Uměle vyvolanou energetickou krizi česká vláda řeší tím finančně nejnáročnějším způsobem, avšak ve prospěch všech, kteří se pohybují v oblasti energetického trhu, říká v rozhovoru pro iportaL24.cz Yvona Legierská, v letech 2001 až 2005 náměstkyně ministra financí pro daně a cla, nyní pedagožka na vysoké škole.
Zabýváte se problematikou veřejných financí. Někteří analytici mluví o potřebě jejich ozdravení, o nutnosti jejich stabilizace… V jakém stavu se podle vás nacházejí veřejné finance v současné době?
Vzpomínám si, že jako dítě, v dobách před listopadem 1989, jsme se dívali prostřednictvím filmů, zejména z Francie či Itálie, na pozlátko plných výkladních skříní a tiše jsme záviděli. Naše centra měst byla neveselá, šedivé byly i panelové domy. Tehdy jsme měli tzv. vnitřní dluh. Prioritně se totiž přednostně budovaly fabriky, přehrady, nové bydlení. Měli jsme práci, netrpěli jsme hladem a měli střechu nad hlavou. Základní jistoty nezbytné k normálnímu životu. Státní rozpočty netrpěly deficitem v takovém rozsahu, jako je tomu v období budování kapitalismu od roku 1990.
Od tohoto roku začal veřejný dluh narůstat, přičemž důvodem byla neochota tehdejších vlád řešit daňové úniky na straně jedné (např. úniky u LTO s požehnáním státu tehdy dosáhly minimálně 60 miliard korun a měly napomoci k rychlému získání peněz k privatizaci) a na straně druhé předražené veřejné zakázky, tunelování státního majetku před jejich privatizací. Jen sanace bank nás stála 600 mld. Kč. A pak se dluh začal zvětšovat vlivem finanční krize, covidu a teď poslední dobou vlivem uměle vyvolané energetické krize, kterou naše vláda řeší tím finančně nejnáročnějším způsobem, avšak ve prospěch všech, kteří se pohybují v oblasti energetického trhu.
Ano, státní dluh, který představuje rozhodující část veřejného dluhu, v posledních třech letech roste rekordně rychlým tempem – jeho absolutní výše byla před covidem 1,64 bilionu Kč a v letošním roce by měla dosáhnout 2,86 bil. Kč. Avšak stále je ve vztahu k HDP nižší (v roce 2019 činil poměr 28,3 %, v letošním roce se očekává již 49 %) než v ekonomicky vyspělejších zemích, které žijí dlouhá léta na dluh a odtud je to výše zmiňované pozlátko. Jsme stále osmou nejméně zadluženou zemí, avšak tempo růstu dluhu je ze všech zemí EU v posledních třech letech nejrychlejší.
Německo kupodivu svůj dluh snižuje. Znamená to, že na krizi profituje. Profituje také z toho, jak levně jsme kdysi privatizovali a následně vlivem volného pohybu kapitálu v EU přicházíme v posledních letech minimálně o 500 miliard zisku po zdanění. Ten zde nezůstane za účelem další modernizace firem, investování, zvýšení počtu pracovních míst apod., ale je vyvezen převážně do Německa a přispívá tak ke zvýšení blahobytu akcionářů a po zdanění i ke zlepšení stavu veřejných financí v této sousední zemi.
Sněmovna schválila novelu státního rozpočtu na letošek se schodkem 375 miliard. Je podle vás navýšení o téměř sto miliard oproti plánovanému schodku oprávněné?
Fialova vláda nesouhlasila s deficitem státního rozpočtu připraveného ještě vládou Andreje Babiše ve výši 377 mld. Kč. Zcela zbytečně byla Česká republika kvůli přepracování rozpočtu první tři měsíce letošního roku v tzv. rozpočtovém provizoriu a mj. tak nemohla čerpat evropské dotace. Tehdy upravený deficit byl snížen na 280 mld. Kč, aby teď na podzim byl zvýšen na 375 miliard. Takové harakiri se státním rozpočtem dosud nepředvedla žádná česká vláda.
Premiér Petr Fiala (ODS) zdůvodnil zvýšení schodku následky válečného konfliktu na Ukrajině. Souhlasíte s tím, že jde jen o tento důvod?
Ano, na něco se to musí svést, abychom se tolik nebouřili. Vláda si vypůjčuje peníze na zajištění péče o migranty z Ukrajiny, posílá tam zbraně, aby pak pro armádu nakoupila jiné zbraně za předražené ceny ze »spřátelených« zemí. Neřešení inflace způsobené umělou energetickou krizí a neschopností vlády situaci odpovědně řešit však zapříčinilo či zapříčiní daleko vyšší růst dluhu.
