Se začátkem svého mandátu začala současná hlava státu, s. generál P. Pavel, vystupovat z podobné pozice jako hlavní politický komisař 4. ukrajinského frontu, který vstoupil do Prahy v květnu 1945, a po té pobýval ve východočeské Poličce. Soudruh Pavel sice po okupaci úřadu prezidenta pobýval v blízkosti bývalého vězeňského tábora ve východních Čechách a nikdy nedosáhne hodnosti maršála, brežněvovská pozice vůči samostatné zahraniční politice našich sousedů mu ale není cizí.
Začalo to už parlamentními volbami na Slovensku, kde tamní polednová politika vynesla do křesla premiéra Roberta Fica. S. Pavel ale neměl ani tolik odvahy jako maršál Sovětského svazu Leonid Iljič Brežněv, aby prohlásil: »Éto vaše dělo.« Při kontrole pracoviště svého poradce slovenským novinářům sdělil, »že by Ficův návrat do čela slovenské vlády mohl vést k narušení česko-slovenských vztahů, a to kvůli jeho výrazně odlišným názorům, především v zahraniční politice«. A útoky na Slovensko dál pokračují. Pro český establishment již Slovensko není nic jiného než satelitní stát, tedy satelit, který by měl vykonávat politiku centra, německy Trabant.
Přitom vzájemné vztahy se Slovenskem jsou oligomédii i českými politiky popisovány stále jako bratské, i když není jasné, kdo je Kain a kdo Abel. Chystá se tedy Česká republika poskytnout Slovensku bratskou pomoc?
Jak uvádí sovětské i československé historické prameny, důvodem pro internacionální bratrskou pomoc Československu totiž byla i snaha ministra zahraničních věcí J. Hájka o samostatnější politiku nezávislou na Moskvě. Pokud tedy bude kolektivní vedení Česka skutečně chtít obrátit Slovensko na demokratický kurs, jak se nazývá jejich politika skrytého mikroimperialismu, spojence může najít i v Maďarsku. To se ale nikdy svým expansionismem a zasahováním do politiky svých sousedů netajilo.
O závažnosti současné situace svědčí i skutečnost, že zatímco Brežněv uspořádal společné zasedání sovětské a československé vlády v Čiernej nad Tisou ve dnech 29. 7. až 1. 8. 1968, představitelé české vlády se snaží od samého začátku dostat R. Fica do izolace. Hrozba silou dostává také reálný rozměr, když ministryně obrany se svým milým náčelníkem generálního štábu hrozí válkou. Slovensko přitom v poslední době opouštějí spřátelená vojska. Situaci z Tychonovy 1, sídla ředitelství Vojenského zpravodajství České republiky, komentuje exilový ministr obrany Slovenska Naď.
Petře Josifoviči Pavle, má se Slovensko po březnových prezidentských volbách bát Vaší zloby? Nebo snad chystáte v roce 80. výročí Slovenského národního povstání Slovenské mezinárodní povstání? Příjmení Tiso a Fico totiž znějí 5demoličním stranám tak stejně a fronty, o kterých tak rád mluví Váš následovník ve funkcích, se otevírají jen při útočných operacích. A jestli bude třeba posílit Ukrajinu, bude třeba na Slovensku rozmístit vojska.
Jan Klán
Důvodem našich spojenců z Varšavské smlouvy k intervenci byla plíživá kontrarevoluce, maskovaná hezkými frázemi o „vylepšení socialismu“. Nepochybně by následovala rozprivatizace našeho národního majetku spolu s „restitucemi“, rozbití Československa, vstup do NATO, „mírové mise“, rehabilitace nacismu, tedy vše, co přišlo o 21 let později po privatizačním puči. Kdo to ani s odstupem a s novými zkušenostmi nevidí, tak je slepý.