Bílinit je minerál patřící do třídy sulfátů neboli síranů a v rámci této třídy patří do tzv. »skupiny halotrichitů«. Halotrichity jsou hydratované sírany hlinito-železnaté, ale jde o vysoce hydratovaný síran železnatý bez dalších aniontů. Skupina halotrichitů, do které patří, se skládá ze všech hydratovaných síranů se dvěma kovovými kationty, kde bílinit by byl prvkem s převládajícím železitým iontem.
Halotrichity jsou pojmenovány podle řeckého αλζ (hal) – sůl a τρικοζ (trikos) – vlasy. Latinská forma je »halotrichum«. Vyskytuje se nejčastěji ve formě jehličkovitých, vlasovitých či vláknitých krystalů. Bývá bezbarvý, bílý, žlutý, nazelenalý až hnědý. Vzniká jako produkt rozkladu pyritu zejména na rudních žilách, v kyzových břidlicích, na uhelných haldách a sedimentárních horninách s obsahem pyritu. Je rozpustný ve vodě.
Byl objeven v roce 1913 v Bílině v Čechách (Česká republika), a pojmenován po místě nálezu.
Bílinit je podobně jako například sádrovec či přírodní skalice jedním z mnoha tzv. vodnatých sulfátů. V přírodě vzniká druhotně okysličením pyritu. Původně byl popsán z lokality Světec u Bíliny v severních Čechách, vláknité agregáty bílinitu jsou však známé i z několika dalších světových lokalit, např. z Bisbee v Arizoně.
Vzniká jako produkt alterace sulfidu železa přítomného v lignitu, obvykle jako produkt po těžbě. Často se vyskytuje v kombinaci s jinými minerály, jako je melanterit (neboli zelená skalice).
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora