Edvard Beneš – prezident odvážný i rozvážný

V dnešní době, která nepříliš vzdáleně kopíruje dění přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století, se jeví osobnost druhého československého prezidenta Dr. Edvarda Beneše jako svítící maják na rozbouřeném moři.

Maják představující záchranu před utonutím a rovněž jistotu, že Evropa neztratí správný směr a orientaci v neklidných časech fanatického válečného běsnění. S odstupem běhu dějin musím vysoce ocenit dar nekonečné lidskosti, s níž Prezident Budovatel přistupoval zvláště k civilnímu obyvatelstvu a v jejímž jméně vždy zachovával ohled na svůj národ.

Pokud bychom v našich novodobých dějinách měli nalézt prezidenty mírově zodpovědné, pak bychom s prezidentem Edvardem Benešem mohli porovnat jen nemnoho z nich. Z těch posledních snad mohu uvést např. jméno bývalého prezidenta Václava Klause (byť v ekonomických otázkách stojí oba prezidenti každý někde jinde).

Proč? Protože oba prezidenty spojuje respekt a úcta k hrdinům druhé světové války, oba spojuje jednoznačný antifašismus a odmítnutí přepisování historie. V neposlední řadě oba dva prezidenty mírových snah spojuje i ono volání po mírových jednáních, jež je některými hloupými českými politiky a novináři dehonestováno coby »mírové štvaní«.

Ale co je pro oba prezidenty signifikantní? Umění vládnout nad afekty válečné msty a naopak brilantní kritický rozum, namířený a upřený k cíli nejvyššímu: tedy, aby se okamžitě zastavil vražedný válečný fanatismus!

Vždyť ono »válečnění« (Klausův termín) není do značné míry ničím jiným než jen podlým a nečistým záměrem zbrojařů a kapitálu tohoto světa.

Proto si dovolím hodnotit prezidenta Dr. Beneše jako prezidenta nejen odvážného, ale také, a to je v dnešní době zvlášť třeba ocenit, i jako prezidenta rozvážného.

Kéž by všichni naši současní i budoucí prezidenti, a zvláště pak kandidáti na tento důstojný úřad, byli nadáni touto mírou empatie, antimilitarismu, antifašismu a občanské odvahy, ale také tolik potřebnou mírou kritické rozvahy.

V rámci překrucování a přepisování dějin dnes znovu skřípají zuby těch, kteří se nestoudně vyjadřují k prezidentu Benešovi ve snaze učinit jej »vinným« za všechno problematické a složité, v době pomnichovské i v době poválečné…

My, skuteční vlastenci, musíme i z těchto důvodů památku prezidenta Beneše ctít a jeho činy bránit, neboť právě v Benešovi je navždy zpřítomněn klíč k české státnosti současné a zejména klíč ke státnosti budoucí.

V osobě a odkazu Edvarda Beneše tkví náš úkol zásadní, který nazýváme bojem za historickou pravdu. Bránit Beneše dnes znamená bránit pravdivost dějin! A národ Mistra Jana Husa hodnotu Pravdy ctil, ctí a bude ctít i nadále, nemá-li jednou ztratit svůj charakter a nemá-li sám upadnout do zapomnění.

Proto jsme se 28. května, v den narození Edvarda Beneše, sešli u místa posledního odpočinku Pana Prezidenta.

Symbolicky to představuje završení koloběhu pozemského života. Ale též víru v nekončící odkaz Benešův, v nehynoucí duši československého národa a stejně tak sdílenou naději v trvalou vzpomínku na jeden pevný bod v dějinném universu. Proto tu stojíme, skloněni v úctě a vděčnosti na místě věčného klidu a míru, abychom se při důstojném setkání v Sezimově Ústí, poblíž druhého duchovního centra české státnosti, husitského města Tábora, k odkazu a ke státnickým činům prezidenta Beneše hrdě přihlásili.

Benešovy činy nikdy nebyly v rozporu s učiněnými mezinárodními rozhodnutími protifašistických sil. To jim dává nezpochybnitelnou a nenapadnutelnou legitimitu a trvalou platnost.

Pan prezident Beneš se zasloužil o stát, zasloužil se o mír, a především se zasadil o co nejvíce možnou humánní cestu československé společnosti přes různá těžká období v minulém století.

Nikdy neklesl k použití svého národa coby živého štítu či »kanonenfuteru«. Nikdy se nesnížil k riziku vystavit svůj národ štvavé občanské válce. Nikdy nechtěl obětovat svůj národ válečnému bombardování (jež nikdy nemůže mít přívlastek humanitární) a zběsilému vraždění.

Benešův antimilitarismus a antifašismus by měly být v dnešní »kolektivně se fašizující a pro válku nadržené Evropě« neustále připomínány a ctěny jako ochranná hráz demokracie a humanity před neuváženým přívalem krvavých řek.

Edvard Beneš dobře věděl, že Evropa má čtyři světové strany a že role Sovětského svazu (dnešní Ruské federace a dnešních post sovětských zemí) bude v boji proti fašismu určující. Proto se už v polovině třicátých let moudře vypravil do Moskvy, proto později vznikla koncem roku 1943 smlouva o československo-sovětském přátelství a proto také podpořil a pomáhal budovat i tzv. československou cestu k poválečnému socialismu.

Z výše zmíněných důvodů jsem poctěn, že náš Klub českého pohraničí nese čestné jméno právě po onom velkém státníku, Dr. Edvardu Benešovi. Těší mě, že i Komunistická strana Čech a Moravy se nebojí přihlásit k odkazu prezidenta, jenž sám sebe sice komunistou nenazýval, ale jenž byl autentickým prezidentem míru, plebejské humanity a demokratického socialismu.

Marek Adam, vedoucí Sekce strážců míru při Klubu českého pohraničí Táborsko, Dr. Edvarda Beneše, člen Českého svazu bojovníků za svobodu

Související články

4 KOMENTÁŘŮ

  1. Český prezident Miloš Zeman udělil nejvyšší české vyznamenání Řád Bílého lva Zelenskému za zvláště vynikající zásluhy ve prospěch České republiky.
    Zeman je stejné hovado jako Zelenský.

  2. Dr. Edvard Beneš, Praha, Květen 1947 – „Vážení spoluobčané, v době nedávné jsem podepsal historicky významné dokumenty pro naši Československou republiku. Tyto dokumenty nám dávají naději, že se již nikdy nebudou opakovat tragické události let 1938-39. Vědom si neblahé zkušenosti našeho národa, zejména z II. světové války, zanechávám vám odkaz, ve kterém vás varuji před možnými pozdějšími požadavky na znovuosídlení našeho pohraničí sudetskými Němci, kteří byli po právu odsunuti. Může se stát, že mé dekrety, vydané z rozhodnutí vítězných mocností, budou s odstupem času revanšisty prohlašovány za neplatné. Může se stát, tak jako v minulosti, že se najdou „čeští vlastenci“, kteří se budou sudetským Němcům za jejich odsun omlouvat, a že budou nakloněni otázce jejich návratu. Nenechte se oklamat a jejich návrat nedopusťte. Hitlerové odcházejí, avšak snaha o ovládnutí Evropy Německem zůstává. Nezapomeňte, že mé dekrety se týkaly i potrestání vlastizrádců, že mají trvalou platnost, a potrestejte všechny případné vlastizrádce, ať je to kdokoli a v kterékoli době. Váš Edvard Beneš.“ Dr. Edvard Beneš, Praha, Květen 1947

Zanechte komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here

- Advertisement -

Poslední zprávy