Francii se v sobotu přehnala nová vlna demonstrací proti rostoucím životním nákladům. Zúčastnily se jich odbory, studenti a hnutí »žlutých vest«. Vzhledem k očekávanému rozsahu protestů úřady v některých městech demonstrace zakázaly. V Lyonu byly v několika čtvrtích zakázány demonstrace, což policii přimělo k použití slzného plynu k rozehnání davu.
První demonstrace začaly koncem září studenty protestujícími proti vážnému nedostatku učitelů, problematické školní infrastruktuře a stavu veřejného školství. Přičemž se prokázalo, že jedna třetina peněz na školství přitom šla na důchody státních zaměstnanců – tj. volební opory systému! Školy s nedostatečným vybavením, vzdělávací mezery a požadavky na lepší studijní podmínky byly prvním ohniskem reakcí.
Postupně však studentské hnutí nabývalo širších sociálních rysů. Odbory, studenti a občané čelící rostoucím životním nákladům se začali účastnit mobilizací, čímž se požadavek na vzdělávání proměnil v obecný protest. Demonstrace v předchozím období shromáždily 550 000 až 800 000 účastníků. U nových mobilizací zpravodajské odhady hovořily o stovkách tisíc protestujících.
Bez ohledu na přesný počet rozsah mobilizace dokazuje, že nespokojenost překročila hranice specifického sociálního prostoru.
Trasa demonstrace v Paříži byla změněna
Odvolání odborů proti plánu pařížské prefektury bylo dnes ráno zamítnuto. Oficiální trasa proto vedla mezi Porte d’Italie a Porte de Vincennes od 14.00 do 19.00.
»Ačkoli hlavní průvod odešel před více než hodinou, mnoho demonstrantů je stále přítomno u Porte d’Italie, kde pochod začal. Čekají, aby se mohli přesunout k Porte de Vincennes. Je to známkou velmi velkého počtu účastníků tuto sobotu v Paříži?« poznamenává novinář BFMTV.
Mezitím se demonstranti začali hrnout k náměstí Place de la Bastille, které bylo vyřazeno z trasy shromáždění. Policie jim vysvětlila, že trasa byla změněna, a varovala je před možnými pokutami za neoprávněné shromáždění.
Již v čele kolony vyzval vůdce hnutí »Insoumise France« a prezidentský kandidát Jean-Luc Mélenchon Emmanuela Macrona k »odstoupení«, protože to »by bylo nejlepší východisko«.
Mélenchon vyjádřil lítost nad změnou trasy a poznamenal, že úřady vytvořily »podmínky pro nepokoje«. »Udělali vše pro vyprovokování výbuchu… Neztrácejte další čas; zastavte provokace, jako je ta dnešní, které jsou otřesné,« řekl politik.
Sedm politických stran se odvolává proti omezením
Politická debata se zostřuje poté, co se opoziční strany rozhodly naléhavě odvolat k francouzské Státní radě a zpochybnit zákonnost omezení veřejných shromáždění. Mezi politické síly zapojené do iniciativy patří Ecole des Ecologiques, France Insubordinate (LFI), Socialistická strana a Komunistická strana Francie.
Jádrem iniciativy je Macronův postoj, že demonstrace skupin, které podle názoru vlády nemají uznanou legitimitu, by neměly být povoleny. Tento přístup je obzvláště znepokojivý, protože právo na demonstraci nemůže záviset pouze na tom, zda jsou organizátoři politicky přijatelní pro výkonnou moc.
Zákaz shromáždění musí být založen na konkrétních, zdokumentovaných rizicích a musí podléhat soudnímu přezkumu. V opačném případě hrozí, že se ochrana veřejného pořádku státem stane mechanismem k omezování politického disentu. Právě to opoziční síly vládě vytýkají a obviňují ji ze sklouzávání k autoritářštějšímu přístupu k sociálním hnutím.
Zákaz vycházení a vojenská výstroj – idiomatické lockdowny
Rozsah omezení se odráží v rozhodnutích přijatých v různých francouzských městech. V Lyonu byly vyhlášeny zákazy shromažďování, zatímco omezení platí také v Limoges, Besançonu, Clermont-Ferrandu a Lavalu. V Limoges má zákaz vycházení platit do pondělí. V Marseille úřady konečně povolily pochod odborů, a to i přes širší omezení.
V Paříži vyvolaly diskuse o změně trasy shromáždění zvláštní kontroverze. Odbory se proti navrhované změně trasy z Bastille–Nation na Porte de Vincennes–Porte d’Italie postavily s odvoláním na bezpečnostní obavy. Vláda tvrdí, že tato opatření jsou nezbytnou reakcí na předchozí vážné incidenty, rabování a útoky na veřejné budovy.
Stát má jistě povinnost chránit občany, pracovníky a majetek před skutečnými násilnými činy. To však nevylučuje jeho povinnost rozlišovat mezi pokojnými protestujícími a těmi, kteří páchají trestné činy.
Všeobecné policejní kontroly a rozsáhlé zákazy pravděpodobně zvýší napětí, pokud vytvářejí dojem, že vláda kolektivně považuje celou sociální mobilizaci za podezřelou.
