Národní přírodní rezervace Broumovské stěny byla vyhlášena v roce 1956 na rozloze 638 ha k ochraně krajinářsky významného nesouměrného hřbetu (kuesta) Broumovských stěn s řadou skalních měst. Nalézá se asi 4 km západně od města Broumov a při pohledu od Broumova se skalní stěny vypínají do obrovské výše. Jeden má dojem, že to vůbec vyšlápnout nahoru nejde, ale nakonec zjistí, že to jde, ale že bude řádně zadýchaný. Je to jakoby ty skalní stěny chtěly chránit samotné Čechy. To od Police nad Metují se zvedají Broumovské stěny pozvolně, snad aby umožnily rychlý příchod obránců. Broumovské stěny z kvádrových pískovců středního turonu tvoří přirozenou hranici mezi Polickem a samotnou Broumovskou kotlinou. V závislosti na úklonu vrstev jsou svahy směrem do Polické pánve mírné, zato k severovýchodu do rovinaté Broumovské kotliny spadá hřeben stěnami.
V roce 2009 bylo území NPR Broumovských stěn (o původní celkové výměře 1179,40 ha), které zasahovalo do katastru Police nad Metují, vyčleněno do nově zřízené národní přírodní památky Polické stěny.
Severní polovina Broumovských stěn se jeví jako jednoduchý a úzký asymetrický hřbet (typická kuesta), který od výrazného Honského Špičáku (652 metrů) přechází na jihovýchodě přes Strážnou horu (688 metrů) a Loučnou horu (647 metrů) do mírné ploché sníženiny u obce Slavný. V průběhu celého hřbetu jsou v nejvyšších částech kolmé a převislé skalní stěny, v některých partiích až 50 m vysoké (Strážní hora, Hvězda, Supí hnízdo aj.). Mírně ukloněné svahy k jihozápadu jsou členěné několika hlubokými a dlouhými skalními kaňony. Nejznámější z nich je Kovářova rokle. V blokových akumulacích se nacházejí pseudokrasové jeskyně, protékané podzemním tokem (suťové jeskyně). Podobný ráz mají i některé další dlouhé rokle (Hruškova, Hájkova apod.), které rovněž odvodňují jihozápadní svahy Broumovských stěn směrem na řeku Metuji. I severovýchodní svahy jsou členěné skalními roklemi se stejně divokou modelací, ty však vzhledem k prudkým svahům tohoto úbočí mají jen krátký průběh. V jejich dnech, zahlcených mocnými blokovými sutěmi, se nacházejí podzemní systémy pseudokrasových suťových jeskyní, z nichž jeskyně »Pod Luciferem« je svou délkou 395 m nejdelší a nejrozsáhlejší jeskyní v Broumovských stěnách.
Jižní polovina Broumovských stěn od obce Slavný až po sedlo Machovský kříž na jihovýchodě nabývá složitější morfologii. Vlivem zvětšené frekvence tektonických poruch má zde terén podobu rozsáhlých pískovcových strukturních plošin s výrazným uplatněním pseudokrasového reliéfu. Na jihozápadě je to plošina Signálu (708 metrů), příkře spadající do údolí Židovky a k zdrojnicím Bělského potoka. Okraje i povrch plošiny jsou modelovány pestrými tvary selektivního zvětrávání pískovců i svahovými gravitačními pohyby a jsou rozčleněné roklemi a soutěskami i do menších skalních měst.
Plošina Božanovského Špičáku (781 metrů) je nejvyšší částí celých Broumovských stěn. Má rovněž velmi bohatou a pestrou pseudokrasovou modelaci s uplatněním selektivního zvětrávání a gravitačních procesů. Je také známa výskytem velkého počtu tzv. skalních hřibů, dále i skalních mís a různých typů škrapů.
Poslední strukturní plošinou Broumovských stěn je pískovcové plató mezi vrcholy Velké kupy (708 metrů) a Koruny (769 metrů). Plošina výrazně vystupuje příkrými a vysokými srázy nad plochou Broumovskou kotlinu, opět s pestrou pseudokrasovou modelací.
Členitá morfologie především okrajů těchto strukturních plošin podmiňuje i početný výskyt podzemních prostor jeskynního až propasťovitého charakteru.
Kovářova rokle je jednou z nejnavštěvovanějších partií Broumovských stěn. Jde o hlubokou zalesněnou, dva kilometry dlouhou rokli, lemovanou až sto metrů vysokými pískovcovými skalami. Jako všechny zdejší pískovcové skály, vznikly zdejší pískovce na dně křídového moře, které zalilo severní polovinu Českého masivu zhruba před 100 miliony lety a vytrvalo tu více než 15 milionů let. Zdejší pískovce se formovaly v poměrně teplém moři konce spodního a ve středním turonu a jsou velmi bohaté na zkameněliny, a to především mlžů, amonitů a i plžů a ježovek. A samozřejmě i dalších živočichů. V její dolní části se nachází tzv. Mariánská jeskyně, zajímavá je i Kovárna, jeskynní výklenek s protékajícím potůčkem. V posledních letech zde byla obnovena turistická infrastruktura, mimo jiné byl položen nový povalový chodník v bažinaté části rokle, obnovena byla zábradlí a kamenná schodiště.
Kovářova rokle je jeden ze skalních kaňonů na jihozápadní straně Polických stěn, dlouhý asi 1 km a hluboký přes 60 metrů. Nalézá se v katastrálním území Suchý Důl. Kaňonem protéká Hlavňovský potok, který místy mizí v suťových jeskyních až 10 metrů pod dnem kaňonu. V rokli je několik jeskyní, z nich některé jsou přístupné (Kovárna, Myší díra, Mariánská jeskyně). Kovářova rokle je fantastický přírodní útvar, který si zasluhuje naši pozornost a taky ochranu, neboť vypovídá o mnohých geologických pochodech při utváření zemského povrchu. Začíná to usazováním hornin na dně moře, jejich zpevněním v pískovce, ve kterých se nám zachovaly zkameněliny. Z jejich nálezů se můžeme dozvědět mnohé i o tom křídovém moři, třeba jak bylo teplé, slané, jak ho dovedly organismy využívat k svému životu a mnoho dalších věcí. Třeba z kterých hornin ty pískovce vznikly a kde se ty původní horniny nacházely. Dozvíme se z nich i o tom, co se dělo po ústupu moře, neboť jsou nejen v nich, ale i na nich zachovány všechny geologické procesy, které vedly k utváření nynější krásné přírody, včetně jejich stromového a rostlinného pokryvu a všech živáčků, kteří je oživují.
Roklí vede červená turistická značka od Supího koše do obce Hlavňov a nad roklí se nalézá vyhlídka pískovcový útvar Skalní divadlo. A nejlepší přístup do rokle je z Hvězdy po malé okružní trase, která potom pokračuje výstupem na Supí hnízdo, a kolem Skalního divadla se dostaneme zpět na Hvězdu. Přeji vám všem krásné zážitky a nezapomeňte, jste v národní přírodní rezervaci!
Václav Ziegler
FOTO – autor