přeměněné horniny a ruly prastarého moldanubika), a nad ním jsou už uloženiny třetihorní.

Dosahuje maximální mocnosti 350 m. Na spodu jsou hrubě písčité usazeniny (slepence, hrubozrnné pískovce), následované pestrými jíly, jemně písčitými jílovci a kaolinickými až arkózovými pískovci. Spodní oddíl, zastoupený pouze v jižní části třeboňské pánve, se vyznačuje přítomností rostlinné drti a makroflóry, zatímco svrchní oddíl, dosahující v jižní části mocnosti až 100 m, je tvořen bělošedými jílovci bez rostlinných zbytků. Jde o říční a jezerní uloženiny, které lze rozdělit do většího počtu nepravidelných cyklů. Vůdčí zkamenělinou je Geinitzia cretacea, jehličnan příbuzný dnešním araukariím. Určitelné zbytky rostlin pocházejí z jílovců od Klikova, Hluboké nad Vltavou, Zlivi a Bechyně a z železitých pískovců od Hrutova. Mezi zkamenělými zbytky rostlin převládají krytosemenné rostliny. Jako celek jde o teplomilné a zároveň vlhkomilné rostliny močálových pralesů, které se zde tehdy nacházely. Faunu zastupují škeblovky, drobní sladkovodní korýši, charakterizovaní zploštělým tělem, uzavřeným v v dvouchlopňové, pevné schránce, podobné drobným mlžům. Bohužel, zbytky obratlovců nalezeny nebyly, i když třeba v sousedním Německu žili v podobných podmínkách i dinosauři. Třeba jednou se najdou i zde. Klikovské souvrství zřejmě nevydalo všechna svá tajemství.

Průmyslově významná je těžba žáruvzdorných jílů a pórovinnových jílů – Klikov, Blana u Zlivi, okolí Bechyně a Veselí nad Lužnicí, Ledenice-Slavošovice.

Usazeniny klikovského souvrství mají především vodohospodářský význam jako kolektor kvalitní pitné vody. U Českých Budějovic se v 19. století těžily i jako kaolinové suroviny v podzemních dolech u Hosína. A navíc jsou základem krásné rybniční krajiny jižních Čech. Přesvědčte se sami!

Václav Ziegler

FOTO – archiv autora