Přes 6500 zatčení – zaměření na nezletilé studenty
Jedním z nejzávažnějších aspektů krize je bezprecedentní počet zatčení. Úřady od začátku demonstrací provedly více než 6500 zatčení a zadržení. Podle údajů zveřejněných 11. října bylo provedeno 6877 zatčení, přičemž přibližně 86 % se týkalo nezletilých.
Rozsah policejního zásahu vyvolal reakce organizací pro lidská práva. Zvláštní obavy vyvolaly incidenty s vážnými zraněními teenagerů, včetně 15letého studenta, který přišel o ruku v důsledku zásahu policejním omračujícím granátem.
Francouzská vláda tak čelí obzvláště obtížné otázce: jak lze obnovit důvěru mladší generace, když se její reakce setkává s tak rozsáhlou policejní represí?
Amnesty International vyzvala k ukončení nepřiměřených policejních zásahů, zatímco obvinění z nadměrného použití síly volají po nezávislém vyšetřování odpovědnosti.
Společnosti nepotřebují »řád«, ale hlubokou změnu
Krize přesahuje francouzské hranice. Vývoj ve Francii je součástí širšího evropského prostředí sociálních nepokojů. Mobilizace za různé sociální, ekonomické a politické požadavky proběhly také v Belgii, Albánii, Itálii, Portugalsku, Španělsku, Rakousku, Irsku, Řecku, Srbsku a Německu.
Tyto různé mobilizace nemusí nutně představovat jedno hnutí, ale odrážejí tlaky vyvíjené na evropské společnosti.
Ve Francii nabývá krize na významu v období před prezidentskými volbami v roce 2027, kdy Macron dokončuje své druhé funkční období uprostřed intenzivní kontroverze. Hlavním politickým problémem francouzského prezidenta není jen obnovení veřejného pořádku, ale také řešení příčin, které vedly statisíce občanů do ulic. »Heslo »Setněte Macrona« je příznačné pro sociální hněv.
Bezpečnost je povinností každého demokratického státu. Pokud se však mobilizace policie stane dominantním prvkem vládní reakce, existuje riziko, že se sociální nespokojenost promění v hlubší institucionální krizi.
Francie čelí rozhodující zkoušce: buď bude nalezeno podstatné politické řešení prostřednictvím dialogu a konkrétních reforem, nebo bude konfrontace i nadále zatěžovat vztah mezi občany a mocí.
Pro Emmanuela Macrona je to pravděpodobně nejobtížnější aspekt krize – 70 tisíc policistů může v ulicích zavést bezpečnostní opatření. Sami o sobě však nemohou obnovit důvěru společnosti, která požaduje odpovědi.
To, co se děje ve Francii, je projevem celoevropského problému. Navíc se to neděje jen ve Francii: ve Španělsku byly velké protesty kvůli bytové krizi a sousední Albánií otřásají velké protivládní demonstrace.
Není náhoda, že mladí lidé jsou protagonisty všech těchto mobilizací. Je to sociální skupina, která je v současné době v centru pozornosti a platí nejvyšší cenu ze všech ostatních sociálních kategorií.
V celé Evropě jsou veřejné vzdělávání, školy a univerzity nedostatečně financovány, protože úsporná opatření jsou zaváděna ve jménu »fiskální disciplíny« (peníze jdou na zbraně a Ukrajinu), což vede k problémům, jako je nedostatek učitelů, nadměrně velké třídy a opadávání omítky. Přístup k vysokoškolskému vzdělání nemusí nutně znamenat společenský pokrok, jak tomu bylo v minulosti, a dokonce i absolventi končí v nízko placených zaměstnáních, která mají nyní udržovat nízkou nezaměstnanost.
Mladí lidé jsou nyní nuceni žít s rodiči, jsou oběťmi bytové krize, která činí bydlení nedostupným, a právě proto, že přijímají nejhůře placená zaměstnání, trpí mnohem přímočařeji dopady celkové krize životních nákladů.
Evropský sociální model se v současnosti hroutí
Mzdy už dávno zaostávají za životními náklady. Základní sociální statky byly privatizovány. Přerozdělovací mechanismy, jako jsou programy sociálního bydlení, jsou minulostí. Veřejné vzdělávání je vnímáno jako zbytečný výdaj. Zdravotnické systémy jsou na pokraji kolapsu. Důchodci každý den pociťují svou marginalizaci a společenskou izolaci. Mladí lidé mají pocit, že nemají budoucnost, a není to jen jakási pesimistická představa… Umělá inteligence a automatizace postupují.
Proto jsou tyto výbuchy nejen oprávněné – dokonce i vlády vědí, že sociální protesty mají své opodstatnění. Jsou to právě ony, které nastolují a otevírají možnost nezbytných politických změn a přijetí nové politiky, která bude řešit celou řadu zásadních změn ve stávající společnosti.
Ioannis Sideropulos
FOTO – in.gr, sociální média, KOLÁŽ – AI
Škoda že my Češi nejsme jako Francouzi.