Když naprosto přesvědčivé a historicky dané slovní argumenty poráží jako Bolt v nejslavnějších časech své soupeře, zkusíme obrázek. Jako u dětí, které dříve, než poberou rozum a naučí se číst, první kontakty se světem kolem rovněž vstřebávají pomocí obrázků.
Nic si nelakuji na růžovo, v posun kupředu z chléva, zpátky ni krok nedoufám (ani tajně), avšak člověk by na druhou stranu měl vyčerpat všechny nabízející se možnosti. Pojďme na to, jak ve škole…
Milá Danušenko, na tom první obrázku jsi ty v přirozeném výrazu, který tě věrně provází od narození. Tvůj pohled mě vždycky osvěží, abych si připomenul, že já na tom ještě tak špatně nejsem. No a druhý obrázek, ten pod tebou, to je taková malůvka, historicky platná a až tebou zpochybnitelná, či dokonce tvým bezelstným, slaboduchým šklebem vyvrácená. Jak je ta silnější čára, té se říká demarkační linie. Když se na ten obrázek budeš dívat čelně (víš, co je čelně, ne?), vlevo je to, co osvobodili Američané, vpravo od té čáry co Rusové, a ještě si všimni té přerušované čáry, ta značí hranice České republiky (to je tam, kde ses narodila). Tohle všechno mezi sebou domluvili ti tři pánové, co sedí vpravo nahoře (jejich jména by ti nic neřekla, tak je neuvedu), a dosud tu domluvu nikdo nezrušil. Krom tebe, samozřejmě, abych ti nekřivdil. No a ten shluk číslic pod těmi pány, to jsou mrtví (takhle říkáme těm, kteří nežijí) – Sověti a Američané při osvobozování mé vlasti. To by pro dnešek stačilo, na pobrání toho máš dost a dost. Kdybys chtěla někdy pokračovat, dej vědět. Já budu jen rád, neb za tvůj úsměv šel bych světa kraj… (Vrchlický jistě promine, že ho przním…, ale je to pro dobro věci).
Jan Čech
Diskuze je uzavřena.