Prý je v Číně skoro nemožné hájit lidská práva, píše server The Guardian. To věčné téma lidská práva, jež se stalo kladivem na čarodějnice, tedy na jiný systém, než v současné době máme v Evropě. Je-li to pravda či nikoli, je nám předkládáno aktivistou, právníkem a kanceláří se sídlem v USA. Jaká práva, pokud jde o Čínu, mají tito informátoři na mysli? Právo vlastnit nejen osobní věci, ale především jakýkoli majetek, vč. výrobních závodů či podniků vydělávajících miliardy, právo na svobodnou volbu povolání, na vyjadřování, na cestování, volný pohyb osob, atd. Jde tedy o buržoazní práva, která mají umožnit vlastníkům, aby nejen vlastnili, ale také měli možnost volně manipulovat s pracovními silami, které se jim přicházejí nabízet, jinak by mohly odepsat všechny své sny a dostat se za pokraj chudoby. Není tu nebezpečí, že svoboda slova ohrozí majetkové poměry, protože na vlastnictví rozhodujících médií nemůže nikdy dosáhnout ten, který nemá prostředky, aby si je koupil. Lapidárně řečeno: Budeš-li poslušný a bude-li tě potřeba, dostaneš práci, ať přicházíš odkudkoli, a já, majitel, který ti tu práci nabídnu, dostanu z tvé práce to, co vznikne po odečtení všech nákladů, vč. tvé mzdy. Marx tomu říkal nadhodnota. Jak jednoduchá je tato rovnice. Vše, co k ní nesměřuje, nepatří ani v tomto smyslu mezi lidská práva.
Pak je tu další pojetí. To nad právo vlastnit klade právo na práci a dalších několik práv. Například na odpočinek po vykonané práci, na zabezpečení zdraví pro všechny při zachování rovnosti, na vzdělání, atd. To o práci nenajdete v žádné ústavě Evropské unie. Také další zmíněná práva mají v buržoazním světě své limity. Jsou oblasti, o nichž se nelze zmiňovat, přijímané zákony omezující svobodu slova a shromažďování, připravované zákazy vykonávat těm a těm takové a takové povolání, zamýšlené placení za léčbu, placená studia, jež umožní studovat nikoli talentům, ale těm, kteří na to mají. Netvrdím, že už vše je v Číně tak uskutečněno, ale směřuje k tomu na rozdíl od západního světa, kde se nyní přemýšlí, komu kolik vzít, aby bylo na rakety, drony, tanky, vojáky a byrokraty.
V Číně vedle sebe existují dva systémy. Oba mohou počítat s pomocí státu. Ta práva jsou tam neokleštěná o to, které vytvořilo člověka. Bez práce by totiž člověk se nikdy nedostal na svoji dnešní úroveň, tak to kdysi ještě lapidárněji také vyjádřil Marxův druh Bedřich Engels. Těm, kteří dnes kritizují nedostatečnost tzv. lidských práv v západním pojetí, lze jen odpovědět: Jak je to s právem na práci, právem na zdraví, právem na vzdělání, právem na odpočinek po vykonané práci? Že ještě, kromě zmíněného práva na práci, existují zčásti v Evropě stále další práva, je pozůstatkem existence socialistického systému. Snaha po jejich odstranění je však neustále větší. Proč? Protože dnes ročně vyvážíme ze země zhruba 400 mld. korun čistého zisku na konta zahraničních majitelů z kdysi socialistických podniků, nehorázné sumy platíme tzv. neziskovkám, platíme násobně víc úředníků, zvyšujeme prostředky na armádu, při čemž kupujeme i zbytečná letadla typu F-35, a na další často nikoli nezbytné výdaje, při tom bereme důchodcům, nemáme peníze na potřebné investice, na zasloužené přidání peněz pro některé profese, uvažujeme o částečném placení za zdravotní ošetření, přeplácíme manažery, atd. Mohl bych napsat na rozdíl od Čínské lidové republiky a byla by to pravda. Stačí si jen uvědomit, že na rozdíl od nás, výsledek tamní práce zůstává v převážné míře doma a může se využít pro udržitelný růst.
Jiří Vábr
A mne jste, soudruhu Vábře, zase pobavil svou starostí o právo na odpočinek po vykonané práci. Jako zaměstnanec za socíku jsem dostával ročně dva týdny dovolené. Nyní, jako zaměstnavatel, svým zaměstnancům podle zákona musím dávat minimálně čtyři týdny dovolené. Mnoho zaměstnavatelů kteří na to mají, to já bohužel nejsem, dává pět i šest týdnů ročně. A jako bonus sick days a možnost home office a další a další… A Vy, soudruhu, z toho máte dojem, že oproti vládě Vaší Státostrany je právo na odpočinek nějak ohrožováno? Vaše myšlenkové pochody jsou pozoruhodné…. A možná by bylo fajn, kdybyste se seznámil s tím, jak je to s právem na odpočinek po práci třeba v takové Číně…
To bylo před 40 lety…
Soudruh taktně zamlčuje úspěchy komunismu na Kubě, Venezuele a KLDR a plamenně chválí Čínu. Víte soudruhu kolik je v Číně dolarových miliardářů, Marx by se vám vysmál.
Ve Venezuele vládnou socialisté.
Země drcené imperialistickým embargem, včetně kapitalistických (Rusko, Írán) zasluhují obdiv za svůj statečný vzdor.
Čínská lidská práva jsou všem ukradená. Ovšem tvrdit, že je v Číně nějaký socialismus, je lež jako věž. Žádné právo na práci v Číně neexistuje. I proto tam je mezi mladými více jak 15% nezaměstnanost a ta celková je mnohem vyšší než v ČR. Zisky se z Číny možná tolik nevyváží ale to jen proto, že zůstávají u více než 300 dolarových čínských miliardářů. A čínskou úroveň zdravotní péče, která zdaleka není bezplatná, bychom opravdu nechtěli.
Nejvíc mě ale soudruh generální nájemník obskurní komunistické strany rozesmál, když tvrdil, že sociální výdobytky v Evropě jsou pozůstatkem socialismu. Zřejmě měl ten kašpar na mysli země jako Švédsko, Dánsko nebo Rakousko. 🤣🤣🤣
ČLR je stále rozvojová země, funguje v podmínkách globálního trhu ovládaného imperialisty, tudíž se podle toho musí chovat. Nachází se teď v podmínkách NEPu, takže se tam vyskytují i nepmani. Zatím. A je to v pořádku, doba Maových Velkých skoků naštěstí již minula.
Vyspělé kapitalistické země samozřejmě zavedly sociální stát v reakci na úspěchy socialistického společenství. Co dřív „nešlo“ se najednou stalo samozřejmostí.