Podle některých analytiků vláda navýšením schodku rezignovala na jakoukoli snahu o rozpočtovou umírněnost a nesnaží se dosáhnout ozdravení veřejných financí. Vidíte to stejně?
Vidím to obdobně jako Národní ekonomická rada vlády, poradní orgán vlády složený z ekonomů. Ti navrhli jakýsi mix opatření na příjmové a výdajové straně rozpočtu, které by však musely projít úpravou řady zákonů. A to je vždy dlouhá cesta.
Jak byste zhodnotila návrh rozpočtu na příští rok se schodkem 295 miliard korun?
Připravovat státní rozpočet je nutné vždy ve vztahu k platným zákonům, nikoli platným v budoucnu. Takový prohřešek je zcela v rozporu se zákonem o rozpočtových pravidlech. To si opravdu žádná vláda v minulosti nedovolila, porušovat tak důležitý zákon. Deficit 295 miliard Kč může být ve skutečnosti podstatně vyšší.
Jaké může mít takový postup důsledky? Podle Národní rozpočtové rady to ve střednědobém horizontu může oslabit důvěryhodnost ČR na mezinárodních trzích. Souhlasíte s tímto varováním?
Ano. Podle statistiky ČNB je od roku 2019 rating ČR stejný, avšak s rostoucím dluhem se může dále zhoršovat. ČR si tak bude mj. na rozpočtový deficit půjčovat se stále vyšším úrokem.
Opozice vládu vyzývá k sestavení dlouhodobého plánu finanční konsolidace. Vidíte to jako reálné a co by podle vás takový plán měl obsahovat?
Po roce 1989 se mnozí radovali, že se již nebude plánovat. Opak je pravdou. S naším vstupem do EU jsme začali prostřednictvím MF připravovat společně s návrhem zákona o státním rozpočtu střednědobý rozpočtový výhled vždy na další dva roky. Ten však obsahuje jen celkové plánované příjmy a výdaje včetně jejich rozdílu, zpravidla deficitu. Navrhovaný dlouhodobý plán finanční konsolidace by měl obsahovat detailní plán úprav obou stran rozpočtu s postupnými změnami příslušných právních předpisů.
Podle mého názoru by na příjmové straně měl obsahovat posílení přímých daní, tj. daně z příjmů a majetkových daní. Majetkové daně Babišova vláda s výjimkou daně z nemovitých věcí zrušila, byť je částečně přetransformovala do zákona o dani z příjmů. Majetkové daně tvoří tak jen pár desetin procenta z celkově vybraných daní, ve vyspělých zemích to je okolo pěti procent. Daň z nemovitostí by konečně měla vycházet, obdobně jako v zemích na západ od nás, z jejich tržních cen. Digitální cenové mapy jsou již dávno k dispozici.
Daň z příjmů fyzických osob by měla zvýšit progresivitu zdanění obdobně jako ve vyspělých zemích. Je zajímavé, že mnohá opatření z nich nepřejímáme a jdeme nesmyslně jakousi českou cestou, která daleko více daňově zatěžuje nízkopříjmové obyvatelstvo. S výjimkou Dánska, které má jednu sazbu DPH ve výši 25 %, máme nejvyšší zdanění potravin daní z přidané hodnoty ve výši 15 % ze zemí EU. Pak se nelze divit, že lidé jezdí nakupovat do okolních států, kde jsou sazby a tím i ceny nižší a kvalita vyšší. Tím navíc podporují příjmovou stranu rozpočtů těchto zemí namísto ČR. No a na výdajové straně by se měl snížit podíl tzv. mandatorních výdajů, tj. vybraných výdajů, které byly za 30 let uzákoněny. Je jen otázkou veřejné volby, které to budou.
Jak se díváte na rušení elektronické evidence tržeb? Považujete to za správné rozhodnutí? Nemělo se to nechat na dobrovolnosti, jak navrhovalo hnutí ANO?
Vždy když některé vlády zaváděly »protidaňověúniková« opatření, další vlády, zejména ODS, je rušily. Proč asi, ponechávám na úvaze čtenáře.
Vláda se v programovém prohlášení zavázala, že nebude zvyšovat daně. Vidíte to jako reálné?
Podle nejnovějších informací bude programové prohlášení vlády aktualizováno. Uvidíme, co bude obsahovat. Minimálně to však bude daň z mimořádných zisků v některých sektorech hospodářství, ale až od roku 2023, takže první výnosy z této daně by mohly být vybrány v roce 2024. Tyto společnosti tak budou mít dostatek času, aby své zisky a tím i daně optimalizovali. Jedná se většinou o nadnárodní společnosti, jejichž zisky v posledních desetiletích mizí mj. v daňových rájích. Evropská komise o tom ví, ale nic s tím nedělá. Asi to někomu vyhovuje.
Jana Dubničková
Diskuze je uzavřena.