Volte s rozvahou, volte odvahu

Dobrý hospodář dělá pořádek nejdřív doma. Pak teprve řeší, jak se sousedy. Právě o tom jsou tyto volby.

Četl jsem několik různých komentářů jak o současné situaci, tak o programech jednotlivých stran a hnutí, včetně Stačilo!. Žel, komentáře byly spíše teoretickým pojednáním o dlouhodobých plánech, než odpovědí na to, »Co dělat«. Vzpomněl jsem si na dílo V. I. Lenina s tímto titulem a kritikům, včetně těm z leva, ho doporučuji. U volebních uren zejména dbejme toho, aby nás v příštím volebním období zastupovali lidé, kteří vnímají politiku, jak se říká, srdcem a mají sílu a odvahu ji dělat ve prospěch lidí práce. Myslím práce jak rukou, tak hlav. Vyberte na kandidátce Stačilo! ty, kteří budou vnímat potřebu najít společnou řeč v místech, kde jsou dnes propasti a nevědomost o skutečných příčinách a souvislostech jak mezi lidmi, tak mezi národy. Nebudou prohlubovat mezigenerační rozpory, ale budou dělat vše pro to, aby se potenciál celé společnosti mohl využít.

Vím, říkám to možná až moc obecně, ale ty 4 roky nového volebního období budou velmi náročné proto, aby si lidé udělali jasno, kdo je kdo a co je základním národním zájmem. Prosím nepodléhejme vzletným iluzím. Proklamace o bleskovém vystoupení z EU či NATO jsou právě jen těmi proklamacemi. Já s oběma členstvími sice bytostně nesouhlasím, ale také zůstávám oběma nohama na zemi. Začněme doma, s tím pořádkem. Pak narovnejme naše vztahy s bratrským Slovenskem, poté přidejme Maďarsko a dále s Polskem upevněme Viszegrádskou skupinu, abychom mohli prosazovat společné zájmy, je jich hodně.

To s oběma členstvími souvisí, ale je tu spousta zásadních témat, která lze okamžitě řešit bez ohledu na ona členství. Nebo právě společně jdou řešit lépe, protože nepůjdeme proti byrokratům samotní. Některé namátkou vzpomenu: ochrana domácího spotřebitelského a pracovního trhu, ochrana státní hranice v souvislosti s migrací, tzv. zelené a jiné nesmysly všeho druhu, prorůstání mafie do nejvyšších pater politiky, nesmyslně předražené nákupy mnohdy dokonce zastaralé vojenské techniky a výzbroje, přebujelé státní aparáty, důchody, obnova dodávek ruských energií, zajištění trhů pro naše české výrobce, atd., atd.

Chce to jediné – odvážnou, pronárodní vládu, která bude jako první bránit národní suverenitu a jednat tak s ostatními partnery. To je teprve to »dupnutí« v Bruselu. Jistě se mnou budete souhlasit, že evropské státy spolu musí vycházet a spolupracovat, nikoli však za pravidel diktovaných Bruselem. Byť jsme malá země, neznamená to, že se poslušně a bez odporu necháme ničit. Za bezmála 36 let jsme podivnými privatizacemi a ještě podivnějšími restitucemi dávno překračujícími rok 1948 de facto přišli o všechno, co tu generace našich předků vybudovaly (naštěstí aspoň metro že nezbourali) – např. v akcích »Z« na vesnicích. Pamětníci, vzpomínáte?

Prosím, vraťme se k jednomu jedinému – k poctivé práci ve prospěch České republiky, ve prospěch českých občanů. Že to zní jako fráze? Možná, ale není. V mezinárodním právu – a věřte mi, že vím, co říkám – neexistuje jediná opora, která by opravňovala Brusel k ponižování státní suverenity členských zemí. Ať už jde o vnucování třeba migrace nebo Green Dealu a jiné. Co z toho plyne? Aby se nová vláda nejezdila do Bruselu nechat zkoušet z domácích úkolů, ale aby tam přijela s tím, jakou spolupráci nabízíme my a s čím v oboustranný prospěch přicházejí oni. A pak každý jasně uvidí, nakolik jsou spolupráce a její financování oboustranně prospěšné, nebo je to jen náš finanční vklad pro platy byrokratů, kteří nám berou postupně svobodu se rozhodovat. Česká republika, si svoji suverenitu od nikoho ničit nenechá. Je to takové opakované národní obrození, které nutně předcházelo všem dalším krokům. Tak se podle toho u voleb, prosím, zařiďte. O všechno teď opravdu jde, avšak nikoli podle pana Fialy.

JUDr. Vojtěch Filip