Dnes navštívíme jedno z nejbohatších nalezišť zkamenělin na našem území. Totiž také na východním okraji České republiky, v Západních Karpatech, se nacházejí jurské usazeniny.
Klima v juře bylo velmi teplé, vyrovnané a neobyčejně stabilní. Na východní okraj Českého masivu, jenž byl v té době součástí tzv. vindelické pevniny zasahovalo okrajové moře oceánu Tethys, ve kterých vznikaly a rostly útesy, na jejichž stavbě se podílely vápnité řasy, mořské houby, lilijice, šestičetní koráli i útesotvorní mlži. Kolem útesů se ukládaly mikritické a biodetritické vápence s hojnou faunou. U nás se zbytky těchto uloženin nacházejí zejména v okolí Štramberka a Pálavských vrchů, kde byly zjištěny zejména v hloubkových vrstvách. Paleontologicky jsou bohatá naleziště zejména na Štramberku a vznikly pravděpodobně jako nahromadění vápencového detritu (rozpadlé horniny), který vznikl rozrušováním řasových a korálových útesů. Stáří jurských hornin se odhaduje na zhruba 150 milionů let. Geologické výskyty v okolí Štramberka náležejí do soustavy Západních Karpat (geologicky vnějších Karpat) a předpokládá se, že na dnešní místo byly dopraveny během alpinského vrásnění (někdy před 14 až 20 miliony lety) jako příkrovy slezské jednotky přesunutím z velké vzdálenosti.
Štramberský vrch Kotouč tvoří jurský vápenec z vnějšího bradlového pásma Karpat. Kromě vápence je zde i jílovec (lupek), slínovec, pískovec a slepenec (konglomerát). V lomu byly a jsou těženy světle šedé až bělavé štramberské vápence ze svrchní jury až spodní křídy. Jsou přítomny také mladší křídové sedimenty, které jsou zachovány ve výplních pseudokrasových dutin nebo podél zlomů – jsou to čupecké (olivetské) vápence, kopřivnické vápence a tmavé jílovce kotoučského souvrství. V lomu bylo popsáno kolem jednoho tisíce různých druhů fosilií, například koráli, mořské houby, stromatopory, mechovky, červi, amoniti, belemniti, plži, mlži, lilijice, ježovky, korýši a další. Také byly nalezeny mikrofosilie, například nanoplankton, řasy nebo vápnité dinocysty, což řadí Štramberk k nejbohatším evropským jurským paleontologickým nalezištím.
Významnou skupinou zkamenělin jsou amoniti. A mezi zajímavé nálezy patří zejména ulita plže Leptomaria multiformis a rourky serpulidních červů, přisedlých jak na skalním podkladu, tak na schránkách ostatních živočichů.
Ulita plže Leptomaria multiformis představuje jedno nekompletní, ne příliš dobře zachované skulpturní jádro, jehož spodní část je zcela překryta jemnozrnným vápencem. Schránka je široce kuželovitá, složená ze 4 závitů, vrchol ani tělesný závit nejsou k dispozici. Závity jsou mírně vypouklé, nerovné, zdobené četnými spirálními žebry. Tato žebra jsou středně silná, ostrá, někdy jsou hustší a někdy naopak řidší (hustší jsou při horní a spodní třetině závitu, uprostřed řidší). Rourek serpulidních červů však byla nalezena řada, většin a z nich je připevněna tzv. serpulidními vrstvami k podkladu, kterým jsou především schránky dalších živočichů, zejména mlžů. Rourky jsou dle druhů různě skulptovány (ozdobeny), často jsou kompletní s ústím i zárodečným vrcholem rourky. Hojně se nalézají také schránky spirorbisů, drobné a do kruhu stočené.
Dnes ovšem jsou už nálezy méně početnější, ale i tak zde vědci nacházejí řadu nových druhů jurských mořských živočichů.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora