Již dříve jsme si řekli, že jurské uloženiny jsou v České republice vzácné, a to jak v severních Čechách, tak i u Brna či v Západních Karpatech, které do naší republiky zasahují na jejím východním okraji.
Český masiv je z větší části zbytkem rozsáhlého variského pohoří, které bylo vyvrásněno při variské orogenezi v intervalu mezi 380-300 miliony let. Protože variská základna Českého masivu tvořila během velké části druhohor ostrovní oblast, tzv. vindelickou pevninu, jsou dochované sedimentární záznamy z tohoto období poměrně vzácné. Jurské mělkovodní (platformní) známe z maloplošných výskytů v severovýchodních Čechách. O nic jsme si už povídali. Ojedinělé výskyty platformní jury pak leží na jižní Moravě v okolí Brna, kde představují zbytky karbonátových hornin mělkého moře, které zde vytvářelo průliv mezi jižním oceánem Tethys a boreálním mořem na severu. V Moravském krasu (Olomučany, Rudice, Babice) a okolí Brna (Hády, Stránská skála) jsou horniny stáří mezi 165-155 miliony let zastoupeny bazálními slepenci, písky a jíly v nadloží s vápenci.
Jurské moře obývali četní zástupci bezobratlých, kde byli hojní prvoci (Calpionella), houby, koráli, mechovky a měkkýši (Trigonia, Posidonia). Na vrcholu byl rozvoj hlavonožců, zejména charakteristických amonitů (Ammonoidea) představujících vůdčí fosilie a jejich příbuzných ze skupiny belemnitů (Belemnoidea). Ze skupiny obratlovců ve vodách převažují paryby, ryby a mořští plazi. Žraloci a rejnoci jsou již ve formách velmi podobných současným. Největší rybou vůbec mohl být rod Leedsichthys, žijící ve střední juře. Tomuto období však stále dominují různé druhy mořských ještěrů ichtyosaurů a dravých plesiosaurů.
Ichthyosauři (česky ryboještěři) byli tehdy nejhojnějšími mořskými plazy. Jekjich protéhlé tlamy byly vyzbrojeny ostrými zuby, kterých bylo někdy i dvě stě a skoro vždy seděly ve společné hluboké rýze, v níž je držela pouze masitá dáseň. Páteř byl dlouhá a třetina obratlů připadala na ocas zvířete, který byl hlavní »pohonnou jednotku« jeho těla. Končetiny byly v dokonalé ploutevnaté útvary a rybovité tělo bylo nahé, bez šupin a bylo zakončeno velikou, kožovitou a svisle postavenou ploutví, vyztuženou v dolním laloku ohnutým koncem páteře. Jejich průměrná velikost byla okolo dvou metrů.
Jinými ještěřími dravci jurských vod byli plesiosauři. Měli tělo krátké, dole zploštělé, s krátkým ocasem, ale s velmi dlouhým a útlým krkem, na němž seděla malá hlava s tlamou, plnou zubů. I tito ještěři měli končetiny v podobě ploutví, byli draví a velmi reychlí. Ryby nebyly dost rychlé na to, aby jim unikly. Živili se také měkkýši, jejichž skořápky nebyly pro ně nijak tvrdé. Jejich tělo, díky dlouhémukrku, bylo asi 5 m dlouhé, ale vyskytovali se mezi nimi i obři 13 m dlouzí. To ovšem není případ našich plesiosaurů, jejichž fosilní ostatky se nacházejí právě také v okolí Brna.
Nezapomeňme však ani na ty bezobratlé živočichy. V lomu u Olomučan jsou slínovce a vyluhované křemité vápence obsahující hojnou makrofaunu – amonity, ježovky, rostra belemnitů, krinoidy, schránky mlžů, či žraločí zuby. Amoniti, kterých je zde udáváno podle typů schránek až 28 druhů, jsou stáří svrchní jury. Nejběžnějším je amonit rodu Perisphinctes, k dalším častým nálezům patří amoniti rodů Cardiceras či Peltoceras.
Sběr dobře zachovaných zkamenělin byl poměrně běžnou záležitostí a byly zde nalézány na dnešní dobu unikátní exempláře měřící v průměru až 50 cm. Současný přístup k horninám s fosiliemi představuje několik malých sběratelských jam na okraji jihovýchodního cípu bývalého lomu. Fosílie lze najít i v úlomcích hornin na okolních polích, máte-li štěstí.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora