Dvacet let se Schröderovy reformy trhu práce prodávaly jako recept, který zachránil Německo. Dnes se ukazuje, komu ho zachránily a kdo ho zaplatil. A protože ministr práce Aleš Juchelka chystá od ledna 2027 jejich zmenšenou českou verzi, vyplatí se vědět, jak ten pokus dopadl.
Model, který dojel
V podcastu Hlas na poušti mluvil Martin Jonáš, dlouholetý zpravodaj České televize v Německu, o zemi, která stojí na konci jedné epochy. Jeho popis je přesný: Německo není před kolapsem, je to pořád bohatá a silná země. Jen jí dojel model, na kterém stála třicet let — levná energie, obrovský export průmyslového zboží a poptávka z Číny, která tehdy nakupovala a dnes konkuruje.
Nejlíp je to vidět na autech. U spalovacího motoru vzniká hodnota v motoru, převodovce a podvozku. V tom byli Němci sto let nejlepší na světě. U elektromobilu se hodnota přesouvá do baterie, elektroniky a softwaru — a tam Německo nemá nic srovnatelného a nedožene to ani objednávkou, ani lobbingem v Bruselu. Tohle není příběh o tom, jak zelená politika zničila automobilky. Je to ztráta technologické renty. Něco, co trh sám nespraví, protože právě trh ten přesun způsobil.
Co se o Hartz IV radši neříká
A tady je místo, kde se každá taková analýza zastaví o krok dřív, než by měla.
Totéž vyprávění vám totiž řekne dvě věci a odmítne je spojit. Zaprvé, že Schröderovy reformy trhu práce byly bolestivé, ale potřebné, a vytvořily německý úspěch. Zadruhé, že německá sociální demokracie je dnes v hlubší krizi než konzervativci. To nejsou dvě zprávy. To je jedna věta rozlomená v půlce.
Hartz IV¹ (vysvětluji pod čarou) totiž neudělal z Německa zemi s nižší nezaměstnaností. Udělal z něj zemi s nízkopříjmovým sektorem, s miniprací, s patnácti lety stagnujících reálných mezd — a s milionem lidí, kteří se po roce bez práce propadli z pojištění do dávky testované na majetek. To byla politická volba: náklad transformace nesla práce, ne kapitál. A podepsala ji strana, která se jmenovala sociálně demokratická.
Když se dnes v německých východních zemích ptáte, odkud bere AfD třicet procent, dostanete od komentátorů migraci. Migrace je ten příběh, který se dá nakreslit. Ale lidé, kterým v roce 2005 prošla reforma přes záda, nezmizeli. Jen přestali volit ty, kdo ji podepsali. Kdo tvrdí, že AfD je plná extremistů, má po ruce pohodlné vysvětlení a nulovou odpověď.
Česko: montovna, kterou jsme si zaplatili sami
Teď ta nepříjemná část. Německý problém je přesun hodnoty do softwaru a baterií. Český problém je, že jsme si dvacet let platili za to, abychom zůstali na opačném konci toho řetězce.
Z investičních pobídek mezi roky 2012 a 2020 šlo 96 procent do zpracovatelského průmyslu — a bez jakékoli podmínky vyšší přidané hodnoty. Počet pobídek navíc rostl i v letech, kdy nezaměstnanost klesala. Platili jsme z veřejných peněz montovny v době, kdy nebyl nikdo, kdo by v nich pracoval. Výsledkem je průmysl, který umí skvěle vyrobit díl do spalovacího motoru, nemá vlastní produkt, nemá software a jeho zisk se rozhoduje v Mnichově a Wolfsburgu.
Má to i velmi konkrétní místní rozměr. Když takový podnik v regionu skončí, nezmizí jen práce. Zůstanou lidé, kteří za ní hodinu a půl dojížděli, a kraj, který na to postavil autobusové linky. Dopravní obslužnost je vždycky jen odvozená od toho, kde je práce — a o tom, kde je práce, jsme rozhodovali my, daňovými pobídkami.
A teď prosím ještě jednou to samé
Německo svůj pokus s přesunem nákladu na práci dotáhlo do konce a dnes zná výsledek. Česká vláda ho právě spouští znovu.
Ministerstvo práce navrhuje od ledna 2027 snížit podporu v nezaměstnanosti v prvních dvou měsících z 80 na 65 procent výdělku a strop z 80 na 60 procent průměrné mzdy. Někomu to vezme až deset tisíc měsíčně. Odhadovaná úspora rozpočtu je 4,5 miliardy. Proti tomu poslaly ministrovi nesouhlasný dopis odbory i zaměstnavatelské svazy současně — to se v téhle zemi nestává.
Návrh si navíc odporuje sám v sobě: podporu krátí na začátku, kdy má podle vlastního zdůvodnění motivovat k rychlému návratu do práce, a od pátého měsíce ji naopak zvedá. Přesně obráceně, než zní to zdůvodnění.
