Moudře se praví, že člověk si nemá na Nový rok dávat žádná předsevzetí. Proč? Protože slovo před-se-vzetí znamená, že něco vezmeme a postavíme to před sebe. V podstatě jako překážku. Bariéru, kterou budeme jen těžko překonávat, až se po čase unavíme a nakonec to vzdáme.
Učiníme-li však na Nový rok určité rozhodnutí, znamená to něco docela jiného! Ptáte se proč? Přeci proto, že slovo roz-hod-nout se pro něco už samo o sobě implikuje čin té změny. Když jsme se k něčemu rozhodli, už jsme učinili hod směrem dopředu. Hodili jsme kostkami – a změněn svět! A nastal v něm živý pohyb a posun vpřed – prostě jsme již vykročili směrem, který považujeme za onen správný.
A já do roku 2025 přeji české »nepančované« levici 7 moudrých a správných rozhodnutí. Dovolte mi je představit a pojmenovat:
Rozhodnutí první – rozkročit se a umět podat ruku
Skutečná, autentická levice pro moderního člověka 21. století se nesmí uzavírat do modloslužebnické ohrádky a naopak musí umět svou ruku podat – všem těm, kteří o to stojí a kteří to myslí s člověkem a společností dobře. Ryzí levice už ze své podstaty nesmí trpět žádnými »fobiemi«, nenávistmi ani falešnými předsudky.
Rozhodnutí druhé – měnit věci v zájmu zachování skutečných hodnot
Moderní levice (nikoli modernistická) si musí uvědomit, že dějinný pohyb nikdy neustává a že ona sama nepředstavuje žádnou fosílii. Levicová idea přeci věří, že člověk je schopen se vyvíjet a měnit k lepšímu. Nemá cenu setrvávat na dogmatech včerejška.
Život nás posouvá a pouze a jen z jeho pravdivosti musí levice vycházet – a do života se opět vracet – aby se neodcizila člověku v jeho pravdivém a transcendentním přesahu k duchovně ukotvené bytosti. Jedině tak nevymřou tradice a jedině tak nám »duchovní domov« nespadne na hlavu jako zchátralá opuštěná zřícenina.
Rozhodnutí třetí – nenechat se lacině koupit a účelově zneužívat
Levice by měla mít svou vlastní hrdost – svou čest. Být si vědoma své hodnoty samé o sobě i své hodnoty přidané. Levice by neměla výsledky toho, co prosadila pro emancipační skok lidstva, zatratit v nedůstojném handlu, po němž by – odpusťte mi tu expresivitu – byla vyhozena a odkopnuta jako laciná a »politicky osouložená děvka kapitalistova«.
Rozhodnutí čtvrté – rozlišovat podstatné od nepodstatného
V poměrně nedávné minulosti jsme se stali svědky nejrůznějšího počítání pohlaví a genderů, vymýšlení pseudotémat a jakýchsi experimentů a pokusů o unifikaci lidských rolí.
Posláním dnešní levice opravdu nebudou kavárenské polemiky o počtu pohlaví, dodržování absurdních kvót a vnucování genderů, z nichž si moderní společnost učinila novodobá scholastická dogmata. Naopak tématem číslo jedna se stane hledání perspektivy přežití lidstva jako celku. Přirozeně s akcentem na pracovněprávní rovnost, ale zároveň i s právem na tělesnou, ideovou a názorově-duchovní odlišnost.
Rozhodnutí páté – vrátit ozubená kola pracujícím lidem
Má-li být levice i v následujícím roce zachovatelem rodiny, uchovatelem národa a garantem perspektivy přežití jednotlivce i celku, musí se opět vrátit k ekonomickým základům a analýzám povahy materiálně-výrobních vztahů. Bez povědomí o marxistických, třídních a dialektických zákonitostech se levice jen sotva vpasuje do role obránce a ochránce důstojnosti lidské práce. Jednoduše řečeno – nezáleží na tom, jestli máte koncepci, ale jestli uživíte národ!
Buď práci čest!
Rozhodnutí šesté – milovat vlast a respektovat internacionální bratrství
Nezpochybnitelnou devízou radikální levice bylo vždy jednoznačné odmítnutí vykořisťování zemí tzv. třetího světa. Jen díky socialismu v minulosti proběhla dekolonizace a emancipace všech lidí z různých končin světa.
Znamená to však i soudobé rozhodnutí vystoupit z koloniálního jha západních nadnárodních korporací. Prosazovat např. daň z obratu v dané domácí zemi a zrušit tzv. daňové ráje pro novodobé neofeudály. Ukončit parazitický korporativní kapitalismus!
Rozhodnutí sedmé – zůstat pokrokovým člověkem
Moudré pořekadlo praví: »Buďte přísní sami k sobě a spravedliví k druhým!« Vyvážit balanc mezi závistí a sobectvím pomůže např. progresivní zdanění – atribut všech vyspělých pokrokových společností, a velký strašák společností založených na zotročování bližních.
Zůstat dnes pokrokovým člověkem znamená respektovat drobné soukromé vlastnictví a osobní motivující pracovitost. Ale zároveň nás to zavazuje k určitému respektu vůči POLIS. Ctít solidaritu se společností, v níž má stát povinnost plnit funkci garanta bezpečí a obhájce důstojného života pro všechny obyvatele – a to bez rozdílu – věku, třídního původu i všech možných orientací…
Přeji české levici, aby se rozvíjela do půvabné, naslouchající, ale současně elegantně drzé a hrdé bojovnice za důstojný život každého člověka.
Její skutečná hodnota netkví v jejím obalu, nýbrž v jejím obsahu. Levice polévá živou vodou obsah pojmů člověk, lidskost a lidství.
Jedině taková levice se neztratí v babylonské věži zmatených pojmů!
Marek Adam
Opravdová silná levice není v ČR vůbec. A bohužel ani v Evropě.
Uskupení STAČILO není tak levicové,jak se mnohým zdá. Převažuje v něm KSČM,ale ruku na srdce,víte pane Adame jak vypadají ZO KSČM na obcích a malých městech? Mizerně, strana skoro neexistuje. Mrtvých přibývá, noví nevstupují. S takovým materiálem se do Sněmovny jít nedá.
To bohužel platí i o dalších tzv levicových stranách.
ČSNS- strana bez členské základny. Na okrese kde bydlím, mají jediného člověka. Paroubkova nová ČSSD za rok existence, kdy si přisvojili zkratku, tak velký úspěch neudělala, členové nevstupují. Oslovil jsem předsedkynini ČSSD Kraje Vysočina, nebyla schopná ani odpovědít na e-mail. Takže žádná síla.
SOCDEM umírá také, členové jsou znechuceni bývalým vedením, to nové bojuje,ale chybí peníze, strana prodává nemovitosti, aby vůbec mohla do voleb jít. Členové nevstupují.
Realistickým pohledem levice bohužel jako taková v ČR zemřela.
To je pravda. Progresivismus je deformací až karikaturou levicových hodnot.