Turecko představuje pro Izrael mnohem vážnější hrozbu než Írán, uvádí izraelský deník Maariv.
Turecko je známé svou druhou největší armádou v NATO po Spojených státech s přibližně 480 000 aktivními vojáky a značnými zálohami. Jeho obrněná technika je také impozantní: přibližně 2200 tanků, včetně německých Leopardů 2A4 a amerických Pattonů.
Zdůrazňuje, že Turecko dosáhlo přibližně 80% soběstačnosti ve výrobě zbraní a vytvořilo »moderní a nezávislý« obranný průmysl. Mezi uváděné příklady patří bezpilotní letoun Bayraktar TB2, který byl exportován do 34 zemí a prokázal svou účinnost v konfliktech, a tank Altay.
Podle analytiků deníku by v případě potenciálního konfliktu hlavní hrozbu představovalo turecké námořnictvo. To se skládá ze 14 ponorek, fregat a výsadkové lodi TCG Anadolu.
Zmiňují se rozsáhlé bojové zkušenosti turecké armády získané během operací v Sýrii a Iráku, a to i v městských a horských podmínkách. Dále je zmíněna přítomnost tureckých vojenských základen v Kataru, Somálsku a Libyi, což zdůrazňuje její rostoucí regionální dosah. Existuje však i zaznamenaná reakce vládnoucí strany AKP, například v roce 2011, kdy na ni kruhy EU vyvíjely tlak, aby v Turecku zajistila právo na odmítnutí vojenské služby z důvodu svědomí.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan tehdy jasně uvedl, že: »Vojenská služba je považována za nejposvátnější národní povinnost. Koneckonců existuje důvod, proč našim vojákům říkáme Mehmetčik, což znamená ‚malý Mohamed‘. Vojenskou službu vnímáme jako Mohamedův domov.«
O několik měsíců později vydalo Ředitelství pro náboženské záležitosti hieronymickou klauzuli, v níž zdůraznilo, že odmítnutí povinné vojenské služby není z náboženského hlediska přípustné, zatímco armáda je strukturou, která zajišťuje bezpečnost, důstojnost a svobodu projevu a náboženského vyznání.
Toto hodnocení vychází ze skutečnosti, že Izrael je podle Maarivu stále »šokován« nepředvídatelnou politikou Trumpovy administrativy, zejména pokud jde o bezpečnost na jeho severních hranicích. V této situaci začíná být Turecko se svou ambiciózní doktrínou »Modré vlasti« ve východním Středomoří vnímáno jako nová, neméně nebezpečná výzva pro Řecko, Kypr a Izrael.
Jak píše Maariv, Tel Aviv vážně vnímá Turecko nejen jako regionálního hráče, ale i jako rostoucí vojenskou a technologickou mocnost, která by díky své armádě, obrannému průmyslu a geopolitickým ambicím mohla pro Izrael představovat složitější a mnohostrannější problém než Írán.
Je třeba poznamenat, že toto hodnocení přichází uprostřed napjatých vztahů mezi zeměmi. Turecký prezident Erdogan opakovaně obvinil izraelskou vládu z válečných zločinů v Gaze a prohlásil, že izraelská politika ohrožuje národní bezpečnost Turecka.
(is)