Německý kancléř Merz, podle listu Financial Times, zaslal předsedovi Evropské rady Costovi dopis, který je možné charakterizovat jako ultimátum vůči čtyřem odbojným zemím EU. Tyto státy se nechtějí podílet na dalších fantaskních sumách, majících pokrýt bezedné finanční potřeby Ukrajiny v roce 2027 o nemalou částku 70 miliard eur (neuvěřitelných 1,7 bilionu korun). Když prý nepostačí k těmto účelům zatím EU uvolněná olbřímí částka 45 miliard eur.
Německo prý, pokud se státy, jako jsou Česko, Slovensko, Maďarsko a Bulharsko, nebudou podílet na financování války na Ukrajině, zablokuje projednávání evropského rozpočtu na léta 2028 až 2034. Mimochodem z Bruselu jdou zprávy, že už tak nám mají být zkráceny o velké sumy finance na kohezní a zemědělskou politiku.
Pan kancléř se poněkud minul dobou.
Samozřejmě, že je Německo mj. naším největším a nezbytným obchodním partnerem. Je také potřeba říci, že si vážíme německé demokracie. Vážíme si země, která prokázala, že je možné po nejhnusnější vražedné diktatuře, kterou poznaly lidské dějiny, vybudovat moderní, demokratický a důvěryhodný stát.
Pan kancléř Merz se ovšem podle průzkumů veřejného mínění precizních německých výzkumných agentur pohybuje s důvěryhodností někde na 12 % podpory veřejnosti. Pan kancléř je tedy nedůvěryhodným politikem a jako státník selhává úplně. Používat ultimát a vyhrožování ve vztahu k suverénním státům je odpudivé.
Chápu, že Merz a německá vláda musí být frustrováni mj. chováním amerického prezidenta Trumpa vůči tzv. západoevropským velmocem. Tedy, vůči Německu, Francii a Velké Británii. On se s nimi prostě nemaže. Protože přesně tyto »velmocí« by prodlužovaly konflikt na Ukrajině na dobu, kterou už si lid jejich zemí těžko umí dále představit.
Francie je v plamenech a na hranici občanské války. V Německu dramaticky padá důvěra ve dvě historicky nejdůležitější německé politické formace poválečné historie. Tedy vůči CDU/CSU a SPD a pan kancléř není schopen změnit politický postup a kurz. Je to především jeho kolosální neschopnost.
Evropa nebude nejspíše zastoupena u jednacího stolu při negociacích mezi USA, Ruskem a Ukrajinou, které probíhají v těchto dnech v Abú Dhabí o míru. Proč? No, prostě proto, že evropští lídři by z prestižních důvodů anebo možná jen z hlouposti udělali všechno pro to, aby konflikt na východě Evropy nebyl uzavřen. A to i za cenu toho, že životní úroveň evropského obyvatelstva půjde dále dolů.
Za léta Fialovy vlády jsme zažili kumulovanou inflaci cca 35 %. Životní úroveň českého obyvatelstva klesla minimálně o čtvrtinu. To je důsledek politiky, kterou dělají Merzové, Macronové, Fialové a jiní neschopní politici klíčových i dalších zemí Evropské unie.
Německo by si mělo uvědomit, že i ono potřebuje středoevropský a východoevropský trh pro odbyt svého zboží. Vždyť ono vlastně na expanzi Evropské unie vydělalo nejvíce. Padly celní bariéry a německé zboží se tak snadno dostává do zemí střední a východní Evropy. To, že se německá ekonomika v posledních letech zadrhla, je kromě jiného a zejména v důsledku toho, že německý průmysl nemá již k dispozici levné ruské suroviny. A že ztratil dynamiku a inovační schopnost natolik, že se jeho výrobky už nedaří prosadit na nekonečném čínském trhu tak, jako předtím.
Něco tedy dělají Němci špatně. Jejich politická elita prostě nemá kvalitu a tento spolkový kancléř je nejslabším v poválečné historii Spolkové republiky Německo.
Jeho ultimátum je potřeba rázně odmítnout jako reziduum nechvalně známých let, kdy kvůli avanturismu německého expanzionismu trpěla celá Evropa a svět. A kdy Německo A. Hitlera zničilo kvetoucí československou demokracii.
Jiří Paroubek