Francouzský divadelní režisér Patrick Sommier se věnuje předávání pravého významu čínských oper, které jsou podle něj shromážděním všech uměleckých forem, francouzskému publiku.
Při příležitosti oslav 40. výročí navázání diplomatických vztahů mezi Čínou a Francií v roce 2004 byl Sommier přizván ke spolupráci na společném projektu s Pekingskou odbornou školou opery a umění (BVCOA), v rámci kterého byla ve Francii uvedena Pekingská opera.
Sommier řekl agentuře Xinhua, že když přijel do Číny, stejně jako mnozí jiní v Evropě vyjmenoval »spoustu klišé o čínské opeře: velkolepé kostýmy, pestrobarevné líčení, mimořádné akrobatické pohyby…«.
Nečekaně rychle ho však krása pekingské opery »chytla za srdce«, řekl. Při vzpomínce na svou spolupráci s BVCOA byl Sommier poprvé ohromen živelností herce skrytou za líčením a kostýmy a postavami neuvěřitelné síly z čínské klasiky, které vyvolávaly myšlenky na žánr řecké tragédie.
Zaujali ho také čínští profesoři, kteří předávají své know-how studentům tím, že s nimi přímo hrají, což je odlišné od toho, jak to dělají Francouzi v divadelním světě, dodal. »V Číně je opera uměním, které vyžaduje celoživotní oddanost, a herci jsou jejím ztělesněním.«
Od té doby se Sommier začal zabývat různými formami představení a zasazoval se o představování tradičních čínských oper francouzskému publiku.
Na Sommierův návrh BVCOA v roce 2005 uspořádala inovativní představení, v jehož první polovině na jevišti spolupracovali profesoři a studenti bez make-upu a kostýmů, zatímco v druhé polovině studenti předvedli klasická díla jako Sbohem, má konkubíno v tradičním provedení.
Představení navštívilo celkem přes 22 000 diváků a více než 7 000 francouzských studentů se zúčastnilo workshopů o líčení a gestech čínské opery.
Sommier vyjádřil naději, že diváci skutečně pochopí krásu pekingské opery a nebudou ji sledovat pouze »turistickým pohledem« zaměřeným na exotičnost tohoto umění: »Divadlo není produkt ke konzumaci, ale skutečné kulturní setkání a přiblížení se k tomu, co neznáme. Kromě potěšení by mělo lidi zaujmout, aby se trochu snažili pochopit neznámé věci.«
V roce 2010 Sommier rozšířil spolupráci s BVCOA a přivedl na jeviště nově vytvořenou verzi čínské klasiky Vodní okraj.
V průběhu let Sommier pokračoval v objevování a propagaci různých čínských oper. V jihovýchodním čínském městě Čchüan-čou v provincii Fu-ťien ho zaujala opera Li-jüan, o níž řekl, že je »nejlepší, jakou kdy viděl«.
V roce 2014 u příležitosti oslav 50. výročí navázání diplomatických styků mezi Čínou a Francií přivezl operu Li-jüan na turné do Paříže a mnoha dalších evropských měst.
V loňském roce vydal Sommier knihu »Ximi«, což v angličtině znamená »Divadelní nadšenec«, a značnou část z ní věnoval popisu svých zkušeností s čínskými operami.
Poznamenal, že »divadlo představuje další krok« směrem k čínské kultuře a »obraz Číny je ve světě nedostatečně prezentován«, a řekl: »Rozdíly mezi čínskými operami a francouzským divadlem obohacují pohled veřejnosti a tím i obraz země.«
Na rok 2024 připadá 60. výročí navázání diplomatických vztahů mezi Čínou a Francií a také rok čínsko-francouzské kultury a cestovního ruchu. Pro oba národy je naplánována řada bilaterálních kulturních akcí, včetně divadelních představení.
Sommier, který po dvě desetiletí působil jako kulturní kurýr mezi oběma zeměmi, doufá, že Francouzi a Číňané na sebe vzájemně zapůsobí kvalitními představeními.
(Xinhua)