Američtí planetologové zjistili, že většina původních zásob vody na Venuši unikla do vesmíru v důsledku interakcí mezi ionty a volnými elektrony v horních vrstvách její atmosféry. Nalezení těchto iontů by mělo být hlavní výzvou pro příští mise k Venuši, informovalo tiskové oddělení Coloradské univerzity (UC Boulder).
»Na současné Venuši je přítomno 100 000krát méně vody než na Zemi, a to navzdory podobné velikosti, hmotnosti a původu obou planet. Pokud je naše teorie správná, pak by v atmosféře Venuše mělo být přítomno velké množství iontů HCO+ spojených s rychlým odpařováním venušské vody do vesmíru,« vysvětlil výzkumný pracovník UC Boulder Michael Chaffin, jehož slova cituje tisková služba univerzity.
K tomuto závěru dospěli odborníci při studiu chemických reakcí za účasti vody, které probíhají v atmosféře Venuše, tvořené z 96 % oxidem uhličitým a malým množstvím dusíku. Kromě těchto dvou plynů jsou v atmosféře Venuše přítomny i další látky, včetně vody, oxidu uhelnatého, vodíku a deuteria a také různých sloučenin síry.
Jak planetologové vysvětlují, jejich zájem o studium reakcí v atmosféře Venuše byl způsoben skutečností, že stávající teorie nedokážou stoprocentně vysvětlit ultra nízkou koncentraci vody a obrovský přebytek deuteria, těžkého izotopu vodíku, ve vzduchu druhé planety sluneční soustavy. Vedeni touto myšlenkou vytvořili vědci počítačový model horních a spodních vrstev atmosféry Venuše a sledovali interakce a migraci molekul v nich.
Tyto výpočty ukázaly, že ionty HCO+, které vznikají reakcemi mezi vodou a oxidem uhličitým ve spodních vrstvách atmosféry Venuše, hrají důležitou roli při vypařování vody z Venuše. Ionty HCO+ jsou velmi nestabilní: při interakci s volnými elektrony přítomnými v horních vrstvách atmosféry Venuše se snadno rozkládají na oxid uhelnatý a vodík.
Vzniklý atomární vodík snadno uniká do vesmíru, což astronomové v minulosti nebrali v úvahu, protože žádná z předchozích sond vyslaných k Venuši nebyla schopna zjistit přítomnost iontů HCO+ v její atmosféře. Vědci doufají, že další mise k Venuši již tuto nevýhodu mít nebudou, což jim umožní ověřit tuto teorii a odhadnout minulou i současnou míru vypařování vodíku z atmosféry Venuše.
Venuše vznikla za téměř stejných podmínek a ve stejném bodě jako Země, ale svým vzhledem a strukturou se od naší planety nápadně liší. V současnosti na ní prakticky není voda, její superhustá atmosféra se skládá z oxidu uhličitého a kyseliny sírové zahřáté na 462 stupňů Celsia a její téměř rovný povrch je pokryt stopami po relativně nedávných sopečných erupcích.
Jak ukazují jednoduché počítačové modely klimatu Venuše, měla by být podobná Zemi, s velkými zásobami vody a relativně mírným klimatem. Mnozí vědci se domnívají, že Venuše se následně stala »pekelnou dírou« kvůli absenci tektonických procesů, které hrají důležitou roli v koloběhu oxidu uhličitého na naší planetě.
(cik, TASS)