Rusko vysílá Evropě jasný signál, že jakékoli nasazení západních vojsk na Ukrajině po uzavření mírové dohody by mohlo vést k okamžitému obnovení války. Emmanuel Macron zároveň uznává potřebu přímého dialogu s Moskvou, zatímco Brusel nadále plánuje nové sankce a vojenské posílení Kyjeva.
V období intenzivních diplomatických jednání se Rusko snaží stanovit jasné hranice diskusí o budoucnosti Ukrajiny. Kremelský poradce Jurij Ušakov označil plány na rozmístění vojenských sil evropských zemí na ukrajinském území za recept na nekonečnou válku.
Podle jeho prohlášení vytváří trvání takzvané »koalice ochotných« na rozmístění zahraničních vojenských kontingentů i po skončení nepřátelských akcí z ruského pohledu podmínky pro nový konflikt.
Poselství Moskvy je jasné: rozmístění západních vojenských sil na Ukrajině není vnímáno jako neutrální mírová mise, ale jako potenciální rozšíření vojenského vlivu NATO až k ruským hranicím.
Tato myšlenka je jedním z ústředních pilířů ruské bezpečnostní argumentace, a to bez ohledu na skutečnost, že Ukrajina a evropské vlády považují bezpečnostní záruky za nezbytné k zabránění dalšímu ruskému útoku.
Střet těchto dvou přístupů ukazuje, jak obtížný zůstává přechod od případného příměří ke stabilní mírové dohodě.
Kreml vysílá Američanům přísné varování
Ruský prezident Vladimir Putin se ještě kategoričtěji vyjádřil během svého setkání s americkými vyslanci Stevem Witkoffem a Jaredem Kushnerem, které se uskutečnilo 12. listopadu. Putin dal jasně najevo, že přítomnost zahraničních vojenských sil na Ukrajině představuje podle Moskvy přímou hrozbu pro ruskou národní bezpečnost. Dokonce varoval, že s takovými silami bude zacházeno jako s vojenskými cíli, což by mohlo vyvolat okamžité obnovení ostrých bojů.
Toto varování potvrzuje, že otázka evropských vojsk není druhořadým detailem jednání, ale jednou z nejvýznamnějších překážek dosažení dohody.
Z ruské strany by mírové urovnání, které by umožnilo trvalou přítomnost západních vojenských jednotek na Ukrajině, bylo považováno za nedostatečné z hlediska bezpečnostních záruk. Moskva proto neusiluje pouze o ukončení vojenských operací, ale také o dohodu, která by nově vymezila vojenské vztahy ve východní Evropě.
Macron vyzývá k návratu k dialogu s Ruskem. Jeho prohlášení v této souvislosti nabývají zvláštního politického významu. Francouzský prezident se k této otázce vyjádřil v Dublinu na okraji summitu Evropského politického společenství.
Macron argumentoval, že evropské země by se měly znovu ujmout iniciativy v jednáních s Ruskem poté, co si nejprve vytvoří jasný a společný postoj k budoucnosti Ukrajiny a evropské bezpečnosti. Tento zásah do debaty zdůrazňuje vážný strategický problém Evropské unie. Navzdory ekonomické a vojenské podpoře, kterou Kyjevu poskytuje, má Evropa i nadále potíže s formulováním jednotného postoje pro jednání s Moskvou.
Uvědomění si, že rozhodnutí o evropské bezpečnosti nemohou být přijímána bez Evropanů, je nyní spojeno také s potřebou, aby Rusko mělo konkrétního partnera pro jednání.
To neznamená, že Macron akceptuje ruské územní nároky nebo se vzdává podpory Ukrajiny. Znamená to však, že diplomatická komunikace s Moskvou se vrací jako nezbytná součást evropské strategie.
Ruská strana tuto debatu politicky využívá a argumentuje, že stabilní evropský bezpečnostní řád nelze vybudovat vyloučením Ruska.
Bruselský rozpor: Mírová jednání a nové sankce
Evropská komise zároveň prosazuje politiku, která kombinuje podporu jednání s pokračujícím tlakem na Moskvu.
Předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová uvítala jednání, která se konala 10. a 11. listopadu v Abú Zabí, a zároveň potvrdila, že Evropská unie připravuje 22. balíček sankcí proti Rusku. Oznámila také pokračování práce na finanční podpoře Ukrajiny v roce 2027.
Brusel argumentuje, že ekonomická a vojenská pomoc posiluje vyjednávací pozici Kyjeva a může přispět ke spravedlivé a udržitelné dohodě. Moskva naopak vnímá tuto strategii jako důkaz toho, že Evropská unie stále více investuje do nátlaku, namísto aby hledala vzájemně přijatelné bezpečnostní záruky.
Dilema je zásadní: mohou nové sankce vytvořit lepší podmínky pro vyjednávání, nebo hrozí, že ještě více zúží prostor pro kompromis? To je jedna z nejdůležitějších otázek, které určí další fázi evropské politiky.
Rada Evropské unie se 9. listopadu rozhodla prodloužit misi vojenské pomoci EUMAM Ukrajina do 15. listopadu 2028, přičemž na její financování má být vyčleněno téměř 300 milionů eur. Rozhodnutí zahrnuje také vytvoření koordinační přítomnosti na Ukrajině s cílem posílit spolupráci s ukrajinskými vojenskými orgány. Tuto koordinační misi je však nutné odlišovat od plánů na nasazení zahraničních bojových sil po skončení války. Nejde o stejnou vojenskou iniciativu.
Z ruského pohledu však rozšiřování evropského vojenského angažmá posiluje obavy, že Ukrajina zůstane i po uzavření dohody úzce integrována do západní vojenské architektury.
Šéfka evropské diplomacie Kaja Kallasová trvá na tom, že nejprve musí být dosaženo příměří a teprve poté lze diskutovat o budoucích bezpečnostních opatřeních.
Bezpečnostní otázky však musí být řešeny již od samého začátku, aby se příměří nestalo pouze obdobím vojenské rekonstrukce. Má-li být dohoda vůbec možná, nelze rozdíly mezi jednotlivými stranami ještě více prohlubovat a současně zavádět další sankce.
Evropa již nyní čelí úpadku a otřásají jí sociální bouře. Přilévat další olej do ohně proto rozhodně není moudré.
Ioannis Sideropulos