V době, kdy 26. července v Paříži začínají olympijské hry 2024, Chu Ťien-čchiou, který se nachází více než 8000 kilometrů daleko v Pekingu, překypuje vzrušením a plánuje svůj program.
»Určitě budu sledovat zápasy stolního tenisu a ženského volejbalu,« řekl 59letý Chu a poznamenal, jak se mu při sportovním galavečeru vracejí vzpomínky na dobu před 40 lety.
Hry v Los Angeles v roce 1984 byly první olympiádou, kterou mnoho Číňanů sledovalo. V uplynulých čtyřech desetiletích tato událost nějakým způsobem odrážela vývoj Číny a změny v životě lidí.
Smysl pro hrdost
V roce 1983 začal Chu pracovat v továrně č. 718, která vyráběla součástky pro rádia. V následujícím roce přivedla továrna Chua a jeho spolupracovníky, aby sledovali olympijské hry v relaxační místnosti.
Bylo to krátce po reformě a otevření trhu a televizory tehdy nebyly příliš rozšířené. Nadšení mladí dělníci se shromáždili před malou černobílou televizí a dychtivě očekávali zlatou medaili.
»Nejvíce na mě zapůsobily dva momenty: střelec Sü Chaj-feng, který získal první čínské olympijské zlato, a ženský volejbalový tým, který ve finále porazil Spojené státy,« řekl a dodal, že v euforii jezdili na kolech ulicemi, slavili, křičeli a smáli se.
Li Pcheng-sung, kterému tehdy bylo 14 let, na tyto okamžiky vzpomíná a říká, že ho to dojalo k slzám. Jeho rodina byla jediná ze 13 domácností v domě, která vlastnila televizi.
»Děti našich sousedů přišly ke mně domů a společně se mnou sledovaly všechny zápasy,« řekl Li, který pochází ze severovýchodního čínského města Ta-lien. »Kdykoli byla vztyčena čínská státní vlajka a hrála hymna, zpívali jsme spolu a cítili obrovskou hrdost.«
V témže roce založila čínská tisková agentura Xinhua své sportovní oddělení.
Vzpomínky na reportáže agentury Xinhua
Čou Ťie nastoupil do sportovní redakce agentury v roce 1986. O šest let později byl vybrán do více než třicetičlenného týmu, který připravoval reportáže z olympijských her v Barceloně, kde ho vše uchvátilo.
»Žádná jiná událost nedokáže v tak krátké době spojit lidi z různých zemí, kulturních prostředí a etnických skupin,« řekl.
Čou připomněl, že reportáž z olympijských her mu také odhalila propastný rozdíl mezi Čínou a západními zeměmi. V té době se Čína potýkala s nedostatkem deviz a cestovní prostředky novinářů pokrývaly pouze jedno jídlo denně. »Snídaně pro nás byla velmi důležitá, protože byla zdarma,« řekl.
Během olympijských her v roce 1996 došlo v centru Atlanty k bombovému útoku. Čou šel dělat rozhovory do místní nemocnice. Když se vrátil, brána do hlavního mediálního centra už byla zavřená a on se nemohl spojit s redaktorem uvnitř.
Poté narazil na amerického reportéra, který měl mobilní telefon. Když se Čou zeptal, zda ho může použít, byla jeho žádost zamítnuta. »Mít kontakt znamená mít zpravodajskou výhodu,« řekl. Do roku 2000 byli všichni reportéři agentury Xinhua, kteří pokrývali olympijské hry, vybaveni telefony.
Sen se stává skutečností
V roce 1991 Li nastoupil na sportovní katedru Technické univerzity v Ta-lienu jako lektor. Často se studenty diskutoval o tom, co nazval »čtyřmi olympijskými otázkami«: »Co je to olympiáda?« Kdy naše země vyšle sportovce k účasti na olympijských hrách? Kdy naši sportovci získají zlatou olympijskou medaili? Kdy bude naše země hostit olympijské hry? První dvě otázky již vyřešil a stejně jako mnoho Číňanů se těšil, až olympijské hry dorazí do Číny.
V tomto období Čína procházela rychlým rozvojem. V roce 2001 vlastnilo průměrně 100 městských domácností v Číně 121 barevných televizorů, zatímco vlastnictví mobilních telefonů dosáhlo 34 na 100 domácností. Během pouhých pěti let, od roku 1997 do roku 2001, se počet domácích počítačů na 100 domácností zvýšil z 2,6 na 13,3, což znamenalo 5,12násobný nárůst.
Li řekl, že si stále živě vzpomíná na radost z vítězství v soutěži o pořádání olympijských her v roce 2001, které bylo pro mnoho Číňanů splněným snem.
»Mezi zaměstnanci a na studentských kolejích na Technické univerzitě v Ta-lienu propukly oslavy,« vzpomíná Li. »Na pokoji jsme měli televizi a mnoho lidí se sešlo již dříve. Poté, co jsme se dozvěděli o úspěšné nabídce, chodby se zaplnily jásotem a kampus bzučel vzrušením dlouho do ranních hodin.«
Během olympijských her v Pekingu v roce 2008 byl Chu dobrovolníkem, který měl za úkol vyzvedávat rozhodčí a funkcionáře. »Auta používaná na olympiádě byla automatická, ale moje vlastní auto bylo manuální,« řekl. Aby mohl trénovat, svázal si levou nohu provazem, aby podvědomě nesahal po spojce.
Celá zkušenost pro něj byla jako sen. S hrdostí řekl, že dokonce vezl tým Jacquese Roggeho, bývalého předsedu Mezinárodního olympijského výboru, z letiště do hotelu.
Lepší život
Za posledních deset let se podíl Číny na světové ekonomice zvýšil z 12,3 % na více než 18 % a její roční příspěvek ke světovému růstu v průměru přesahuje 30 %. Tato ekonomická transformace dramaticky změnila život čínského lidu.
Chu seděl ve svém prostorném bytě ve východním Pekingu a řekl, že jeho rodina nyní vlastní dvě auta: sedan Hongqi a SUV Alfa Romeo. Už se nebojí jezdit s automatem. Svůj barevný televizor s úhlopříčkou 55 palců už příliš nepoužívají, místo toho používají projektor připojený k telefonu.
Když mluvil o nadcházejících 33. letních olympijských hrách chystaných v Paříži, řekl, že město docela dobře zná. »V těchto letech jsem hodně cestoval do zahraničí, nejen do Francie, ale také do Itálie, Švýcarska, na Srí Lanku, do Jihoafrické republiky a dalších zemí,« řekl Chu.
Dodal, že se na hry určitě podívá, možná i s přáteli a rodinou, a přitom si vychutná pivo z Německa nebo víno z Austrálie. »Nebudu tak nervózní jako před 40 lety,« řekl Chu se smíchem. »Tehdy jsme očekávali zlaté medaile. Teď, když víme, že naše země je dostatečně silná, už medaile nejsou tak důležité.«
Když Li hovořil o svých plánech, vyjádřil nadšení, že bude sledovat i olympijské hry v Paříži v roce 2024.
Pro Liho se optikou olympijských her zlepšila celková síla Číny. »Zlepšení životní úrovně a zvýšení zdravotního povědomí motivovaly více lidí k účasti na sportovních aktivitách,« poznamenal.
Dodal, že jedna z jeho studentek, Liou Šeng-šu, byla vybrána do čínského ženského badmintonového týmu pro olympijské hry v Paříži 2024. Liou se narodila v roce 2004 a je nejmladší členkou týmu.
Li jí, stejně jako všem čínským sportovcům, kteří se olympijských her zúčastní, popřál hodně úspěchů.
(Xinhua)