Proč vás vedu do tohoto kouta Rokycanska? Já sem chodíval dost často a dokonce jem zde vedl několik exkurzí, jež se týkaly doby vzdálené stovky milionů let, do konce období, které se jmenuje kambrium a na počátek období ordovického. Ke konci kambria zde zuřila sopečná činnost, jejímž výsledkem je tzv. křivoklátsko-rokycanské pásmo. Pásmo suchozemských výlevů různých typů andezitů, dacitů a ryolitů, hornin, které obsahují hodně křemene, otevřené velkým lomem u Těškova. Tady se nacházejí ryolity v plné kráse.
Bývala to »Mekka« amatérských i profesionálních mineralogů, vděčná exkurzní lokalita, kde si na své přišel každý. Každý tady vždy našel alespoň dutinku či puklinku s pěknými krystaly křemene. Významnými nálezy byly však druhotné nerosty – fosforečnany dufrenit, kakoxen, strefit, leukofán, meurigit, zelený nontronit a další. Snad se zde ještě těží, už jsem zde dlouho nebyl. Lom Těškov je prostě lokalitou, kde je třeba bádat a kameny si pak nechat určovat odborníky. Často je důležité podrobit některé vzorky i speciálním určovacím analýzám. Je totiž možné, že nové odstřely mohou přinést na svět i nové fosfáty, které čekají na své určení a kdo ví, možná se v budoucnu objeví i nějaký zcela nový fosfát, nový minerál pro svět, minerál, který se jinde nenachází. Že to není možné? Ale je a nestalo by se to v Čechách poprvé.
Obec Těškov je obec v centrální části okresu Rokycany v Plzeňském kraji. Žije v ní 320 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1343. Těškov leží v kotlině pod masivem Radče (součást Křivoklátské vrchoviny), konkrétně pod kopcem Na skalce (590 m). Je vzdálena jedenáct kilometrů severovýchodně od Rokycan, devět kilometrů jihozápadně od Zbiroha a 28 kilometrů východně od Plzně. Východně od vesnice pramení potok Chýlava.
My se však vydáme po modře značené turistické cestě do Oseka. Částečně půjdeme lesem, ve kterém v květnu kvetou konvalinky a mnohé další květiny, částečně jeho okrajem a nějakou cestu uděláme i podle Voldušského potoka. Voldušský potok pramení na jižním úpatí vrchu Brno a pokračuje na jih k Těškovu. Zde se ohýbá na jihozápad. Až k osadě Habr jdeme lesními porosty, které sem zasahují až z Křivoklátska. Tady se Voldušský potok vlévá do Horního haberského rybníka a jihovýchodně od něj se vypíná vrch Chlum (561 m n.m.). Chlum je zalesněný vrch a výborná houbařská lokalita. Tedy, když rostou houby.
Potom už naše cesta opustí les, projde obcí Volduchy a v širokém okolí až do Oseku (i kolem něj) jsou pole. To už jsme opustili Voldušský potok a cestou mezi poli směřujeme k Oseku.
Zdejší zemědělsky využívaná půda v území mezi Rokycany a Osekem, při s. okraji dálnice Praha-Plzeň. Celkový výměr 73.5 ha. Její podstatná část je chráněna jako zvláště chráněné území. Proč? Geologickým základem těchto pozemků jsou tmavě šedé jílovité a jemně slídnaté prachovité břidlice ordovického stáří (mezi 468 až 460 milionů let před současností), které místy obsahují prokřemenělé tmavé konkrece, kterým geologové říkají nodule, ale dříve se jim říkalo rokycanské kuličky, které nezřídka obsahují zkamenělou ordovickou faunu, např. trilobity, ramenonožce, mlže, plže, hyolity či ostnokožce. Zdejší pole patří mezi klasická naleziště zkamenělin v Barrandienu, která poskytují cenné údaje o vývoji života na naší Zemi. Zkameněliny rokycanských kuliček jsou velmi ceněné u sběratelů, lokalita je tak ohrožena nelegálním velmi hojným sběrem, proto je přísně chráněna před tímto nelegálním sběrem.
Tak pomalu přicházíme do obce Osek (dříve se také říkalo Wosek a bývá tak označeno i místo sběru rokycanských kuliček. První zmínka o obci pochází z roku 1240. Dnes zde žije přibližně 1300 obyvatel.
Jsme na konci naší cesty. Ani se nezdá, ale těch pár kilometrů, které jsme tady ušli, nás provedlo 40 miliony lety naší pradávné historie. To stáří pěti set milionů let patří nejmladšímu členu sopečného křivoklátsko-rokycanského pásma ryolitů z lomu u Těškova. Zdejší sopečná činnost skončila až ve spodním ordoviku a načas se území stalo souší. Ovšem ještě za spodního ordoviku nastala další mořská záplava přes vzniklou souš (tomu se říká transgrese), v moři té doby však přišla další sopečná činnost, které i zde vytvořila základy budoucích ložisek železných rud a pokračující transgrese moře »stvořila« usazené jemné horniny s rokycanskými kuličkami. To jsme se hezky prošli a mnoho nového i dozvěděli.
Václav Ziegler