Víte, co je svoboda? To, že já mohu všechno. A co ti druzí? Ptáte se? Ti také mají svobodu, jen ovšem nesmějí omezovat svobodu mojí. Když se někdo pokusí mě poněkud omezit a srovnat s druhými, pak je to zásah proti svobodě. Když jsou v tom navíc peníze, jejichž vydávání někdo chce kontrolovat, tedy peníze, které na stůl dají všichni a já je, s Boží pomocí, ovšem bez Boha, využívám, pak jde o totalitu, omezení pravdy, protože pravdu je možné vysílat jen za peníze a mým prostřednictvím. Bez peněz ani do hospody (pardon: do televize) nelez! Tedy, buďme přesní, jde o hodně peněz. Za málo si nic či nikoho totiž nekoupíš.
Proč to jinak nejde? Jednoduché vysvětlení. Opravdu jednoduché, tedy to televizní: protože kontrolovat mě je omezovat moji činnost, mou svobodu, je to zásah do mých práv, protože co je pravá svoboda, vím jen já. Že je i nějaká levá pravda, tedy odlišná od toho, co chci? Že mohou být i jiné pravdy, třeba středolevá nebo třeba pravda těch, kteří nedosahují životního průměru, pravda strašáků míru, pravda nekravaťáků, pravda minulosti, mě nezajímá. Není, a pokud někdo říká, že je, tak lže a je verbeží, která by měla zmizet tam na východě.
Tak jednoduše lze vysvětlit pokus kohosi omezit svobodu poskytovat jedině pravé a pravdivé informace a při tom se pokoušet kontrolovat, kam peníze všech, jde přece o peníze všech, plynou. Lidé sami nemají představu o tom, co je správné. To jim já musím napřed říct. Jiný přístup by byl omezením zpravodajství, bohulibé tvorby, výběru protagonistů. Omezení svobody pro práci. Pokud jde o poskytování informací, mám já a nikdo jiný přednostní právo je poskytovat a vymýšlet. Ty informace lišící se od těch mých jsou nepravdivé a jsou nepřátelské, neřku-li ruskou, čínskou, cizí, možná i marťanskou, prostě rizikovou propagandou.
Je třeba přece zajistit, aby za peníze všech byly poskytovány správné informace. Správné, opakuji. Já jediný vím, jaké. Nikdo jiný. Tomu může být i nadále, jen když budu mít opravdovou svobodu, kterou nikdo nebude omezovat. Tedy tu televizní, neomezenou, nekontrolovanou, prostě moji.
Věděl jsem, že za minulé vlády bylo třeba varovat před populisty, jako je ANO a další, před SPD, Stačilo!, tak jsem varoval. Proto se podle toho vybírali odborníci, dostávali více slova ti, co mysleli správně, naším směrem. Vychovávali jsme slovem a obrazem a vychováváme dál. Vím, že dnes je třeba postupovat stejně. Je třeba zvýrazňovat kauzy Babiš, rozmazávat je, ještě víc začerňovat minulost a tak vychovávat mládež, akcentovat akce, jako byl sudetoněmecký sjezd v Brně, mše při příležitosti výjezdu motorkářů či setkání, která mohou rozčílit leckteré obchodní partnery, a tím je poškozovat v očích našich občanů, prosazovat generála generálů a natáčet ho nejen na motorce, ale jak si třeba podává ruku s přáteli z Lichtensteinů a účastní se, on či jeho žena, demonstrací za mou svobodu. Přináší to sice problémy, ale co bychom neudělali pro skutečnou svobodu. Mou svobodu.
Takový jsem já. Proto za mne, za mou svobodu, je třeba svolat demonstrace, stávky a vyvolat občanskou neposlušnost. Ten den, který vyhlásím, bude nejen dnem, kdy nebudu vysílat, ale lidi jistě půjdou do ulic, Vltava přestane téct a předseda Senátu vyhlásí osobní hladovku.
Kam bychom přišli, kdyby si každý mohl přestat myslet jednotně? Po našem! To by bylo, jako kdyby u vojska byla zrušena disciplína. Vojáci by pak, jak říkal už Hašek, lezli po stromech na Karláku jako opice a ničili by zdejší porost. Ostatně ani by se tam celá armáda nevešla, musela by přibrat i stromy na Václavském.
Proto: Ať žije jediná pravdivá a správně myslící televize vedoucí nás zodpovědně dopředu do náruče moudrých bruselských vůdců. Ať žije svoboda! Naše svoboda. Svoboda pro nás.
Svoboda jsem já.
Zaznamenal Jaroslav Kojzar, jenž ovšem chápe slovo svoboda poněkud jinak.
Diskuze je uzavřena.