Ale hlavní vada je jinde a je principiální. Podpora v nezaměstnanosti není dávka, kterou stát rozděluje podle toho, kdo si ji zaslouží. Je to pojistné plnění, na které vzniká nárok odpracovanou dobou a odvedeným pojistným. Člověk o ní nežádá, má ji nárokem — a stát mu ji teď chce vyplatit horší, než na jakou si ji odpracoval.
Prázdné místo
Jonáš v tom rozhovoru nakonec přiznává, že jednoduchý recept na německé problémy nevidí. Je to čestné a je to zároveň to nejdůležitější, co v celém podcastu zazní.
Liberální střed umí dnes popsat, že starý model skončil. Neumí říct, co má přijít po něm.
To není detail, to je volné místo v politice. A volná místa někdo obsadí. V Německu ho obsadila AfD, protože nabídla vysvětlení tam, kde ostatní nabízeli »je to složité«.
U nás to místo volné je. A stojíme na něm my, Česká suverenita sociální demokracie — ne s pocitem, nýbrž s hotovými body:
- Přesunout daňové zatížení z práce na kapitál. Zaměstnanec platí od první koruny. Držitel akcií po třech letech nezaplatí nic.
- Vázat každou korunu investiční pobídky na přidanou hodnotu, výzkum a vývoj — ne na počet rukou u linky.
- Zapsat minimální mzdu na polovinu průměrné mzdy do zákona, aby ji nemohla žádná vláda odložit nařízením. A vrátit zaručenou mzdu do soukromého sektoru, aby kvalifikovaná práce měla dno.
- Nechat podporu v nezaměstnanosti být tím, čím je — pojistkou, na kterou lidem vznikl nárok odpracovanou dobou.
Německo nám předvedlo, co se stane, když se německá sociální demokracie nechá přesvědčit, že transformaci zaplatí ti, kdo pracují. Nezaplatí ji. Jen přestanou volit. Dvacet let je dost dlouhá doba na to, aby si člověk všiml, že ten pokus už jednou proběhl.
Jiří Bodenlos
Vysvětlivky
¹ Hartz IV. Balík čtyř reforem trhu práce, které Schröderova vláda prosadila v letech 2003 až 2005. Nesou jméno Petera Hartze, personálního ředitele Volkswagenu, jenž vládní komisi předsedal — podobu práce v Německu tedy sociálnědemokratické vládě navrhoval kádrovák automobilky. (Tentýž Hartz dostal v lednu 2007 dva roky podmíněně a pokutu kolem 560 tisíc eur za to, že roky platil z firemních peněz šéfovi podnikové odborové rady, aby mu ve VW držel při hlasováních.) Nejtvrdší je čtvrtá část, účinná od ledna 2005 — odtud Hartz IV. Do té doby platilo, že kdo přišel o práci, bral dávku odvozenou od své předchozí mzdy, podle věku a odpracovaných let i rok až tři roky. Hartz IV tuhle dobu zkrátil a hlavně utnul, co následuje: po vyčerpání pojistné dávky spadl dlouhodobě nezaměstnaný na paušál na úrovni sociální pomoci, testovaný na úspory, životní pojistku i na příjem partnera, a musel přijmout prakticky jakoukoli nabídnutou práci — jinak mu zkrátili i ten paušál. Z pojištěnce, který si platil, se stal žadatel, který prokazuje nouzi. V Německu je to slovo dodnes nadávka.
Zdroje
- Německo se nerozpadá. Hroutí se jeho starý model a Česko to pocítí — podcast Hlas na poušti s Martinem Jonášem (Novinky.cz, 19. 10. 2026)
- Podpora v nezaměstnanosti se od ledna 2027 sníží, plánuje ministr Juchelka. Podpora by někomu klesla až o 10 000 Kč (Finance.cz)
- Ministerstvo plánuje snížit podporu nezaměstnaným na 65 % výdělku. Juchelka dostal nesouhlasný dopis (Echo24)
- Vláda schválila návrh se snížením podpory v nezaměstnanosti (Advokátní deník, 2. 9. 2026)
- Nižší růst Německa recesi v Česku nepřivodí, míní analytici (ČT24)
- Historický propad: už čtyři z pěti Němců jsou nespokojeni s Merzovou vládou, AfD dál vede nad CDU/CSU (Echo24)
- The Crisis in Germany’s SPD and the Party’s Prospects (PISM)
- Hartz concept — obsah a účinnost reforem Hartz I–IV (Wikipedia, EN)
- Bývalý personální šéf automobilky VW Hartz stanul před soudem (Finance.cz)
- Former Volkswagen Executive Gets Suspended Jail Term For Bribery (IndustryWeek, 25. 1. 2007)